Komentář AZ k Mezinárodnímu roku družstev

Česká družstva vybudovala již za rakousko-uherské monarchie tak významné projekty, jako pražskou Petřínskou rozhlednu, legendární „Posázavský pacifik“ (železniční trať Modřany-Čerčany/Dobříš) a za 1. republiky např. Pražskou zoologickou zahradu. Družstvo provozující Národní divadlo zřizovalo další divadla v Praze či v Brně, družstvem byla Česká filharmonie atd.

Po vzniku Československa nastal rozkvět družstevnictví výrobního, zemědělského, prodejního, úvěrního atd. Družstevnictví tvořilo významný segment tehdejší ekonomiky. Motorem družstevního rozvoje byla sociální demokracie, ale přičinila se i ČSNS a dokonce i pravicová Agrární strana. Období po roce 1938 přineslo útlum, někdy likvidaci družstevního podnikání, jindy zase i nátlak při zakládání družstev, a také vyprázdnění, zformalizování družstevních zásad. Útlum byl překonán v průběhu 60. let a během 80. let velkokapacitní zemědělská družstva (byť vytvořená „shora“ rozhodnutím KSČ) již dosáhla konkurenceschopnosti západnímu privátnímu zemědělství. Zmínit lze např. Agrokombinát Slušovice. Toto velkodružstvo ekonomicky prospívalo Československu, zvelebovalo zlínský region, zřídilo vlastní banku a  jeho pracovníci (družstevníci) byli finančně a morálně výborně ohodnocováni.

V roce 1990 však byl Agrokombinát Slušovice na povel prezidenta Václava Havla zcela rozbit (viz jeho projev na Václavském náměstí 21. 8 1990). O rok později byly schváleny nové dva družstevní zákony, ale po přijetí scénáře Mezinárodního měnového fondu vláda rozhodla o likvidaci družstev a tlak na ně byl vyvinut prostřednictvím transformačního zákona (tzv. zákon 3T). Není divu, že pak za celých 20 let po „sametové revoluci“ v ČR nevznikl  družstevní komplex, který by se slušovickému družstvu alespoň vzdáleně podobal.

Peněžní družstevnictví, jemuž dal popud František Cyril Kampelík v pol. 19. stol., zaniklo v první polovině 50. let včleněním do státní spořitelny. Zákon z roku 1995, který měl toto odvětví obnovit, byl nekvalitní, většina záložen postupně zanikla, často kvůli zpronevěře prostředků, část se stala prakticky bankami, čemuž napomohla novela zákona..

Transformační zákon 176/1990 neústavně zasáhl i do práv bytových družstev jako vlastníků a namísto odstranění deformací bytového družstevnictví vzniklých v tzv. reálném socialismu se přikročilo k jeho ideologicky zdůvodněné likvidaci mj. jako demokratického družstevního subjektu. Tento pokus znamenal pošlapání národních tradic; vždyť první bytové družstvo  u nás vzniklo již v roce 1903.

Paralyzujícím bylo i někdejší europojetí, chápající družstevnictví, jako subjekt sociální ekonomiky v tom smyslu, že, jeho podstatné přebytky jsou – na rozdíl od společností, založených na základě kapitálu – mj. „použity… na všeobecný prospěch.“ (4), čímž  ho vykazovalo z národohospodářské arény. Takováto družstva nemohla být vůči „kapitálovým společnostem“ konkurenceschopná a v zájmu rozvoje družstevnictví (i společnosti!) by měla být spíše legislativa stanovující, aby na „všeobecný prospěch“  byly povinny vynaložit určité procento ze zisku VŠECHNY kapitálové společnosti!

22. července 2003 však Rada EU realizovala rezoluci VS OSN z 19. prosince 2001 zřízením statutu Evropské družstevní společnosti (SCE), která družstva nejenže fakticky zrovnoprávnila s jinými formami obchodních společností (tím, že jim umožnila přeshraniční rozvoj a tak zajistila rovné podmínky hospodářské soutěže), ale současně potvrdila, že k hlavnímu účelu SCE patří i rozvoj jejich hospodářské činnosti. (5).

