Nová zemědělská politika – slowfood
Vstříc nové Společné zemědělské politice
Společná zemědělská politika Evropské unie (SZP) tak, jak byla až dodnes koncipována a řízena, vykazuje značné kritické prvky, které negativně ovlivňují jak výrobní tak spotřebitelskou oblast. Současná SZP se vyznačuje v prvé řadě závažnou nerovností: finanční zdroje tzv. „prvního pilíře” (který zahrnuje opatření směřující k podpoře trhu, zejména přímé platby výrobcům) jsou rozdělovány velmi nevyváženým způsobem mezi různé výroby, mezi různé zemědělské podniky (drobné, střední, velké) a mezi různé členské země.
V druhé řadě je upřednostňován model spotřeby, který je hluboce nevyvážený: z 500 miliónů Evropanů má 250 miliónů nadváhu a 42 milionů žije v podmínkách závažné potravinové nedostatečnosti. Tato čísla jsou neslučitelná s každoročními údaji o plýtvání potravinami, které dosahují až 90 milionů tun (Eurostat 2010). Jídlo prakticky pozbylo své vlastní vnitřní hodnoty a cena zůstala při výběru potravin jediným měřítkem.
V neposlední řadě je podhodnocována důležitost práce v zemědělsko – potravinářském odvětví: nedávný průzkum ukázal, že celková zaměstnanost v zemědělství v Evropě se snížila za posledních deset let o 25 % a zaznamenala celkovou ztrátu 3,7 miliónů pracovních míst (Eurostat 2010). Na snížení zaměstnanosti ovšem současně neodpovídal nárůst příjmů pracovníků v zemědělství, který by byl srovnatelný s příjmy v ostatních odvětvích, naopak, úroveň příjmů – a v důsledku toho i úroveň profesní – se průběžně snižovala. Nedostatečný příjem zemědělců je jednou z příčin zániku celé řady zemědělských výrob. Průmyslový zemědělsko – potravinářský model, který se v Evropě v posledních padesáti letech uplatňoval, je jedním z hlavních důvodů nejvážnější krize životního prostředí a klimatu, jakou kdy lidstvo zažilo. Na jedné straně vedl průmyslový model zemědělství k bezprecedentnímu vyčerpávání a nevratnému ničení přírodních zdrojů – jako je voda, půda, lesní porosty, lesy… – neprávem chápaných a využívaných jako neomezené a nevyčerpatelné. Z druhé strany způsobil průmyslový systém zemědělství neomezené nadužívání fosilního zdrojů: chemických hnojiv, pesticidů a plastových materiálů.
V posledních letech je SZP podrobena rozsáhlému procesu reforem. Tato fáze, která by měla být završena v roce 2014, kdy vejde v platnost nová koncepce SZP, je pro budoucnost Evropské unie naprosto zásadní. Nová SZP bude muset čelit celé řadě důležitých výzev: zajistit potravinovou bezpečnost a suverenitu, najít odpověď na krizi životního prostředí a klimatu, navrátit prestiž ekonomice a zaměstnanosti v zemědělském odvětví. Slow Food se rozhodl diskuse o budoucnosti SZP zúčastnit, přispět svými zkušenostmi a vlastní vizí a podpořit vznik nové, spravedlivější a udržitelnější evropské zemědělské politiky.
Slow Food a jeho filozofie
Slow Food je mezinárodní společenství, které si klade za cíl změnit každodenní vztah lidí k jídlu prosazením zásady potravinové suverenity, tedy práva národů na rozhodování o tom, co pěstovat a co jíst.
Přístup k zemědělství a k potravinářské výrobě musí být podle Slow Food holistický, to znamená, že musí skloubit aspekty, které jsou obecně přísně oddělovány: společenské aspekty (vztah mezi výrobci a spotřebiteli), aspekty životního prostředí (záchrana biodiverzity, ochrana vodních zdrojů a úrodnosti půdy, distribuce výrobků, recyklovatelnost obalů, opětovné využití zdrojů) a kulturní aspekty (ochrana tradičních znalostí a dovedností). Takovýto přístup je motivován vědomím, že existuje silné propojení mezi různými společnostmi, jejich způsobem výroby a spotřeby, jejich kulturou a prostředím, v němž žijí.
Slow Food proto navrhuje přeměnu modelů výroby a spotřeby prostřednictvím vzdělávání a výchovy k uvědomělému přístupu ke stravování a k životnímu prostředí, posílením místních ekonomik, uplatněním tradičních vědomostí a dovedností řemeslníků a ochranou různých kulturních entit.
