Karel Růžička: Konec letního času II. aneb Ó, my se máme/budeme mít

První část série článků “Konec letního času” od Karla Růžičky si můžete přečíst v říjnovém Zpravodaji AZ.

---

Volební kampaň zaplavila Prahu tak, jako ještě nikdy. A to kráčí o volby obecní, magistrátní a senátní, nikoli sněmovní či prezidentské. Nejen transparenty na sloupech a bilboardy, ale mnoho reklamních kvádrů, kolona polepených tramvají a řady plakátů v MHD, takže stánky a rozdávání letáků se takřka ztrácejí v této velké odosobněné reklamě. Toť formy – a co obsah?

„Zajistíme“, „Uděláme“, „Garantujeme“.

„Šestku musíš milovat“, „Pro sedmičku naplno“, „Žijeme dvojkou“, „S láskou“, „Na plný úvazek“.

„Klidně“, „Jasně“, „Držíme slovo“!

„Udělali jsme“, „Postavili jsme“, „Opravili jsme“.

„Ověřeno!“

Chybí už jen „Bla, bla bla…“ Prázdná slova P. R. poradců útočící na ztracený pocit jistot, na emoce niterné i suverénní, na úctu k práci, k autoritám. Ve skutečnosti je to ovšem útok na intelekt a paměť rozdmýchávající i emoce a morální rozpoložení okolojdoucích voličů.

Z politické propagandy předchozích kampaní zbylo málo a navrch má prázdná politická reKLAMa. Pravice a populisté na velkých propagačních plochách naprosto obcházejí programové otázky a jen chrlí rádoby působivá slova, leč prázdné floskule. Programu se v této formě trochu více věnuje ČSSD, Zelení a ODS na Praze 2. Zelení nabízejí k problémům odpovědi a), b), z) („z“ je správně), sociální demokraté obsahové věci dehonestují populismem.

Nikdo se svými sliby ať již ohledně výstavby čehosi či ochrany zeleně nevymyká, jde jen o to, zda slibujete školky či koncertní síň, údržbu parků či nezahušťování sídlišť, internetovou komunikaci s úřady ap. Všichni ale cudně mlčí o tom, o jaké zisky si řeknou dodavatelé městských zakázek, jakou parazitní rentu město vyplatí soukromým subjektům, protože nemá vlastní firmy, které by nasadily cenovou a kvalitativní laťku pro zakázky města. Něco více poskytují všechny strany na letáčcích a u stánků, na osobní komunikaci. Ovšem jmenovité odmítnutí návrhu Metropolitního plánu, s nímž stojí a padá valná část slibů o zeleni, o tom, jak budou byty a doprava řešeny, prezentuje pouze KSČM a zemanovci. Všichni ostatní hovoří o konkrétních stavebních drobcích, ale přímo se vyslovit ke strategickému dokumentu, jehož ne/kvalita zásadně ovlivní rozvoj Prahy v dalších 15-20 letech a vrhne stín na stovky let následujících, tedy k věci, která by měla být osou kampaně – to mlčí, ač měli před prázdninami silné řeči proti. Asi to byla slova jen pro zainteresovanou veřejnost, pro voličský dav, pro dohledatelné předvolební sliby, pro uši developerů a sponzorů stran se to však asi nehodí.

Do očí bijící politická reklama je tak jen prázdný řev, demagogie, populismus, podlézání zmanipulovaným a nízkým lidským vlastnostem, postojům, obavám a touhám.

Některé konkrétní případy jsou ovšem pikantní.

Předáci známé, (dříve i celostátně) velké strany pro magistrátní volby slibují „Splníme vaše očekávání!“ To však při vzpomínce na opecard, tunelový komplex Blanka, pronájem Škodova paláce, tisk jízdenek MHD, reklamní vysílání v metru a jiné tunely a průšvihy rozměrů rozhodně větších než kolibřích, může v někom vzbudit děs a hrůzu.