Pozoruhodným fenoménem družstevního podnikání je španělská Mondragonská družstevní korporace (MCC). V roce 1956 zde 24 členů založilo družstvo, z něhož postupně vznikl družstevní svazek, který si zřídil vlastní banku, zdravotní a penzijní pojišťovnu, výzkumný ústav i univerzitu. Expandoval v korporaci 256 společností a subjektů (z nichž asi polovinu tvoří družstva), která v roce 2008 měla 92 000 zaměstnanců, pobočky po celém světě, obrat půl bilionu korun a celková aktiva v hodnotě bilionu! Dosáhla nejvyšší produktivity v celém Španělsku a ziskovosti 2x větší než je španělský průměr. V krizovém roce 2010 věnovala na sociální účely téměř 500 milionů korun. A last but not least, zatímco jen Mondragonskou univerzitu opustí ročně přes 3  000 absolventů a příslušníků mladé družstevní inteligence (1), v celé ČR to jsou pouzí jedinci, takže družstevní inteligence u nás byla téměř zdecimována.

Co je to vlastně družstvo?

Jak však definovat družstvo? Míněno je nyní družstvo výrobní – ať již podniká v zemědělství, v průmyslu apod. Konkrétně to může být zaměstnanecké družstvo, např. pekárna, ale i mohutná korporace stovek spolupracujících družstev (proč ne i družstevní aerolinie).

V roce 2005 přijal Mezinárodní družstevní svaz (ICA) dokument mimořádného historického významu, Světovou deklaraci o výrobních družstvech, kde definuje tendence z nichž definice družstva vyplývá.

Deklarace vychází z Prohlášení družstevní identity, přijatého ICA v roce 1995 a v něm začleněných družstevních principů („svépomoc, vlastní zodpovědnost, solidárnost, poctivost, demokracie a rovnost), které upřesňuje pro výrobní družstva.

Obecně je družstvo autonomním sdružením osob, dobrovolně sdružených za účelem naplňování jejich společných ekonomických zájmů, sociálních a kulturních potřeb a snah, formou společně vlastněného a demokraticky řízeného podniku.

Autentické (výrobní) družstvo pak je podnikatelským subjektem fungujícím na družstevních principech, tzn. jeho každý pracovník je dobrovolným členem a pobírá spravedlivou mzdu, má spravedlivý podíl na zisku i na růstu majetku, demokraticky spolurozhoduje při řízení podniku, je kvalifikovaně informován, školen i vzděláván. Prosazováním etických hodnot, jako čestnost, otevřenost, sociální zodpovědnost a zájem o ostatní, by se pak měla posilovat solidarita (projevující se mj. sbližováním maximální a minimální mzdy v družstvu) a spolupráce mezi družstevníky i mezi družstvy a také zájem a péče o pracovníky a jejich rodiny, o komunitu i o region.

„Družstevníkem“ může být dokonce i subjekt: jako v případě španělské banky Caja Laboral, kde jsou „družstevníky“ družstva MCC; podobně si lze představit i národní družstevní banku, založenou regiony, kde by byl „družstevníkem“ a podílníkem každý region nebo dokonce obecní úřad. Takové typy jsou v zahraničí běžné, jako např. Raiffeisen Bank, Erste a další.

Český Obchodní zákoník je ovšem tak „liberální“, že umožňuje družstevní statut i ekonomickému subjektu, kde např. 6 majitelů podílů zaměstnává 80 smluvních pracovníků. Takováto „družstva“, jejichž zaměstnanci mají místo práva na dividendu spíše statut nevolníků, ideje družstevnictví jen poškozují… Česká realita je tedy značně komplikovaná a nepřehledná, poněvadž družstevní principy mohou být uplatňovány ve vnitřním fungování i jiných typů obchodních společností (např. s. r. o.), zatímco v drtivé většině stanov formálních družstev nemusí být zdaleka implementovány.