Slow Food prosazuje zejména větší propojení výrobců a spotřebitelů, které má přispět k tomu, aby práci prvních byla navrácena větší prestiž a zároveň k větší uvědomělosti druhých, které je třeba vybavit příslušnými nástroji pro správné rozhodování.
Společná zemědělská politika zítřka, podle koncepce Slow Food
Nový vzor a cíle udržitelnosti a nového venkova
SZP se v budoucnu nebude moci zabývat jen výrobními aspekty. V tomto smyslu je nutné umožnit přechod z výhradně zemědělské politiky k politice zemědělsko – potravinářské. Bude mimo jiné nezbytné provést větší integraci mezi různými unijními politikami tak, aby bylo možné přistoupit efektivně a výkonně k problematikám platným napříč EU, jako je ochrana prostředí, krajiny a přírodních zdrojů, boj s klimatickými změnami a další. Dva rámcové cíle, k nimž má budoucí SZP směřovat, jsou udržitelnost (prostředí, ekonomická a sociální) a koncepce nového venkova, který má venkovské oblasti v budoucnu postavit do centra zájmu společnosti.
Čtyři hlavní změny
K dosažení těchto cílů je třeba provést ve struktuře SZP čtyři hlavní změny.
1. Podpořit drobné a středně velké formy zemědělské produkce
Záměr strukturovat zemědělství podle pravidel kteréhokoliv jiného průmyslového odvětví je příčinou dramatické situace, ve které se evropská zemědělsko-potravinářská výroba nachází. Je třeba naopak prosazovat zemědělství, které bude v rovnováze s ekosystémy, schopné vyrábět kvalitní potraviny udržitelným způsobem, skloubením inovací s tradičními vědomostmi a dovednostmi.
SZP se bude muset zaměřit na udržitelné, drobné a středně velké formy zemědělské produkce, vytvářející kvalitní potraviny, určené výhradně ke spotřebě lidí a zvířat. Výzva budoucnosti nebude spočívat ve výrobě velkých množství zemědělských produktů, ale ve výrobě potravin udržitelným a efektivním způsobem s upřednostněním malých a středních výrob zaměřených na kvalitu a majících silnou vazbu na dané území a zároveň nízký dopad na životní prostředí.
Drobné a středně velké formy zemědělské produkce vyžadují větší nasazení pracovní síly, v důsledku toho přispívá k rozvoji zaměstnanosti, je udržitelnější (energetická úspornost), přispívá k udržitelnému rozvoji místních ekonomik (rovněž v marginálních oblastech) a snižuje demografický tlak na městské konglomerace.
2. Podporovat místní produkty
Malovýroba sama o sobě nestačí. Určujícím faktorem, který je zárukou udržitelnosti zemědělské produkce, je propojení maloproducentů s daným teritoriem (dispozice daná prostředím). Místní a tradiční výrobky (rostlinná různorodost, zvířecí rasy, odrůdy, zpracované produkty) jsou nejvhodnější z hlediska místních půdních a klimatických podmínek a vydávají ze sebe to nejlepší na území, kde se v průběhu staletí dílem člověka aklimatizovaly. Z toho důvodu jsou odolnější a vyžadují méně vnějších zásahů. Jsou tedy udržitelnější jak z hlediska prostředí, tak z hlediska ekonomického. Mimo to hrají důležitou roli při záchraně biodiverzity a zhodnocují stravovací kulturu a tradice společností.
3. Prosazovat místní zemědělsko – potravinářské systémy
Ukazuje se, že globalizované tržní hospodářství má své hranice, ve smyslu plýtvání a škod na životním prostředí. Systém lokálního zásobování, distribuce a spotřeby může snížit dopad na životní prostředí tím, že zkrátí vzdálenosti, které potraviny musí překonávat na cestě ke spotřebiteli (food miles), a navíc může spotřebitelům zaručit dostupnost čerstvých a sezónních potravin.
Zrušením některých nadbytečných přeprav produktů mezi výrobci a spotřebiteli bude možné vytvořit nový vztah mezi zemědělským venkovem a městem.
Při budování místních zemědělsko-potravinářských systémů bude rozhodující role výchovy a vzdělávání nejen ve školách ale i na farmách a v místech prodeje. Rozhodující proto bude vytváření sítí výměny znalostí a solidarity mezi zemědělci a obyvateli měst.
