Zvýšení daní nebo privatizace funkcí státu

Zvýšení daní je nevyhnutelnou budoucností příští vlády ČR, v opačném případě by čekala privatizace řady funkcí chudého státu, které by si pak museli lidé obstarávat od soukromých subjektů, a to samozřejmě dráž. Nutnost konsolidace veřejných financí byla jedna z otázek, na níž se shodli na besedě pořádané Alternativou Zdola náměstek ministryně práce a sociálních věcí Michal Pícl (ČSSD), ekonom Jiří Šteg (za Levici) a finanční analytik Tibor Vansa (Piráti).

Nesmyslné snižování daní během covidu

Pícl několikrát kritizoval jako zbytečná různá snížení příjmů státu během covidu: způsob zrušení superhrubé mzdy (ne samo zrušení, nýbrž ponechání sazby, což při snížení základu snížilo odvod) a daně z převodu nemovitosti. Nejen, že neměly žádnou souvislost s covidem, ale způsobily výpadek příjmů státu v celkové hodnotě blížící se 100 mld. Kč. Vyslovil se pro změnu daňového mixu, aby byl více zdaněn kapitál než práce a současný poměr 1:4 obrácen. Zdanění fyzických i právnických osob by mělo být dle něho progresívní, obnoveno zdanění z převodu nemovitostí, zvýšeny dědické daně, zavedeny sektorové daně v bankovnictví a na digitální produkci. Velký potenciál změn vidí ve výpočtu daňového základu, výjimkách, odpočtech apod., až pak jsou na řadě změny sazeb. Odmítl zbrklé proškrtávání výdajů státu, např. snížením počtu úředníků, protože ti tvoří jen něco nad desetinu státních zaměstnanců (daleko více je učitelů, zdravotníků, policistů, vojáků, hasičů) a pravicí avízované snížení by přineslo jen pár miliard korun úspor.

Šteg podpořil Píclovy názory s tím, že nepřímé daně více dopadají na běžné obyvatele a že nutno zdanit parazitní obory (např. burzovní operace) daní z obratu a nadnormativní zisky. Vyjádřil údiv nad neexistencí silniční daně pro fyzické občany. Vyzval v nynějším (po)covidovém krizovém období ke koncentraci státních výdajů, k dočasnému utlumení neinvestičních výdajů. Dle něho je čas diskutovat nad otázkami ekonomiky 4.0, strategií dalšího vývoje české ekonomiky a posunout ji blíže reálné ekonomice.

Vansa, který je pirátským zastupitelem na Praze 4, se ke kritice rozpočtové politiky dosavadní vlády přidal konstatováním, že příjmy nyní nepokrývají ani běžné výdaje státu, takže není na investice. Zrušení superhrubé mzdy označil za populismus a dodal, že pravicové koalice zadlužují stát stejně jako levicové a jde vždy jen o otázku úlev. Poznamenal, že nikdo nechystá velké navyšování daní, ani se nepočítá s ekologickými daněmi. Postavil se za středový kompromis a navrhl, aby města mohla zdanit komerční nemovitosti místo zdanění bytů. Prohlásil, že Spolu (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) nepředstavila reálný program, když odmítla zvýšit daně. Za nereálné má i propuštění 13 % úředníků. Vyslovil se pro transparentnější hospodaření a lepší vyhodnocování efektivnosti jednotlivých výdajů.

Daňové rezervy existují, výdaje mohou růst, ale promyšleně

V další diskusi Pícl vyzdvihl EET, které zvýšilo výběr daní a narovnalo podmínky podnikání. Rezervy při covidom rozpočtování by hledal ve slevách na poplatníka, bonusech, za nesmyslné označil 2 % na armádu. Podpořil zvyšování minimální mzdy, valorizaci důchodů, rodičovské, přídavků apod. a připomněl, že zatímco valorizace důchodů znamená 20 mld. Kč výdajů ročně, zvolený způsob zrušení superhrubé mzdy znamená v rozpočtu „sekeru“ 100 mld. Kč.

Dle Vansy mělo proběhnout zrušení superhrubé mzdy rozpočtově skoro neutrálně, snížit jen o pár bodů, vykrýt to mělo zdanění těžby nerostných surovin. Další zvyšování důchodů má jeho podporu, stejně tak kvitoval růst platů učitelů a minimální mzdy. Hospodaření vlády Andreje Babiše by se ovšem nemělo přechvalovat, neboť působila v příznivých ekonomických podmínkách.