Právě z této strany zaznívá již zmíněné „Žijeme dvojkou“. Avšak jak mohou Jana Černochová a Alexandra Udženija „žít dvojkou“, když se tak aktivně – jak to alespoň z médií vypadá – věnují své práci poslankyně, resp. pražské zastupitelky? Něco tu tedy nehraje: buď lžou, nebo svoji práci ve sněmovně a na magoši flákají, což dle mediálního krytí ale tak nevypadá. Úsměvné rovněž je, když známý herec kandidující za stranu, profláknutou kmotrovstvím, do Senátu slibuje, že bude krotit mocižrouty. Holt, co herci kdo napíše, to odříká.

Primátorský kandidát ČSSD populismus doplnil o vypjatý patriotismus, když slibuje MHD zadarmo, a to jen pro Pražáky. Z pohledu obyvatel venkovských obcí s daleko nižšími průměrnými příjmy, než mají Pražané, s pár autobusovými spoji do vzdálených měst a s výrazně nižšími příspěvky na osobu ze státního rozpočtu do obecních kas, než má Praha, je to ovšem nemravné.

Na nevraživý patriotismus ovšem nesází jen tento mladý ambiciózní muž. Jsou i jiné subjekty a kandidáti, kteří připomínají neblahé působení poslední primátorské dvojice Tomáš Hudeček a Adriana Krnáčová, původem z Olomouce, resp. z Bratislavy), a žádají – stejně jako sociálně demokratický lídr, aby Prahu řídili Pražáci. Jako by nějaké manažerské schopnosti byly dané místem narození. Ne, není to v původu, rase, víře, pohlaví. Je to intelektuálních a morálních vlastnostech jedince. S těmi, jimiž oplývá lídr dnešních socdemáků, by kdysi asi Peckové, Hybešové, Zápotočtí své spoluobčany pro sociální pokrok nezískali.

Další mladý ambiciózní muž z řad ČSSD a v posledních měsících mediální objekt nejvyšší úrovně Miroslav Poche se vyznává, že Žižkov je způsob života, životní styl. Necítí se pak tento europoslanec v Bruselu jako ve vyhnanství? Možná proto toužil vrátit se do vlasti, avšak vyhlédl si blbé křeslo – jako ministr zahraničí by zase bloudil světem daleko mimo svůj stylový Žižkov. A nevím, jak by žižkovského Pepíka brali diplomaté třeba v Paříži, New Yorku. Možná ve Valašském království.

Tandem Jiří Pospíšil-Hana Marvanová (TOP, STAN, KDU-ČSL) slibuje „Profesionální správu města. Konečně!“ Ale topka v koalici dříve jela, lidovci jedou dnes, takže jaké „Konečně!“ a „Konec chaosu. Systém do oprav silnic“? Navíc toto duo tvrdí, že skoncuje na radnici s korupcí – podali tedy už nějaké trestní oznámení, nebo je to jen plácnutí do předvolebních větrů, byť by se nějaká korupce asi našla?

Kritika stavebního chaosu na konci třetí polistopadové dekády je ovšem i vizitkou celého polistopadového vedení metropole. Halasně sice kritizuje předlistopadové poměry, leč samo se dopouští stejných organizačních zhovadilostí, jaké produkovaly podniky a vedení Prahy tzv. socialistické éry a byly za ně tehdy tak kritizovány, že museli vodaři, energetici, telefoňáci a další začít své akce ohlašovat Národnímu výboru hlavního města Prahy a koordinovat je.

Jak vážně brát tak dobře se poslouchající větu „Stop zahušťování sídlišť“, když ji vypouští kandidátka právě za stranu, jejíž primátor má na svědomí vznik Metropolitního plánu, tohoto neoliberálního dárku developerům?

