Všechna města proti válce, každý z nás pro mír

Situace ve světě, zejména v Evropě, včetně České republiky, houstne. Množství konfliktů je odhadováno na více než půl stovky, počet těch, které dosáhly rozsahu války, se již po léta pohybuje okolo deseti. Gradace, k níž v posledních letech a měsících dochází, jak rozsahem zasaženého území, množstvím obětí, tak mezinárodními politickými, ekonomickými a kulturními dopady, je však obzvláště varující. Nejen, že opět propukla studená válka mezi supervelmocemi, rozhořela se i horká, skutečná válka mezi nimi. Již to není zástupná válka daleko od území jejich států, jako tomu bylo ve 20. století, už se bojuje na území jedné ze supervelmocí a soupeřící supervelmoc a její vojenský blok jsou jen krok od oficiální bezprostřední účasti svých vojáků v pozemních bojích na frontové linii. Tato situace nás nemůže nechat pasívními, byť hlas České republiky a českých občanů nemá patřičnou váhu na zvrácení situace. Nemá, pokud bude slabý a ojedinělý v čase a prostoru.

Z toho důvodu zveme k účasti na mírové demonstraci při příležitosti 85. výročí zahájení 2. světové války v Evropě, kterou iniciativa Ne základnám pořádá v neděli 1. září 2024 od 16 hodin v Praze na Václavském náměstí.

Složení sil na stranách soupeřících zemí i zemí přihlížejících je různorodé. Na obou stranách jsou síly mírové stejně tak jako síly akceptující i jadernou válku a ohrožení existence lidstva. Vyskytují se jak síly kapitulační, síly vstřícné oponentovi, tak skupiny cynických ziskuchtivých zbrojařů a mocichtivých politiků, kteří sice jadernou válku nechtějí, ale peníze a kariéry (byť třeba jen vazalské) jim činí potěšení bez ohledu na ztráty na životech a majetcích jiných lidí, jedno na čí straně. Skladba účastníků je daleko širší a pestřejší, než to, co je vidět a slyšet v mediálním prostoru. Nejde jen o politiky a vojáky a se ozývající občanskou veřejnost, ale též o firmy, zvláště zbrojařské, a tajné služby, zdá se, že někdy konající i v utajení před vlastními politiky.

Naším cílem je vskutku mírové řešení sporů seriózně uchopené, beroucí v úvahy všechny faktory vedoucí k napětí, neshodám, nepřátelství a válce, jakož všechny momenty vedoucí k vyváženému vztahu zúčastněných stran. Tak jako tak se jednou bude jednat, ať boje přestanou zítra nebo za několik let. Bude se jednat o politické správě, o ekonomice, o infrastruktuře, o výrobě a službách, o obchodních kontaktech, zásobování vodou, energiemi, potravinami, o kulturních otázkách, vzdělávání, a jen zlomkem budou věci bezpečnostní. Válka určí jen část východisek, řešení koneckonců bude na vyjednávání. Tanky nerozvedou vodu, elektřinu, plyn do domácností, kanóny nejsou školními tabulemi, granáty nejsou učebnice. Zbraně a válčení nedávají komplexní řešení, to je na pravidlech pro zemědělce, podnikatele, dělníky, techniky, lékaře, učitele, úředníky. Tato pravidla se nevystřelí z hlavně, vypadnou z hlavy jednajících, diskutujících.

Před pár lety počet denních obětí válečných konfliktů ve světě činil několik desítek lidí, dnes je v řádu stovek, občas i tisíců. Vojáků a civilů. Vinných, nevinných. Nevinných je výrazně více, mezi vinnými jen ti, kteří mačkají spouště, nikoli osnovatelé válek. Dosáhnout v této změti faktů, názorů, informací, emocí, cílů a motivací, pohledů jedinců a skupin, potřeb a zájmů, dobré a zlé vůle, vstřícností a naschválů atd. spravedlivého celkového řešení, které by uspokojilo všechny, je sice sotva možné, ale úsilí o to se nesmí vzdát. Nikdy, nikde, nikým.

