Karel Růžička: Průběžný důchodový systém demografický vývoj ustojí

Budoucnost průběžného důchodového systému vývoj demografické situace zásadně neohrožuje a budoucí vývoj a výkyvy poměru počtu obyvatel v produktivním a neproduktivním věku jsou v rámci penzijního systému zvládnutelné růstem produktivity práce a výší sazby odvodů na sociální zabezpečení, vyplynulo z přednášky demografa Tomáše Fialy z VŠE na čaji AZ 11. 10. 2017 v Praze. Zatím nejhorší poměry uvedených skupin nastaly počátkem 70. let a i když v současnosti přetrvává nízká porodnost a prodlužuje se věk dožití, zvyšuje se také věk rodiček, takže současná epocha s poměrně vysokým výskytem čtyřgeneračních rodin se za čas zase uzavře.

Pohled do historie

Fiala na dlouhodobých statistikách, počínajících někdy ještě za Rakouska-Uherska koncem 18. stol., dokumentoval proměny počtu obyvatel, porodnosti, průměrného věku, věkového rozvrstvení atd. Ukázal postupné sbližování křivek počtů narozených a zemřelých, které se nakonec v 1. pol. 80. let minulého století vyrovnaly a na přelomu tisíciletí byl 12 let už počet zemřelých i vyšší. Jak uvedl, nyní je očekáváno, že opět bude počet zemřelých vyšší a přírůstky počtu obyvatel budou docilovány jen díky migraci. Plodnost žen se poslední čtvrtstoletí pohybuje mezi 1,7-1,6 dítěte (na udržení počtu je třeba asi 2,08), přičemž průměrný věk prvorodiček se zvýšil za posledních 40 let z cca 21 na téměř 30 let. V té souvislosti demograf upozornil na různé historické výkyvy a zlomy a na jejich příčiny. Vzpomenul i kulturní zvyklosti a sociální důvody v různých zemích (náklady na děti, dětské potřeby ap; rození více chlapců v Číně), psychologické důvody (třeba pohlaví třetích dětí ve Švédsku). Poukázal také na velký vliv, který měla a má novorozenecká a dětská úmrtnost na statistickou výši průměrného věku dožití atd. Připomněl stárnutí a vylidňování populace v některých regionech, odkud odcházejí mladší ročníky. Podrobně rozebral vývoj tzv. stromu života za posledních 100 let od někdejší tradiční pyramidy po současný degresivní tvar.

Růst podílu seniorů

Zdůraznil také problematičnost demografických projekcí a prognóz, za ještě více nejisté ovšem pokládá předpovědi ekonomického vývoje. Dle Fialy by se do konce století mohl průměrný věk dožití v ČR zvýšit zhruba o 10 let, u žen na 91 let, u mužů by se blížil 87 letům, porodnost by se měla pohybovat mezi 1,6 až 1,9 dětmi, migrací by mělo ročně přibývat 15 až 40 tisíc lidí, takže celkový počet obyvatel by mohl kolísat mezi 10,5 a 11 mil. osob. Nerostoucí počet obyvatel je, jak podotkl Fiala, některými odborníky považován vzhledem k nastupující automatizaci a robotizaci výroby a služeb a k předpokládanému poklesu celkového fondu pracovní doby za výhodu. Do r. 2040 demograf očekává růst podílu seniorů (nad 65 let) z pětiny na počátku století na třetinu, avšak tento podíl by měl vydržet až do konce století.

Perspektivy důchodového systému

Důchodový systém a jeho perspektivy je třeba dle Fialy posuzovat dle skutečné zátěže, skutečného produktivního věku, tj. dle skutečných poměrů počtu produktivních a neproduktivních osob, nikoli jen dle tabulkových počtů věkového složení obyvatelstva. Konstatoval, že nejnevýhodnější poměr byl dosud v r. 1970 (tj. v době, kdy se rozbíhala masová bytová výstavba a stavba dálnic a metra – pozn. aut.), kdy na 100 skutečně produktivních osob připadalo 44 skutečných důchodců, a bude opět dosažen až r. 2040. Poměr sice vystoupá během deseti let na asi 53/100, ale před r. 2070 opět klesne pod zmíněných 44/100 a na konci století by mohl klesnout k 34/100, tj. pod hodnotu let 2000 či 1957. Tabulkové poměry podle věkových skupin, nikoli dle ekonomické aktivity vycházejí ovšem děsivěji: v r. 1970 byl poměr 22/100, nyní 33/100, r. 2040 je vypočítán na 52/100, r. 2058 nejhorší poměr 70/100 a na konci století 64/100. Podíl osob v produktivním věku (od 20 let) by se zs současných 57 % v případě důchodového věku 65 let klesl před r. 2060 ke 49 % a pak by se kolísavě zvýšil na 51 % v r. 2100, v případě důchodového věku 70 let by nejnižší hodnota – 54 % – byla dosažena v 50. letech, přičemž na konci století by tento podíl představoval 57 %. Počet lidí v poproduktivním věku připadajících na 100 zaměstnaných lidí by se z nynějších 53 osob v případě důchodového věku 65 let zvýšil až na 89 lidí v r. 2058 a do konce století klesl na 82. V případě 70-letého důchodového věku by v 50. letech dostoupil kritický vrchol na 69 osob, ovšem koncem století by číslo kleslo na 61. Jak v diskusi zaznělo, záhodno by bylo uvažovat celkový počet produktivních a neproduktivních osob, tj. i dětí, nezaměstnaných a zdravotně postižených, aby se zjistila skutečná zátěž ekonomicky aktivní generace, což při předpokládaném nižším počtu dětí oproti minulosti bude zátěž snižovat. Navíc rapidně roste produktivita práce, kupř. v zemědělství stoupla za ¾ století asi desetkrát.

Jak s doživotní rentou

Fiala rovněž varoval, že upřednostňovaná nabídka penzijních fondů na výplatu renty na 20 let s tím, že v případě úmrtí zdědí zbytek pozůstalí (oproti druhé možnosti, kdy si zvolíte doživotní rentu, avšak s tím, že pozůstalí nic nikdy nedědí), by znamenala pro valnou část lidí závěr života žití jen ze státního průběžného pilíře, poněvadž již nyní při odchodu do penze v 65 letech si jí ženy užívají 22 let (muži 18 let) a pro r. 2055 se odhaduje doba pobírání penze u žen na 27 let a u mužů na 24 let.