Participativní rozpočet s pietní vzpomínkou
Dne 14. května 2021 po dlouhé těžké nemoci zesnul v Bratislavě Milan Ftáčnik, slovenský celostátní a komunální levicový politik a vysokoškolský odborník a manažer. Někdejší primátor Bratislavy, který ve slovenské metropoli zavedl participativní rozpočet a tím významně pomohl v jeho šíření na území Slovenska jakož i České republiky.
Nekrology a osobní vyjádření politiků napříč politickým spektrem jej oceňují jako velmi seriózního politika, odborně fundovaného, věcného, slušně jednajícího, člověka otevřeného dialogu a spolupráci, poctivě vykonávajícího veřejnou službu občanům. Toto vše mohu potvrdit i ze svého několikaletého novinářského působení na Slovensku. Jako poslanec SDĽ a jako ministr školství v první, postmečiarovské vládě Mikuláše Dzurindy vždy vystupoval velmi korektně, k věci, nemlžil, neskrýval problémy a naopak přibližoval podmínky rozhodovacích procesů, aby podal médiím a občanům dostatečnou informaci k jejich orientaci. Proto mne nepřekvapilo, když přistoupil na spolupráci s našimi slovenskými přáteli, občanskými aktivisty z Utópie a během své kandidatury na bratislavského primátora se zavázal k podpoře a zavedení participativního rozpočtu. Na rozdíl od zástupů politiků, kteří slibují na vše strany cokoli včetně referendového zákona a pak mlčí, neslyší a nekonají, Milan Ftáčnik slovo splnil a po zvolení primátorem „paroz“ prosadil. Příklad Bratislavy a její městské části pak byl účinným propagačním nástrojem parozu v dalších městech Slovenska, ale i u nás v České republice. Dát prostor pro komplexní pohled na věci, pro kompetentní rozhodování, pro vtažení občanů do řízení věcí veřejných a tak tím co nejvíce naplnit požadavky a představy lidí nemuselo plynout jen z jeho levicového přesvědčení, ale i z jeho profesní odbornosti kybernetika. Jako vědecký pracovník kateder teoretické a aplikované informatiky si byl nepochybně vědom problematiky práce s informacemi a jejího zvládání včetně veřejného prostoru, takže participativní rozpočet byl jen jednou z konkrétních forem naplnění. Za připomenutí stojí, že jeho kybernetická hlava měla patrně genetický základ, neboť jeho přesně o rok mladší bratr Ľubomír je mnohonásobným šachovým reprezentantem ČSSR a SR, mj. druhým slovenským mezinárodním šachovým velmistrem (ovšem politickými názory nejde v bratrových stopách). Ke kybernetice, resp. aplikované informatice se v posledních letech vrátil, opět vyučoval na Univerzitě Komenského a Slovenskej technickej univerzitě, kde zastával i funkci předsedy správní rady.
Předčasný odchod Milana Ftáčnika ochuzuje celou slovenskou politickou scénu o osobnost vymykající se dnešní běžné podobě politika coby namyšleného, agresívního pokrytce. Byl vždy odborně připraveným, distinguovaně vystupujícím mužem, který měl státnické předpoklady. Proto byl i výraznou, nezaměnitelnou postavou nejsilnější a nejuznávanější sestavy SDĽ spolu s Petrom Weissom, Pavlom Kanisom, Pavlem Koncošom, Jozefom Migašom, Ľubomírom Fogašom, Robertov Ficom a Brigittou Schmögnerovou. Na soudobém politickém jevišti se do popředí derou psychopati a sociopati, za nimiž se houfují sbory poddajných loutek a ambiciózních neználků, aby všichni pěli dle zákulisních not polarizující kusy. Pokud se – nejen na Slovensku – do politiky nevrátí nadkritické množství osob, jako byl Milan Ftáčnik, čeká občany v hledišti fraška, leč s tragickým finále.