Co je to participativní rozpočet?

Základní informace o participativním rozpočtu. Cyklus participativního rozpočtu a popis jednotlivých jeho fází.

Participativní rozpočet (dále PR) je procesem přímé, dobrovolné a univerzální demokracie, v rámci kterého mohou obyvatelé určitého místa (sousedství, čtvrti, obce, města) či členové komunity (veřejné/neveřejné instituce apod.) diskutovat a rozhodovat o využití části rozpočtu resp. o jeho výdajové nebo příjmové stránce. Česky bychom tedy tento proces mohli nazvat účastnickým rozpočtem. Jde o nástroj zapojení veřejnosti do procesu rozhodování skrze formulování prioritních oblastí rozpočtu, tvorbu konkrétních projektů, jejich výběr, volbu a následný monitoring. PR je strukturovaným procesem a je založen na několika základních principech:

• na rozvoji kultury demokracie a aktivního občanství;
• na vytvoření vztahu a posílení důvěry mezi zástupci/zastupiteli a členy komunity;
• na přesměrování finančních prostředků v souladu s veřejným míněním a ve prospěch sociálně slabších skupin obyvatel.

PR je kontinuálním procesem, který může zjednodušeně znázorňovat následující schéma:

PR lze schematicky rozdělit do celkem pěti základních fází, v jejichž rámci je nutné hledat odpovědi na rozdílné typy otázek. Níže uvedené schéma vychází z PR zaměřeného na formulování projektových návrhů komunitou. Jsou jimi:

1. Příprava procesu – během ní je zásadní podporu v rámci zaštiťující instituce (v případě obce může být vyjádřena např. přijetím základního dokumentu na úrovni zastupitelstva obce, v němž jsou definovány hlavní charakteristiky procesu a pravidla (např. v rámci PR Lisabonu političtí představitelé přijali tzv. chartu participativního rozpočtu)); dále je nutné rozpracovat základní podobu procesu (nastínit řešení otázek cyklu procesu – kdy, kde, co, jak a kdo?); případně vybrat skupinu lidí, kteří se v dalších fázích věnují koordinaci procesu; koncept musí být prezentován široké veřejnosti a vyřešena by měla být otázka způsobu zapojení jednotlivých částí populace např. minorit (seniorů, juniorů, žen, etnických a kulturních minorit apod.), zásadní je vytvořit takové prostředí, které umožní všem potenciálním účastníkům podílet se na procesu rovnou měrou;
2. Veřejná diskuse nad návrhy a jejich rámcová tvorba – v této fázi je nutné vytvořit veřejný prostor určený k diskusi a tvorbě návrhů; možné je využití např. internetu jako nástroje účasti, nicméně by se celý proces formulace návrhů neměl odehrávat pouze ve virtuálním prostředí, které nezaručuje diskusi a vyjednávání mezi účastníky, v případě lokalizace procesu pouze na internet hrozí ztráta veřejného rozměru celého procesu;
3. Technická analýza – během ní dochází k odborné analýze návrhů veřejnosti, jinými slovy je posouzena jejich přijatelnost z hlediska základních kritérií stanovených na začátku procesu (např. z hlediska celkových nákladů, doby realizace), dále soulad s kompetencemi a s legislativními normami, které realizaci podmiňují, je rozpracován finanční a časový plán; příkladem vhodné praxe může být PR New Yorku, kde jsou za tuto část, za odborné asistence odborníků municipality, zodpovědní na veřejných projednáních volení zástupci komunity (obdobně je tomu také například v Porto Alegre);
4. Volba návrhů – volba komunity mezi navrženými a v rámci technické analýzy dopracovanými návrhy;
5. Implementace – realizace vybraných návrhů (ta např. v případě obcí následuje po odsouhlasení navržených projektů volenými zástupci).