Michal Berg: Finské řešení zapojení občanů do rozhodování přes internet – Open ministry,

Michal Berg (Datablog) doplňuje naše téma eParticipace pohledem do problematiky petic a to příklady z Finska a Lotyšska.

Při debatě o zapojování občanů do rozhodování pomocí technologií, tzv. eParticipace, není možné téma zúžit pouze na eVolby. V našem právním systému existuje už nyní několik dalších nástrojů přímé demokracie, jejichž využití by vhodné e-nástroje dokázaly občanům zjednodušit a přiblížit je tak rozhodování. Inspirace z Finska navíc ukazuje, že vhodná technologie umožní i další a z pohledu rozvoje demokracie inovativní kroky, jako je zákonodárná iniciativa občanů.

Papírové petice? Nefunkční a sporné

Základním nástrojem pro výkon přímé demokracie v našem právním řádu je petice. Prostřednictvím nich je možné nejen vznášet obecné připomínky a požadavky vůči veřejným orgánům, slouží také jako jediný nástroj legitimizace nároků běžných občanů např. pro konání referend, nominace pro prezidentské, senátní či komunální volby, k zaregistrování politické strany či hnutí a k některým specifickým krokům ve správním řízení při projednávání územního plánu (stanovení oprávněného zástupce veřejnosti).

Zákony předepisují, kolik podpisů je nutné pro ten který akt získat, přičemž v některých případech je požadovaný počet pro výkon občanských práv natolik vysoký, že fakticky brání výkonu tohoto práva. Např. při snaze o nominaci nezávislého kandidáta pro komunální volby ve větších městech je často jednodušší získat 1000 podpisů pro založení nového politického hnutí než násobně vyšší počet pro registraci kandidáta.

Problémem papírové petiční formy je jednak velmi slabá ochrana vůči zvůli státu (iniciátoři místního referenda proti stavbě obchodního centra Corso v Plzni zveřejnili několik sporných případů, kdy úřad neuznal podpisy, které byly jasně čitelné), slabá je samozřejmě i ochrana proti fiktivním nebo neoprávněně získaným podpisům. Úředníci totiž ověřují data pouze vůči registru obyvatel, tzn. je pro ně důležité, aby se data o daném člověku shodovala s registrem, ovšem pravost jeho podpisu není jak ověřit. Což v kombinaci s obrovským množstvím veřejně dostupných údajů např. v obchodním rejstříku na důvěryhodnosti celému systému nepřidá. Ostatně problémy s ověřováním podpisů (iDnes 11/2012) pro volbu prezidenta v současné době jsou také jen důsledkem zastaralé metody sběru podpisů

Technologie z 16. století novou generaci nezajímají

Vedle zmíněných procesních problémů je ale největší překážkou větší participace občanů celková náročnost sběru podpisů. Aktivní občané jsou tak nuceni věnovat obrovské množství času fyzickému obcházení potenciálních petentů a sběru podpisových archů, to vše v době, kdy vše ostatní ve svém životě řeší pomocí počítačů a rukou psaný text mizí pro většinu lidí z jejich života s druhým stupněm základní školy. Je pak více než pravděpodobné, že pro generaci, která vyrostla online, je papírová petice jen reliktem ze starověku a její ochota participovat jejím prostřednictvím na demokratické správě státu je velmi nízká.

Pomiňme některé otázky právně-technologické, jako že papírová forma petice vytváří mezeru mezi jinak rovnocennými formami komunikace s veřejnou sférou prostřednictvím elektronického podpisu či datových schránek, a podívejme se na to, jak problematiku vyřešili ve Finsku a Lotyšsku.