Ano, na válku stačí jeden, na mír jsou třeba dva. A mír se uzavírá s nepřítelem. Nelze eliminovat úplně zlou vůli kohosi, svévoli k násilí. Žádnému jedinci do hlavy nevidíme, ale válkychtivá skupina se neobejde bez určitých struktur, prvků, vztahů, procesů, vývoje. Tam je šance je odhalovat, sledovat, varovat před nimi. Před ziskuchtivými podnikateli a manažery, před mocichtivými politiky, před slávychtivými nýmandy, před cyniky, fanatiky, hlupáky, užitečnými idioty, vazaly, zmanipulovanými prosťáčky, nevědoucími poctivci. Běžní občané mohou jednou za pár let projevit ve volbách svůj hlas, ovlivnit složení zastupitelských sborů. Zda budou politici jejich reprezentanty či vládci. Uvědomit si přitom, nakolik jsou důvěryhodné sliby o zlepšení života voličů od těch kandidujících politiků, kteří si neváží jejich životy. Minimálně však běžní lidé mohou ovlivnit konání majitelů a manažerů zbrojovek. Navíc může jít o jejich pracovní místa. Už nijak neovlivníme tajné služby, zákulisní moc. A před hlavněmi vojáků a policistů je třeba se schovat. Máme jen sebe a další řadové občany. Ve své obci, městě, ve vedlejším městě, kraji, v jiné zemi. Ukázat a říci jim, že jsou lidé, kteří odmítají násilí, nechtějí válečné boje, žádají diskusi, demokracii. Mír místo války, soužití místo vraždění, spolupráci místo soupeření. Jsme přesvědčení, že takových lidí je většina, jen často za sebe nechají hovořit a konat lídry, kteří jsou ve skutečnosti jejich opakem. Oběti si volí do svého čela své predátory. To, zda prostor demokracie ovládnou pokrytečtí psychopaté nebo féroví občané, závisí jen na nás.

Proto své příznivce, všechny zastánce mírového soužití, všechny občany iniciativa Ne základnám a spřízněné organizace vyzývají k uspořádání vzpomínkových demonstrací v neděli 1. září 2024 i v jejich městech a obcích, na nichž by vyjádřili svůj odpor k válkám, k násilnému řešení sporů. Odpor k potlačování demokracie a svobody projevu, k mediálním manipulacím, k nadávkám, vyhrožování a k harašení zbraněmi, jimiž vždy začínají cesty k válkám. Nehroťme přitom situaci opětováním nadávek, nenaskakujme na foltýnovské urážky. Jitření atmosféry totiž jakoby hledalo a podněcovalo nějakého českého Cintulu, aby zaútočil ať již Fialu nebo Okamuru. Nehrajme scénář gradování negativních emocí, od vulgarit k násilí. Od demokracie k totalitě. Mírové, partnerské, přátelské soužití nestojí na strachu a kletbách, stojí na pochopení a úsměvu.

Před 85 lety se zpoza hlavní ozýval panovačný výsměch německých nacistů, italských fašistů, japonských imperialistů, po šesti letech se však smáli vojáci, odbojáři a občané Spojenců: Sověti, Amíci, Britové, Frantíci, Číňané, Čechoslováci,… Byť politicky, ekonomicky, sociálně a kulturně odlišní, našla většina z nich mocnější společný základ. Spojil je humanismus, spojila je radost z života. Úsměv je víc než úšklebek. Život se obejde bez zbraní, ne však bez chleba. Zbraň a úšklebek jsou proti někomu, chleba a úsměv jsou pro všechny.

Doufáme, že se k nám přidáte, demonstrace v Praze se zúčastníte a nebo sami, případně s dalšími subjekty a občany zorganizujete podobné mírové akce v dalších městech naší vlasti.

Čas mlčet budeme mít v hrobě, teď je třeba se ozvat.

Autor textu: Karel Růžička