Ilona Švihlíková a Miroslav Tejkl: Kapitalismus, socialismus a budoucnost aneb Mikeš už přišel
Publikujeme ukázku z knihy Ilony Švihlíkové a Miroslava Tejkla „Kapitalismus, socialismus a budoucnost aneb Mikeš už přišel“, která právě vyšla v nakladatelství Rybka Publishers.
Socialismus pro privilegované – socialismus pro VIP
Domníváme se, že již skutečně jsme v situaci, kdy existuje a funguje takový komplexní koloběh veřejných výdajů a výnosů, kde bez poměrně velkých veřejných výdajů a jejich další přírůstků (které už soukromé výdaje nevytlačují, ale nahrazují a doplňují) není možné udržovat ani veřejné, ani soukromé kapacity natolik vytížené, aby znovu a znovu bylo výsledkem dostatečné naplňování veřejných rozpočtů – umožňující opět veřejné výdaje v rozsahu umožňujícím reprodukovat vždy znovu potřebný koloběh.
Přičemž pokles intenzity veřejných výdajů vede – zdánlivě paradoxně – nakonec k propadu HDP a k růstu relativního zadlužení vůči HDP. Bez společenského zhodnocování se zřejmě už nelze obejít.
Takže ve skutečnosti už nežijeme v pouze nějak modifikovaném kapitalismu. S určitou nadsázkou by se dokonce možná dalo říci, že dnešní pozdní kapitalistická mutace systému je ve skutečnosti „socialismem pro VIP“, „socialismem privilegovaných“, ovládaným panujícími vrstvami typickými pro kapitalismus, které poměrně významným dílem parazitují na společenském zhodnocování veřejných rozpočtů.
Privilegovaná část společnosti je schopna těžit z efektů daných násobiteli společenského zhodnocování veřejných rozpočtů, vysávat veřejné zdroje a v podobě významem stále sílící renty těžit své výnosy z veřejných výdajů, garancí, zakázek a jakékoli veřejné podpory atd. Zkrátka je jak ochotna, tak i mocensky schopna moderní rentou v čím díl podstatnějším rozsahu doplňovat standardní zisk standardního kapitalismu. Podobně tomu bylo o etapu dříve – ve Francii na konci 18. století, kdy panovala právně privilegovaná, ale v nové společenské ekonomice už nelegitimní aristokracie, absolutistický dvůr a římskokatolická církev. Kapitál netvořil dostatečně samovyživovací celek, revolučně liberální fyziokraté (liberalismus byl tehdy rozhodně revoluční) ho považovali za hodnotově sterilní prvek sterilních odvětví, přičemž čistý přebytek odtékal do starých rent všeho druhu.
Mikeš už přišel
Co vyplývá z předchozích kapitol? Zkusme si pomoci podobenstvím…
V knížkách Josefa Lady „o moudrém kocourkovi Mikešovi“ je kapitola, v níž Mikešovi blízcí čekají v jeho rodných Hrusicích na návrat oblíbeného kocourka, který se mezitím úspěšně uchytil u cirkusu. Stavějí mu i jakési slavobrány a čekají jeho příchod ze směru od Myšlína, kde byl naposledy viděn. Jenže pak přijde zpráva, že Mikeš přišel odjinud, konkrétně od Senohrab, a že je už doma v chaloupce u Ševcových.
Stoupenci změny kapitalismu v něco systémově odlišného a jiného vždy věřili a přemítají, jak by měl nový řád vypadat a jak ho zavést – a neuvědomují si, že už vlastně přišel a že už ho do značné míry mají vlastně „doma“.
- Až na to, že přišel „odjinud“, než čekali, že přijde.
- Až na to, že ho ovládají ti, kdo kdysi mnohem legitimněji ovládali jeho kapitalistického předchůdce a kteří v průběhu nepřetržitě a neúprosně probíhajících historických, civilizačních změn legitimitu k tomuto ovládání postupně ztratili…
- Až na to, že ve skutečnosti jde o „socialismus pro privilegované“, kterému i autoři této knihy často i dále obvykle říkají „kapitalismus“ z důvodů setrvačnosti, konvence, ale hlavně kvůli tomu, že v něm existuje ta stará třídní hegemonie a privilegia – stejně jako Francie v 18. století je pro jakoukoli standardní diskusi a diskurs také prostě ještě ta „feudální Francie“ – opět s ohledem na třídní hegemonii, moc a privilegia aristokracie.
Stoupenci proměny kapitalismu v něco systémově jiného a odlišného si často neuvědomují, že jejich úkolem není nějaká vymyšlená a umělá konstrukce. Jejich „subjektivní“ úkol je ve skutečnosti jednodušší. A je podobný právě tomu úkolu, který měli v jiných souřadnicích jejich předchůdci před staletími – například Francouzi za Velké francouzské revoluce v roce 1789.
Jejich úkolem je zbavit společnost nadvlády a hegemonie privilegované části té sociální skupiny (třídy), která dříve dlouho vládla v kapitalistické společenské ekonomice legitimně, protože své výnosy vytvářela v nadkritickém rozsahu svými vlastními výdaji, prováděnými s nadějí na zisk i bez veřejné podpory v tehdejší robustní, masívní a pouze středně efektivní industriální ekonomice, na jejímž pozadí vystupovalo jakékoli zefektivnění do popředí jako jejich mimořádný zisk.
Současnému „socialismu pro privilegované“ vládne nejvlivnější část panující třídy z kapitalismu.
I toto je třeba změnit.
Zdroj: kniha „Ilona Švihlíková – Miroslav Tejkl: Kapitalismus, socialismus a budoucnost aneb Mikeš už přišel“, vydalo Rybka Publishers: Praha 2017.