Po ANO vzniká těžké dědictví, rozbourané finance, prohlásil Šteg, podle něhož je nelze překonat bez zvýšení daní, přičemž nebude stačit se z něho proinvestovat, nýbrž nutné jsou hluboké zásahy do struktury příjmů a výdajů rozpočtu. Upozornil na odliv a únik asi 5-6 % HDP do zahraničí (ne vždy legálně). K valorizaci důchodů podotkl, že 16 % se státu vrací na HDP. Stát je pro občany, nikoli pro podnikatele, tudíž vytvoří-li podmínky pro hromadění majetku, tak jej musí také zdanit, podtrhl. Zdůraznil, že stát musí mít jiný a promyšlený přístup k investicím, neboť jsou v jeho případě jiné než u firem. V té souvislosti odmítl trend „proinvestovat“ určitou sumu prostředků, stejně tak odmítl snahy „proškrtat se“ k vyrovnanému rozpočtu. Volal po investicích do rámce ekonomiky jako jsou např. mzdy učitelů, věda apod.

Nenechat stát „vyhladovět“, lze užít zdroje EU a bank

Pícl kritizoval snazší cesty naplnění rozpočtu zvyšováním DPH, z niž „se neuteče“, než zacílením na příjmy fyzických a právnických osob. Varoval před opakováním (Kalouskovy apod.) utajené cesty nechat stát příjmově vyhladovět a pak privatizovat jeho majetky a služby (kupř. České dráhy, Českou poštu, ČEZ). Pícl uvedl, že nemá problém se státním dluhem, avšak musí být smysluplný. Ohledně dotací by je chtěl soustředit pod jednu hlavičku a stejná pravidla. V rámci toho si posteskl, že české firmy nepodporují robotizaci a upřednostňují levnou práci.

Efekt „proinvestování“ zcela nezavrhl Vansa, když poukázal na bilión korun, které jsou připraveny jako unijní zdroje a které lze nasměřovat jako stimul. Dotkl se též problematiky vstupních investic firemních a státních projektů. Neodmítl v delším výhledu ani bankovní daň, na níž je dle něho v maržích bank prostor. Dále obrátil pohled i na půl miliónu lidí v exekuci, kteří jsou mimo řádný pracovní poměr a tudíž od nich tolik daní neplyne.

Zavedení bankovní daně podpořil Šteg, když upozornil na produktivitu, kterou jejich zaměstnanci mají – z jejich práce má banka zhruba třikrát tolik než kolik získá on svoji mzdou. K čerpání prostředků z EU podotkl, že nese a nadále ponese i problémy. Dodal, že v průmyslu je za skvělou považována výnosnost 5 %, malé firmy mají 2-3 %, banky a obchody ale vykazují 11 %. Poukázal rovněž na to, že není zájem zabránit daňovým únikům a že v tom směru působí silná lobby. Argumentuje přitom tím, že trh vyřeší vše, což ale znamená, že se zapomíná na člověka. Zavedení globální korporátní daně (19 %) by pomohlo jen daňovým rájům a bohatým státům s nižší sazbou. Proto doporučil podívat se nejprve na struktury daňových základů, např. v SRN či Rakousku.

Pícl postup proti daňovým rájům vidí možný jen v celku EU, u jednotné korporátní daně shledává odchod od konsolidovaného daňového základu, v případě progresívního zdanění bez ohledu na sektory vyslovil naději, že by nebylo přeneseno na klienty. Ohledně daňových úlev podotkl, že jedněmi z těch, které nejčastěji čerpají slevy na vědu a výzkum, jsou banky, přičemž položil otázku, zdali by to nemělo připadat spíše na výrobní firmy. Největší možnost revize nachází v dani z příjmu právnických osob.

Dle Vansy bychom si měli (a nejen ČR) udělat v daních pořádek nejprve v tuzemsku a až poté tlačit skrze EU, to snáze ve spolupráci s jinými státy. Domnívá se přitom, že zavést rozumnou digitální daň je i v možnostech samotné ČR.

Podpořil ho v tom směru Pícl, jež má jednání EU o digitální dani za výsměch, proto by mohla jít ČR i sólově a konat tam, kde peníze utíkají. Podle něho je nutné konečně narovnat daňový mix, v oblasti výdajů moc rezerv neshledává, neboť značná část jsou povinné, mandatorní výdaje, nadále ale podporuje důchodovou reformu za spravedlivější důchody a upozornil na potřebu zvýšení výdajů na zdravotnictví. Problémy pociťuje především na straně příjmů, i když rezerva prý je u armádních výdajů, kde 2 % není na co smysluplně utratit a navíc jsou armádní zakázky předražené. Zvýšení výdajů rozpočtu podporuje na učitele, hasiče, zdravotníky a důchodce.