Uznejme ale topkařům z desítky pozitivní volební lákadlo „Spravujte Vršovice s námi“. Ano, na té desítce, která je průkopníkem parozu. Ale někdo to asi na tomto obvodu vidí jinak, neboť zdejší senátorka aspirující na starostku hlásá „konec bezradné radnice“. A dost – řekněme – sebevědomě žádá voliče: „Dejte nám to na starost“.

Jsou tu i další překvapení. Kupř. poslanec Ivan Gabal, mediálně nejvíce proslulý jako zastánce tvrdých kroků, sankcí, válečný štváč a rusofob, se prezentuje tím, že „Klimatickou změnu třeba řešit“.

Rovněž ANO umí překvapit. Ve stejném týdnu, kdy jeho primátorka a magistrátní squadra prosadila změnu pravidla stávajícího územního plánu a snížila poměr zelených a zastavěných ploch z 3:1 na 1:1, vyrukuje s kampaní na ochranu zeleně a zvelebování parků! K smíchu nebo pláči je, že primátorský lídr ANO v Praze Petr Stuchlík (a rovněž tak v Brně Petr Vokřál) spolu s šéfem strany Andrejem Babišem lanaří voliče sdělením, že „Petr má číslo na můj mobil“, takže premiér bude řešit problémy daného města ihned. Nakolik tedy jsou primátorští kandidáti ANO vlastně sami schopní a nakolik budou ve své funkci svéprávní, budou-li zvoleni? Protože významné věci se po telefonu a ve spěchu neřeší, tak z toho plyne, že budou „Abíčko“ otravovat podružnostmi. Co ale s primátory, kteří si nevědí rady s podružnostmi…

Heslem „Petr Stuchlík Prahu fakt nakopne“ ANO a Babiš nepřímo přiznávají, že pokus s Krndou, která nedávno vyjevila, že by jí vlastně ani moc nevadilo, kdyby pražská památková rezervace byla vykopnuta z kulturního dědictví UNESCO, zrovna nevyšel. Tuto domněnku potvrzuje další z aňáckých hesel, že Prahu „musí řídit špičkový manažer, nikoli aktivisté“. Jak známo, Adriana Krnáčová dlouhá léta šéfovala českou Transparency Internacional…

Nyní už zato ale víme, jak vypadá špičkový manažer, i když to, zda bude i špičkově město řídit, se teprve ukáže. Řídit poradenskou firmu, byť velmi úspěšnou, kde si starší poradci sami vychovávají své kolegy, všichni lační velkých provizí, je ovšem něco jiného, než hierarchickou pyramidu úředníků.

Svalnatými žvásty kandidáti ANO fakt nešetří. Jeden z těchto vejlupků občanům hlásá, že „spolu vyřešíme dopravu na Praze 6“. Ta již bezmála půl století stojí a padá se severní částí pražského okruhu a jeho trasováním přes Suchdol a Vltavu. Není ještě rozhodnuto ani o trase, ani o tom, zda povede po povrchu, v zahloubení či tunelem, natož aby bylo územní rozhodnutí, stavební povolení, studie EIA, projekt mostu, takže minimálně deset, ale spíše tucet či mandel let bude doprava na šestce nedořešena. Proč někdo vyhlašuje nesplnitelné sliby – to je tak hloupý, nebo drzý? A proč si někdo takovou kreaturu angažuje do své strany nebo hnutí?

Otazníky budí i motta jiných kandidátů, jako „Disciplínu mám v krvi“ či „Aktivní v každé vteřině“. K čemu tyto vlastnosti kandidáti použijí? K jakému programu, ke stavbě silnici, budov, parků, nebo k uzavírání silnic, bourání domů a zastavování parků? Budou hlasovat dle vůle své nebo svých partajních šéfů, budou dávat připomínky pro připomínky?

Občas dojde k tristnímu omylu, třeba „ Vaše problémy – náš program“. Soudruh měl na mysli patrně to, že řešení problémů občanů je programem jeho strany, avšak napsal to blbě.