4. Prosazovat zemědělsko-potravinářské systémy šetrné k životnímu prostředí
Drobné a středně velké formy zemědělské produkce mohou snadněji aplikovat zásady agroekologie, spočívající ve správném zacházení s přírodními zdroji (biodiverzita, půda, voda, krajina), na místně ukotvených znalostech hospodaření, na využití tradičních i moderních technik, vhodných pro různé půdní a klimatické podmínky, na vyloučení geneticky modifikovaných produktů, monokultur, velkochovů, na snížení nebo úplném odmítnutí syntetických chemických produktů, na ochraně zemědělské krajiny a na sociální spravedlnosti.
SZP se v budoucnu nesmí omezit jen na redukování velikosti zemědělsko-potravinářských podniků, ale – paralelně – musí ocenit toho, kdo skutečně využívá agroekologické techniky a poskytováním služeb prospěšných životnímu prostředí prospívá celé společnosti (tzv. „ozelenění SZP”).
Společná zemědělská politika by mimo to měla ocenit toho, kdo žije a pracuje v tzv. marginálních oblastech. Odchod lidí z horských oblastí je příčinou řady vážných hydrogeologických poruch a zatěžuje společnost vysokými náklady jak na poli ekonomickém a sociálním, tak i na poli životního prostředí. Lidé, kteří se rozhodnou v těchto těžkých podmínkách žít, hrají klíčovou roli v ochraně půdy a měli by za to být odměněni.
Nástroje budoucí Společné zemědělské politiky
K dosažení zmíněných cílů a k tomu, aby výše uvedené změny mohly být uvedeny do praxe, musí mít SZP k dispozici vhodné ekonomické nástroje.
Rozpočet
Členské státy a unijní instituce musí zajistit budoucí SZP odpovídající finanční zdroje a přitom předejít snížení rozpočtu, který je k dispozici. Zdroje musí být přerozděleny tak, aby posílily finanční dotaci – a tedy akceschopnost – tzv. „druhého pilíře” (který zahrnuje opatření pro rozvoj zemědělských oblastí a prostředí).
Podpora „zeleného zemědělství”: veřejné finance pro veřejné blaho
V rámci ekonomických nástrojů, které má SZP k dispozici, mohou přímé platby (první pilíř) sehrát důležitou roli. Jejich hlavní funkce musí spočívat v tom, že budou ekonomicky kompenzovat ty zemědělce, kteří společnosti poskytnou služby v oblasti životního prostředí. Přístup, který je nutný zaujmout, je znám jako „veřejné finance pro veřejné blaho”. Velká část podpory tedy musí jít tomu, kdo používá techniky příznivé k životnímu prostředí, chrání životní prostředí a veřejný majetek, jako je půda, voda, a rovněž tomu, kdo obývá marginální oblasti.
Vedle přímých plateb jednotlivým producentům bude zásadní podporovat místní aktivity a formy propojenosti. Aby se podařilo šířit udržitelné formy hospodaření a spotřeby, bude zásadní transformovat individualismus ve prospěch sítí výrobců a spotřebitelů.
Podpora příjmů drobných zemědělsko-potravinářských výrobců
Budoucí SZP se bude muset zabývat adekvátní podporou příjmů udržitelných drobných a středních výrobců. Ekonomická podpora musí jít výhradně ve prospěch aktivních výrobců a musí upřednostnit výrobce z okrajových oblastí. Takového cíle lze dosáhnout přijetím konkrétních opatření směřujících k odstranění nestability cen zemědělských výrobků na trhu.
Zkušenosti Slow Food ve prospěch budoucí Společné zemědělské politiky
Na základě svých vlastních zkušenosti v zemědělsko-potravinářském sektoru, navrhuje Slow Food řadu konkrétních iniciativ, zejména ve dvou oblastech se zásadním významem pro budoucnost evropského zemědělství: mladí lidé a drobné a středně velké formy zemědělské produkce.
Mladí lidé
Mladí lidé musí být v centru budoucí SZP: bez jasné akce v tomto smyslu nemá evropské zemědělství budoucnost.
Na venkově probíhá skutečný proces vylidňování a stárnutí populace. Důležitost práce v zemědělském odvětví se stává stále víc okrajovou a přítomnost mladých lidí se stále snižuje.