Další apely Světové deklarace o výrobních družstvech

Vlastní družstva pak Deklarace vyzývá k ustavení strategických aliancí s cílem podpořit rozvoj výrobních a zaměstnaneckých družstev a učinit jejich podnikatelské projekty reálnými, včetně přístupu k potřebným finančním prostředkům; k založení formace kapitálových mechanismů pro výrobní a zaměstnanecká družstva;

Deklarace dále žádá ustavení reprezentativních organizací výrobních a zaměstnaneckých družstev na lokální, národní, regionální a mezinárodní úrovni, zajištění jejich kooperace a podporu utváření sekundárních subjektů, podnikatelských skupin a konsorcií. Znovu žádá posílit družstevní hnutí a snažit se o model společnosti charakterizované sociálním vstřebáváním a solidaritou.

Deklarace  se obrací i na vlády s výzvou, aby zabezpečovaly přístup k přiměřeným finančním podmínkám pro podnikatelské projekty zahájené družstvy tvorbou zvláštních veřejných fondů, nebo úvěrových záruk a aby vlastnictví výrobních a zaměstnaneckých družstev více podporovaly, jako možný alternativní proces při privatizaci, přeměně podniků v krizi, při restrukturalizacích, „start-up“ programech a při převodech podniků bez dědiců.

Ideologické aspekty

Zatímco drtivá většina občanů i družstevníků nemá o podobných souvislostech tušení, neb sami družstevníci jsou dle svých stanov apolitičtí, pravicová elita ví své… Staří socialisté – mj. F. Lassale, E. Bernstein, L. Blanc, Ch. Gidé – považovali družstvo za socialistický subjekt (kde není kapitalistické vykořisťování) a byli přesvědčeni, že družstevní typ podnikání v konkurenci s kapitalismem ekonomicky zvítězí a tak se socialismus evolučně prosadí. Charles Gidé pak v roce 1898 vyhlásil svůj stoletý program socializace a vzniku „družstevních republik“. Porevoluční vývoj v Rusku a dalších státech, kde se moci ujala levice, tyto naděje na téměř 100 let poškodil. Levice v politice upřednostnila program revolucí a ve sféře společenského vlastnictví výrobních prostředků zestátnění ekonomiky. Tato hrozba spojila kapitalisty celého světa. Došlo k ekonomickému střetu obou systémů, během něhož se kapitalismus rychle rozvíjel, ekonomicky vítězil a globalizoval. Sovětský blok se zhroutil, jeho státní ekonomika byla rychle privatizována a společenská forma vlastnictví zatlačena na okraj. Družstevní podnikání po téměř stu let paralyzování stagnuje, takže globalizovanému kapitalismu chybí přirozený a stejně silný protipól.

Za vizi družstevní socializace bojovala s otevřeným hledím prvorepubliková ČSSD. A. Hampl v roce 1930 prohlásil: „Když se mluví o socialisaci, je nutno tento požadavek definovati jako snahu o právní a hospodářskou změnu majetkového a výrobního procesu, tak, aby každý, i ten poslední dělník, měl vědomí, že pracuje na svém – ať již tato kolektivita je vyjádřena jakoukoli formou družstevní. Když si uvědomujeme, že socialisace je naším heslem, tedy onou nebezpečnou cestou, která ohrožuje nepřátelské posice, pak si musíme uvědomit, že ne závist, ne nevraživost musí být hnací silou, nýbrž hluboké přesvědčení, že dosavadní mzdový systém je v nesouhlasu s demokracií, s kulturní a mravní úrovní dělnické třídy.“ (2)

Po převratu 1989 byly krátce ve hře dvě koncepce: Dubčekův socialismus s lidskou tváří a Havlův kapitalismus (tak ovšem nenazývaný). „Otec kupónové privatizace“ Dučan Tříska o tom říká: „Čuba sehrál mimořádně zajímavou a určitě pozitivní roli, ale v tu chvíli, co se to změnilo, patřil mezi naše největší nepřátele…“ (3) Režim vyslal do Slušovic přes 500 kontrolorů a agentů, František Čuba byl podroben asi 66 policejním výslechům, trvajícím i více než 30 hodin nonstop a čelil několika soudním žalobám. Je naprosto nepřijatelné, že ani doc. František Čuba, ani další poškození družstevníci, se za své perzekuování dosud nedočkali ani občanské ani společenské satisfakce.