Finská cesta: zákonodárná iniciativa občanů

Finsko bývá dáváno za příklad jak ve kvalitě své demokracie, tak v rozvoji technologií. Zákonodárná iniciativa občanů, kterou na jaře 2012 schválil finský parlament, je důkazem prvního tvrzení. Pokud se během šesti měsíců podaří posbírat občanům pětimilionového Finska nejméně 50 000 podpisů, jejich návrh zákona musí závazně projednat finský parlament. A technologickou vyspělost Finska pak potvrzuje forma, kterou je možné daný počet podpisů získat – Finové totiž mohou potřebnou podporu vyjádřit i prostřednictvím internetu.

Toho využila skupina aktivistů a vytvořila nezávislou platformu Open ministry (www.avoinministerio.fi), jejíž volně dostupný kód prošel certifikací vládních úřadů a platforma tak může sloužit jako prostředník mezi občany a parlamentem a usnadňovat sběr podpisů.

Klíč ke všemu: univerzální autorizace

Klíčem ke všemu je samozřejmě ověřená autorizace uživatelů systému, kteří přidávají své hlasy jednotlivým návrhům. Občané Finska mohou využít v zásadě tři způsoby: klasický elektronický podpis, čipovou kartu, nebo přístupové údaje pro kteroukoli z finských bank. Místní banky totiž svůj autorizační systém skrze API poskytují také třetím stranám a jejich prostřednictvím se tak jejich klienti přihlašují např. i na státní daňový portál.

Podle jednoho z autorů Open Ministry Joonase Pekanena poskytují banky tuto službu zdarma a přístupové údaje – ať už ve formě mobilní aplikace, nebo ve formě papírových kartiček s jednorázovými kódy – má možnost využít cca 95% občanů Finska.

Obrovská penetrace tohoto autorizačního způsobu mezi lidmi je největší výhodou celého sytému. Komerční banky zde de facto nahrazují nutnost budovat složitou identifikační infrastrukturu státu, ten pouze stanoví jasná pravidla pro autorizaci a jednotlivé organizace se pak mohou spolehnout na to, že přihlášený člověk je opravdu tím, za koho se vydává.

Nejen ePetice, ale i crowdsourcing zákonů

Open ministry se neomezuje na samotný sběr podpisů, ale poskytuje širší platformu na kolaborativní tvorbu návrhů. Zároveň disponuje také expertním zázemím odborníků na právo a projednávané otázky, takže návrh zákona jde do parlamentu již legislativně ošetřen a opatřen příslušnými podklady a argumenty, které mají napomoci jeho prosazení.

V současnosti řeší aktuální návrhy zákonů např. zákaz chovu kožešinových zvířat, snahu přimět vládu poskytovat své údaje jako otevřená data, či snaha o zavedení instituce osobního bankrotu, který ve finském právním řádu zatím neexistuje. Pokud tyto návrhy projdou, budou se jimi finští poslanci zabývat na začátku příštího roku.

Lotyšsko má svůj hlas

Systém podobný Open ministry existuje i v nedalekém Lotyšsku, zde se jedná o projekt www.manabalss.lv, v překladu Můj Hlas. Nicméně se zásadním rozdílem oproti Finsku – občané Lotyšska nemají zákonodárnou iniciativu zajištěnu v ústavě, záleží pouze na poslancích parlamentu, zda se doručenými návrhy budou zabývat. Vzhledem k široké popularitě serveru se již ovšem podařilo dva zákony, jejichž myšlenka vznikla mezi občany, v parlamentu prosadit.

Příklady ze zahraničí tak ukazují, že výběr vhodných a jednoduše dostupných prostředků umožní zvyšovat participaci občanů i mimo problematiku eVoleb. Namísto hledání obecných a vzdálených řešení využití eParticipace ve volbách by tak bylo zřejmě vhodnější zaměřit pozornost na vytvoření technologie a postupů, které umožní jednoduchou a univerzální autorizaci občanů vůči státu i v jiných a častěji využívaných případech, na níž pak bude možné stavět další služby nejrůznějšího charakteru. Jen tak se bude moci veřejná správa přibližovat nárokům, které na ni mají občané ve 21. století.

Převzato z http://www.czrestart.cz/. Tento článek publikoval autor i na Datablogu.