Podle odhadů pouhých 7 procent zemědělců je věkově pod hranicí 35 let a jeden zemědělec z pěti, celkem 4,5 milionů, má víc než 65 let. (Eurostat 2009).
Konkrétní návrhy
- Vrátit prestiž profesi zemědělce tak, aby tato profese znamenala motivující životní volbu, která se vyplatí.
- Zaručit mladým lidem odpovídající příjem (například prostřednictvím doplňkových přímých plateb nebo dalších daňových úlev), které jim poskytnou dostatečné jistoty, aby mohli plánovat vlastní budoucnost.
- Prosazovat vznik sítí mladých zemědělců ale i dalších osob činných v potravinovém řetězci: drobní řemeslníci, restauratéři, výchovní pracovníci, spotřebitelé – a upřednostňovat vytváření a šíření míst, příležitostí a komunikačních nástrojů (společenské akce, internet, sociální sítě atd.), s cílem odvrátit izolovanost, která mnohdy charakterizuje zemědělskou práci a představuje nezanedbatelný odrazující faktor.
- Prosazovat vzdělávání mladých zemědělců prostřednictvím kurzů na středních a vysokých školách a rovněž krátkodobými kurzy a vzděláváním, které bude vedeno samotnými zemědělci a prostřednictvím výměny znalostí a zkušeností.
- Podporovat předávání znalostí mezi generacemi.
- Usnadnit rozjezd nových podniků mladých lidí tím, že budou usnadněny a urychleny byrokratické praktiky, budou plánovány pobídky, jako je přímé financování, daňové úlevy, výhodné půjčky, pojištění za výhodných podmínek atd.
- Poskytnout výhodnou technickou podporu při využívání agroekologické techniky, asistenci při řízení podniku atd.
Drobné a středně velké formy zemědělské produkce
Zásadní je poskytnout schopným a poctivým producentům důležitější roli a současně zvýšit povědomí o jejich produktech (region původu, zpracovatelské techniky), vzdělávat spotřebitele a více je propojovat se zemědělci.
Konkrétní návrhy
- Přehodnotit chráněné zeměpisné označení, zavést přísná kritéria udržitelnosti, kvality, spojení s daným teritoriem, přihlížet k historickým kořenům a k ochraně biodiverzity. Tyto nástroje mají rovněž přiměřeně chránit drobnou výrobu, která představuje pro evropskou kulturu jedinečné bohatství.
- Zjednodušit byrokratické praktiky ve prospěch drobných a středně velkých producentů.
- Oceňovat zemědělce, kteří chrání místní a tradiční biodiverzitu (původní druhy a místní různorodou vegetaci), která uchovává tradiční zemědělský ráz krajiny (staré vinice, tisícileté olivové háje) a tradiční architekturu (vodní mlýny, salaše, starobylé pece na dřevo), a ty, kteří působí v marginálních oblastech a hrají důležitou roli při udržení osídlení těchto území, vytvářejí různé formy sdružování a přitom respektují sdílená pravidla výroby.
- Prosazovat výměnu informací a poznatků mezi drobnými výrobci a mezi generacemi.
- Vytvářet vzdělávací programy ke zdokonalení zemědělských a zpracovatelských technik a posilovat sdružování zemědělců a jejich schopnost adekvátně prezentovat své výrobky na trhu (se správnými etiketami, srozumitelným, jednoduchým a ekologicky udržitelným obalovým materiálem).
- Vytvářet vzdělávací programy se zaměřením na zdravou výživu a ochranu životního prostředí ve školách a podporovat zakládání školních zahrad. Vytvářet programy, které budou obyvatele informovat a podněcovat jejich citlivý přístup k problematice týkající se zemědělsko – potravinářského systému, udržitelnosti a stravování. Prosazovat stálou výměnu informací mezi zemědělci a spotřebiteli.
- Podporovat tržní kanály pro výrobky drobných a středně velkých producentů: propagovat farmářské trhy se zemědělskými výrobky, zakládání nákupních klubů spotřebitelů, používání místních výrobků v hromadném stravování a veškeré další možnosti přímého prodeje. Podporovat skupiny, které se snaží udržet místní formy zemědělské činnosti.
- Odměňovat ty, jež diverzifikují svoji nabídku doplněním zemědělské produkce o vzdělávací,turistické a kulturní aktivity, užitečné pro propagaci ochrany životního prostředí, krajiny a zemědělství (multifunkční role zemědělského podniku).