Návrh rozpočtu není dobrý, tvorba příštího chce změny

Vansa by již s rozpočtem moc nyní nehýbal, zkrácení rozpočtu Hradu jej nevytrhne, na kulturu by ovšem přidal, především by ale hledal rezervy v jednotlivých kapitolách. Kupř. by uvítal posílení role pojištěnců na řízení zdravotních pojišťoven. Vojenské výdaje by chtěl směřovat na ty s ekonomickou návratností, na vědu a výzkum budoucích rizik.

Nespokojenost s navrhovaným rozpočtem na příští rok vyslovil Šteg a navrhl snížení plánovaných 120 mld. Kč neinvestičních provozních výdajů po příští dva až tři roky o pětinu. Šetřil by i na armádě i jinde – jde o ale to činit racionální rozhodnutí, neboť státní správa ztratila efektivitu – např. Čína má na obyvatele o 22 % policistů méně, má i méně vězňů, katastrofální je úroveň českých železnic, zelené politiky atd. Napadl krajské uspořádání, jeho smysl a připomněl, že mezi centrem a obcemi/školami se „poztrácí“ 20 až 30 % prostředků. Ne vždy racionální užití se dle něho týká i užití peněz z rozpočtového určení daní (RUD).

Daňové příjmy obcí by dle Vansy měly být aplikovány ke zdanění komerčních nemovitostí či mohly být nasazeny i k usměrnění nakládání s půdou – zdanění nezastavěných pozemků, vyšší zdanění záborů zemědělské půdy. V té souvislosti se dotkl otázky bydlení, kde žádal urychlení stavebního řízení, jeho digitalizaci a kroky proti spekulativnímu čekání s pozemky.

Změnit financování regionů a obcí, posílit kontrolu veřejných financí

Podle Pícla je vzorec výpočtu RUD složitý, souhlas vyslovil s tím, že kraje a obce mají – jak kde ovšem – velké prostředky k dispozici a chtělo by to analyzovat efektivitu jejich nasazení.

Podpořit rozpočty obcí lze dle Štega i jinak než skrze RUD: přes místní poplatky a daně, ale též rozvojem vlastního hospodaření obcí. Poukázal na problémy odumírajících regionů, zanedbaných se zaostalou infrastrukturou, kde dochází k ohledně přílivu financí a investic k „zapomínání“ jak ze strany státu tak krajů. Napadl ale i Nejvyšší kontrolní úřad, že jde o přežitou formu kontroly, která nestíhá kontrolovat veřejné finance, a raději by uvítal nejvyšší auditní úřad, sestavený i ze zástupců odborů a občanských sdružení ve správní radě, který by kontroloval všechny peníze státu a byl protiváhou ministrům.

Ke kritice NKÚ se přidal Pícl, že nereflektuje realitu a je neprofesionální. Vansa míní, že NKÚ třeba rozšířit pravomoci, ale poznamenal, že NKÚ není a nemůže být všespásné. Současně ale upozornil na občasné duplicitní kontroly různými kontrolními orgány státní moci, což zbytečně obtěžuje kontrolované instituce. Za nejzbytečnější, nejrozpornější  kontrolní instituci označil Šteg ale ÚOHS, v němž se dle něho zrcadlí zmatek v českých zákonech, což přispívá k tomu, že občané ztrácejí víru v zákony. Naopak Pícl s ÚOHS problém nemá, zatímco Vansa doporučil zvýšení jeho nestrannosti a odbornosti, případně rozdělení na dva útvary. V té souvislosti Pícl prohlásil, že platy ve veřejné správě jsou mizerné a efektivní veřejnou správu je nutno zaplatiti. Vansa k tomu podotkl, že by bylo  záhodno změnit služební zákon.

Občané nesmějí zůstat mimo

Poukázal ovšem též na význam role občanské společnosti, jejího kontrolního potenciálu, a uvítal by větší angažovanost občanů v politických stranách. Dle Štega ale se spíše bude prohlubovat odcizení občanů od státu, ačkoli stát bez občanů nemůže fungovat. Poznamenal, že v 80-miliónovém Německu je ve spolcích registrováno 120 mil. členů. Pícl proto vyzývá občany, aby chodili volit, aby četli politické programy a naučili se v nich číst.

(kru)