Ilona Švihlíková: Nostalgie, ale i pohled do budoucna
V rámci oslav, kdy si připomínáme sto let od založení Československa, přispělo svou troškou i Muzeum družstevnictví. Konference Družstva za první republiky a dnes nabídla nejen reflexi minulosti, ale především ukázala na současná, úspěšná družstva.
Opakovaně zaznělo, že „zlatá éra“ československého družstevnictví spadá do 20. a 30. let minulého století. O prvním družstvu v českých zemích ale můžeme hovořit už v roce 1847. Družstevní forma je flexibilní a pestrá, takže se s ní pojí minulost Národního divadla, Petřínské rozhledny či Pražské ZOO. Rozkvět družstev za první republiky se týkal jak družstev úvěrových (František Cyril Kampelík by měl radost), ale družstva zásadním způsobem přispěla například také k elektrifikací obcí.
To, že jsou navzdory dlouhé a úspěšné tradici u nás družstva stále vnímána neatraktivně, jako nějaký relikt minulého režimu, zaznívalo de facto ode všech účastníků. Družstevní hnutí dostalo v 90. letech, kdy se jeho ideje solidarity a vzájemné pomoci neslučovaly s agresivní individualistickým kapitalismem, řadu ran. Od transformačního zákona, který si kladl za cíl družstva zcela vymýtit, po destrukci bytových družstev, spektakulární zničení Agrokombinátu Slušovice, které bylo rovněž politicky motivováno, až po krachy tzv. kampeliček, které kvůli nedostatečné právní úpravě začaly na konci 90. let kolabovat.
To vše se podepsala na atraktivitě družstva jako formy (nejen) hospodářské aktivity, ale i na tom, že se politici tomuto tématu vyhýbají, nebo prostě družstevní problematiku ignorují. Za politickou sféru byl opět přítomen jediný poslanec, Pirát Tomáš Martínek.
Těžko shrnout vše, co zaznělo od předsedů družstev i zástupců jednotlivých svazů. Každá prezentace jednotlivé družstva ukazovala, jak inovativně dokáží družstva postupovat, aby obstála v náročném prostředí. Moravská ústředna Brno patří k výrobním družstvům, které různé měnily svůj program. Dnes si tuto družstvo spojujeme například s figurkou legendárního Krtečka. Předsedkyně družstva Jana Malá ukázala, jak družstvo muselo hledat nové segmenty trhu a jak dobře je schopné obstát v těžké konkurenci (zejména z Asie) a přitom neustupuje z kvality a ještě pomáhá slávě českých večerníčkových postaviček.
Spotřební družstva samozřejmě zahrnovala COOP – nemohlo chybět Ústí nad Orlicí, které je „vzorovou vlajkovou lodí“ COOPů, ale i znalé účastníky překvapilo, kolik „vedlejších“ aktivit jsou i malé prodejny schopny zvládat (o poštovních službách nemluvě).
Předseda představenstva Templářských sklepů Čejkovice představil novou sérii vín ke stému výročí republiky – jak se ukázalo na závěr konference – vynikající a pozval přítomné na prohlídku sklepů. Kromě modernizace, kterou si Templářské sklepy prošly ovšem také zdůraznil, že cílem družstev musí být finální produkt. Právě jako u družstevního vína. Nedodáváme někam do cisterny, kde si to pak někdo načepuje, řekl Pavel Pastorek. Krásný design lahve a dobře zvládnuté odbytové sítě patří ke strategii toho, kdo chce „čapnout“ finální cenu.
Nejvíce zřejmě publikum uchvátil předseda JZD Staré Hamry. Pan Šimeček hned zařadil Staré Hamry poukázáním na Maryčku Magdonovu a jal se ukazovat a vysvětlovat, co vše museli družstevníci v tomto zapomenutém kraji (do Prahy daleko) zvládnout. Od ovcí k hovězímu dobytku, moderním zemědělským strojům, péči o místní kulturu a lokalitu – těžko najít výstižnější příklad „co jednomu nemožno, všem dohromady snadno“ v nesmírně náročném prostředí Beskyd. JZD Staré Hamry si pečlivě vybírá, kdo může být družstevníkem – jen ti nejlepší, říká předseda Šimeček (a jen ti s maturitou, dodal posléze). Jeho závěrečný slide z prezentace o tom, že družstva přežijí vše, nemůže u tohoto článku chybět.