Komické jsou kandidátky STAN, tj. původně starostů, neboť jsou v některých městských částech takové, že zastupitele abys pohledal, natož alespoň místostarostu, když už ne starostu. Starostenských subjektů je ovšem více – ostatně se také pohádali o název – a dokumentují fenomén mnohoobročnictví v Čechách, viz výše i kandidátky ODS. Mnohoobročnictví dokazuje, že politická funkce jako zaměstnání je pohodové leháro. Ministři, hejtmané, starostové poslancují, zastupitelují, stejně tak radní, další zastupitelé jsou alespoň zastupiteli na druhou, nemluvě o stranických funkcích všech těchto reprezentantů lidu. Tento nešvar dokládá personální krizi jednotlivých stran. Buďto krizi intelektuální, poněvadž nemají dost členů schopných, aby obsadili funkce ve veřejné správě, a nebo krizi morální, kdy si několik vykutálenců hlídá všemožné posty jen proto, aby nepřišli o moc, peníze a status. Nebo kráčí o kombinaci obou příčin?

Chlapci si neuvědomují, jak dehonestují práci politika. Jak je asi náročná, když dotyčný zvládá řídit obec, město a ještě sedět v parláči? S jakou informovaností, odborností, vhledem do problému asi disponují, když vedle zajištění místní dopravy, úklidu psích exkrementů, tendru na dodávku kopírek, výběru uklízeček, oslav místních fotbalistů má pochopit problematiku stovek zákonů ročně procházejících parlamentem. V té smršti informací, podkladů, změti vazeb souvislostí, tsunami procesů a akcí se mnohoobročníkům sotva může dostávat nějaké odborné kotvy, nějakého majáku, jímž nasvěcuje problémy, aby vynášel zodpovědné závěry a rozhodnutí. Krom jediného pevného bodu – vlastního prospěchu, vlastního postavení, majetku a moci, jímž poměřuje rozhodnutí, usnesení, vyhlášky, zákony.

Kdy se dočkáme alespoň toho, že alespoň v rámci některých politických stran bude mnohoobročnictví zatrhnut tipec, aby jeden poslanec už nepředsedal nebo nebyl členem předsednictva i na úrovni KV, OV a MV plus nějakých komisí plus nefunkcionařil ještě na městě či obci? Toho, že by byl zákonem, resp. ústavou omezen počet volených funkcí ve veřejné správě, si snad prosadí až/už naši vnuci.

Pražany tedy – alespoň dle probíhající volební reklamy – čeká krásná, skvělá budoucnost. Všechno bude: doprava, byty, parky, vzdělání, koncertní síň, klid a bezpečí. Na všechno je na mraky vynikajících, obětavých, pracovitých, charakterních lidí. Jen je k tomu pustit.

„Dejte nám pětku na starost“, „Pusťte nás k tomu“….

Kdeže dosud byli, že jste je zatím neviděli? Ale – vždyť tak vynikající už to bylo i doposud!

„Kontinuita“, „Zvolte zase XY“

Zastupitelky a zastupitelé flikovali silnice, dláždili chodníky, sázeli stromy. To vše skvělé je přece jejich dílo. Že na radnicích sedí i opozice? Ta, jak to vypadá, pro opravy silnic a chodníků nehlasovala, možná dokonce potajmu odbarvovala trávníky, vytrhávala kolejnice, kopala díry do asfaltu a páchala ještě jiné darebnosti. Na její hlavu určitě směřují zvolání „Pořádek místo anarchie!“.

V české metropoli v současnosti jakoby vybublala intelektuální a mravní žumpa. Politická nes(t)oudnost má hody. Město je nabito prázdnem. Racionalita je ještě na dovolené a emoce nevystrčí nos z divadla. Jaké štěstí, že Praha – matka měst si už své odrodila. Kdyby nyní měla zplodit nějakého potomka, tak osud buď milostiv k jeho občanům.