František Stočes: Rehabilitace prvorepublikových idejí sociální demokracie a družstevnictví (dokončení)
Mezinárodní družstevní svaz a OSN suplují socialisty
Pokud jde o podporu družstevnictví, pak si vysoké uznání zaslouží OSN a samozřejmě také Mezinárodní družstevní svaz (MDS). Díky OSN umožňuje právo Evropské unie od roku 2001 i družstvům nadnárodní formu statusu a podnikání. Předtím to pro ně – na rozdíl od ostatních typů obchodních společností – nebylo možné.
MDS pak v roce 2005 vydal dokument historického významu, Světovou deklaraci o výrobních družstvech, definující družstevní hodnoty a stanovující principy družstevní identity. Družstevních hodnot je celkem deset: svépomoc, vlastní odpovědnost, demokracie, rovnoprávnost, spravedlnost a solidarita, a etické hodnoty jako poctivost, otevřenost, sociální odpovědnost a péče o jiné. Od nich je odvozeno sedm principů družstevní identity:
- Dobrovolné a otevřené členství.
- Demokratické řízení družstva členy.
- Ekonomická participace členů.
- Autonomie a nezávislost (na vládních orgánech či politických stranách).
- Vzdělání, odborná příprava a informování členů.
- Spolupráce mezi družstvy.
- Péče o rodiny družstevníků, o komunitu a o region.
Vidíme, že jde o hodnoty perspektivní a veskrze humanistické, socialistické i antiliberální! Družstva respektující družstevní hodnoty a fungující na principech družstevní identity se stanou generátorem, který bude tyto hodnoty a principy prosazovat nejen v rámci podnikání, ale i v oblasti občanské, společenské a politické.
Deklarace zároveň vyzývá národní i regionální vlády, aby vznik výrobních a zaměstnaneckých družstev více podporovaly: jako alternativní projekt při privatizaci, přeměně podniků v krizi, při restrukturalizacích, “start-up” programech a u podniků bez dědiců. Takovýchto privatizací a transformací u nás proběhl obrovský počet, ale není známo, že by se alespoň jedenkrát jednalo o transformaci na družstevní formu. Což je důkazem, že družstva jsou vůči jiným typům obchodních společností ve zcela nerovnoprávném postavení.
Úkolem ČSSD by mělo být vytvořit ve společnosti atmosféru, v níž bude družstevní vlastnictví a podnikání akceptováno a prosazováno nejen jako ekonomická, ale i jako sociální forma socializace společnosti, čímž jsou míněny družstevní hodnoty, konkrétně solidarita a sociální odpovědnost a péče o jiné.
Bylo prokázáno, že jako družstvo může fungovat jakýkoli ekonomický subjekt – od ocelárny přes aerolinie až po banku a zdravotní pojišťovnu. Dočkáme se toho, že až přijde na řadu privatizace Českých aerolinií či České pošty, vystoupí čeští socialisté s konkurenčním privatizačním projektem družstevním? A s argumentem, že tyto podniky vzešly z práce i peněz zaměstnanců, kteří zde pracovali?
Družstevní socializace jako nebezpečná cesta
Hampl ve své řeči zmínil družstevní socializaci jako cestu ohrožující nepřátelské pozice. V České republice je dnes situace pikantní v tom smyslu, že zatímco levice i veřejnost prakticky netuší, oč jde, tak pravice to ví naprosto přesně. Jedním z mála světlých počinů ČSSD bylo zřízení Rady vlády pro družstevnictví. Stalo se tak 31. května 2006, tedy pouhé dva dny před volbami. Poněvadž ČSSD na to měla celé čtyři roky, vyznělo to spíše jako předvolební trik premiéra Paroubka. Mimo jiné i proto, že zrušení tohoto významného orgánu již 20. září bylo jedním z prvních kroků nového pravicového premiéra Topolánka. A rada už od té doby nebyla obnovena.
To hlavní se však stalo hned po sametové revoluci. Byl jím známý projev o krajně temných slušovických žilkách nenápadně prorůstajících naším potravinářstvím. Tento projev na Václavském náměstí zakončil Václav Havel 21. srpna 1990 slovy:
Znovu a znovu se tím potvrzuje, že naše revoluce není dokončena. Naopak to hlavní se musí teprve stát.
A “sametová revoluce”, ztělesněná 500 kontrolory a tajnými agenty, vtrhla do Slušovic; uvažovalo se dokonce o přepadu družstva speciální jednotkou z vrtulníků! Proti předsedovi Františku Čubovi byla rozpoutána doslova štvanice! Vedení bylo prověřováno, vyslýcháno, sledováno; sám Čuba byl policejně vyslýchán 66krát a jeho výslech trval i třicet hodin nonstop! Zlínsko křižovali informátoři shánějící na Čubu jakoukoli kompromitující informaci. Agrokombinát byl paralyzován, systematicky rozbit a během několika měsíců z něj nezbylo vůbec nic.
Těžce perzekvovaný a zmatený Čuba si nechal vypracovat studii, proč byl agrokombinát vlastně zlikvidován. Její autor, profesor Tvrdoň, mu ji dal třikrát přečíst a pak ji skartoval. Měl strach, že by mohl mít problémy… Čuba se na téměř dvacet let odmlčel a až 28. října 2010 v iDNES prozradil: Stálo tam, že Slušovice vybudovaly skutečný socialismus… (1) Otec kupónové privatizace Dušan Tříska motiv perzekuce potvrdil slovy: Čuba sehrál mimořádně zajímavou a určitě pozitivní roli, ale v tu chvíli, co se to změnilo, patřil mezi naše největší nepřátele… (2)
Jiný pohled: Když španělský král Juan Carlos navštívil v roce 2004 Mondragonskou družstevní korporaci (MCC), prohlásil: MCC je dobrodiní pro Baskicko, pro Španělsko i pro pracující. Bylo by báječné, kdyby ve Španělsku bylo takových korporací mnohem více. (3)
Zatímco družstevnictví tvořilo vlajkovou loď ekonomického, politického i ideologického programu prvorepublikové ČSSD, Hamplovi polistopadoví následníci – na rozdíl od španělského monarchy – mu zatím nevěnují ani zdaleka takovou pozornost, jakou si tento světodějný fenomén zaslouží.
Text vychází z referátu předneseného na semináři k Mezinárodnímu roku družstevnictví 2012, který se konal 27. listopadu ve Steinerově sále v Lidovém domě v Praze.
Literatura:
(1) Slušovice by dnes vydělávaly 150 miliard, tvrdí Čuba. Užívá si důchodu (iDNES, 28. října 2010).
(2) Video Retro JZD Slušovice, Část 2 (https://youtu.be/e4QpqkaQ1wM).
(3) 1956-2012 The Mondragón Co-operative Experiencie (web MCC).
Zdroj: Kulturní noviny (11/2013)