Na druhé straně, když baskická vláda v roce 1982 zvažovala, kam zařadit mondragonské družstevníky, bylo – vzhledem k socializaci zdrojů, k demokratizaci řízení, vlastnictví a vědomostí – logicky připuštěno, že patří do socialistického prostředí, a to v tom nejhlubším a nejvznešenějším smyslu slova socialistický. V roce 2004 navštívil MCC král Juan Carlos a prohlásil: „MCC je dobrodiním pro Baskicko, pro Španělsko a pro pracující. Bylo by báječné, kdyby ve Španělsku bylo takových korporací mnohem více.“ (1)

Aktuální stav

Lze konstatovat, že za oněch 6 let, které uplynuly od vyhlášení zmíněné Deklarace, se o rozvoj družstevnictví nepokusily nejen české vlády či relevantní levicové politické strany, ale ani samotná česká družstva…

a) Pravicové vlády družstevní podnikání nepodporují, pokud jej rovnou nedestruují. Jako memento patrně vnímají i „družstevní revoluci“ v Argentině 2001, kde tehdejší vláda již nebyla schopna splácet zadlužení a tak zablokovala i vklady v bankách (poté, co si bohatí klienti svá konta přelili do zahraničí). Zaměstnanci obsadili zkrachované továrny, hotely a další subjekty (míra nezaměstnanosti činila 25 %), transformovali je na družstva a začali prosperovat…

b) „Střechová organizace“ českého družstevnictví, Družstevní asociace ČR (DAČR) národohospodářské ambice nemá a vnímá výrobní družstevnictví pouze jako „součást sektoru sociální ekonomiky“. Dle aktuálních webových stránek (rok 2008), členskou základnu Svazu českých a moravských výrobních družstev (sekce při DAČR) tvoří  253 družstev, z toho 45 výrobních družstev invalidů. Obrat všech výrobních družstev sdružených v DAČR v roce 2007 činil 19 miliard Kč (v roce 2004 to bylo 21 miliard). Pro srovnání: MCC ve španělském Baskicku (velikém asi jako Plzeňský kraj), zaměstnávající rovněž invalidy, dosáhla v roce 2008 obratu téměř 500 miliard korun…

c) Družstva mimo DAČR (navíc bez eurodotací) vinit nelze. České družstevnictví je rozbité, deformované a atomizované a jeho pracovníci bojují v době ekonomické krize o přežití. Ti informovanější navíc vědí, jaké perzekuce musel po roce 1989 přestát zakladatel Agrokombinátu Slušovice doc. F. Čuba.

d) Kdo výrazně selhal, jsou levicové politické strany. Kupř. ČSSD má sice družstevnictví formálně ve svém programu, ale ve skutečnosti  pro jeho rozvoj nehnula ani prstem. Její zástupci seděli ve správních radách mnoha krachujících, privatizovaných či restrukturalizovaných podniků, ale není znám jediný případ, kdy by prosazovali jeho transformaci na družstvo. Strana nakonec nedisponuje ani potřebným manuálem. Není známo jediné veřejné vystoupení politiků ČSSD na toto téma, Deklaraci MDS z roku 2005 elita strany patrně vůbec nezná a není známo jediné veřejné vystoupení sociálně demokratického politika v souvislosti s nastávajícím Mezinárodním rokem družstev. Ocenění nicméně zasluhuje tým prof. J. Císaře, zabývající se intenzívně problematikou bytových družstev.

Prameny:

(1) 1956-2008 The MONDRAGON Co-operative Experience (web MCC);
(2) Český Godesberg/ Obsah programové diskuse na XV. Sjezdu, dr. Jiří Malínský (web Masarykovy demokratické akademie);
(3) Video „Retro JZD Slušovice Část 2″ (You Tube).
(4) Dokumenty 1. evropské konference sociální ekonomie v zemích střední a východní Evropy konané v Praze v roce 2002 http://www.fhs.cuni.cz/kos/kos_soubory/Socialni_ekonomika_-_socialni_podnikani—uvod.pdf
(5) Nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu Evropské družstevní společnosti (SCE).