František Stočes: Co jednomu nemožno, všem dohromady snadno!

Významný český buditel a lékař František Cyril Kampelík (28. 6. 1805-8. 6. 1872) se proslavil zejména svou v roce 1861 vydanou knihou Spořitelny po farských kollaturách orbě, řemeslu ze svízelu pomohou, v níž přichází s koncepcí místního rozvoje českého venkova.

Kampelík vnímá finanční chudobu českého obyvatelstva ve srovnání s německým, a zmiňuje Bruck-Bachovský systém, který podporoval německý živel a svou chybnou politikou a půjčkami český národ finančně zdecimoval.

Navíc poukazuje, že tradiční víra v povinnost státu budovat infrastrukturu, má za následek jednak obrovské a přemrštěné náklady a občané z provozu těchto staveb navíc nemají finanční podíl ani zisk. Všímá si proto rozvoje akcionářství v Německu a Anglii (zatímco v Čechách se peníze utrácejí za tabák a alkohol) a upozorňuje, že hodnota investic do velkého podnikání (továrny, železnice, doly) se za 10-12 let zdvojnásobí. Nicméně jako český buditel věnuje největší pozornost rozkvětu venkova, poněvadž právě venkov je největším zdrojem českého živlu.

A především si je vědom skutečnosti, že „Žádný národ s chudobou zápasící bez kapitálu nic valného nepořídí, ani svoje práva neuhájí.“

Spořitelny mrtvé kapitálky sbírají, aby k práci a obživě navráceny byly

Kampelík definuje i kapitál a jeho roli. Jednak obecně – jako duchovní tvořivost člověka i souhrn vykonané práce – rovněž rozlišuje lidský kapitál (vzdělanost) a kapitál finanční (bez něhož velké projekty vybudovat nelze).
o Zná šetrnost a spořivost vesničanů; zmiňuje čeledíny, kteří si u sedláků nechávají část platu (bez úroků) a když si peníze nakonec vybírají, sedlák je výší částky „ohromen“. Uvádí příklady, jak lidé o své mnohdy celoživotní a důmyslně ukrývané úspory nenávratně přišli: papírové peníze jim sežraly myši, zničil požár, ukradl zloděj a nebo je půjčili člověku, který je nevrátil. Terčem Kampelíkovy kritiky je i rozmáhající se marnotratné opilství a tabakismus. To vše tvoří mrtvý kapitál, ze kterého by se dalo vybudovat velké dílo.

Orientován na lokální ekonomiku (v městech již fungují banky), Kampelík navrhuje vybudovat v každém farním okrsku spořitelny, které by podporovaly místní podnikání a vypočítává výhody takových venkovských spořitelen: menší rizikovost bankrotu (poněvadž v představenstvu budou dobře známí a solidní sousedé). snadná dostupnost pro uložení přebytečných peněz, které přinesou navíc úrok a současně poslouží jako levné úvěry zemědělcům a řemeslníkům. Zároveň bude potlačena i tehdejší devastující úžera (lichva).

Systém a fungování jím navrhované záložny Kampelík důmyslně propracoval. Ředitel spořitelny – musí jím být významný, vzdělaný a volený muž – by měl dostávat tantiémy (1 – 1,5% z půjčeného kapitálu), aby byl zainteresovaný na prosperitě ústavu; současně by měl složit kauci jako pojistnou záruku. Vkladatelům by spořitelna poskytovala úrok 4 a dokonce až 5%. Úvěry by byly poskytovány pouze zájemcům, kteří jsou schopni poskytnout záruku – vlastní nemovitost apod. Ručení za celou záložnu by mohla poskytnout i obec či majetnější občané; vše je založeno na vzájemné znalosti a důvěře. První fungující záložna by inspirovala a podnítila obyvatele v dalších církevních obcích a vznikala by síť záložen.

Kampelík věří, že spořivost podnítí pracovitost, šetrnost i orientaci na rozmach majetku, a očekává všestranný rozkvět všech druhů místního podnikání – zakládání sadů, vinic, včelařství apod včetně rozšíření meliorací, zprůmyslnění místní výroby a podporu odborného školství v jednotlivých regionech. Současně by se mělo vyhazování peněz na pokleslé zábavy v hospodách, provázené opilstvím a rvačkami, a jejich nahrazení svátečními oslavami.

„Peníz, který zachováš je stejně tak dobrý jako ten, který vyděláš!“ „Kdo si neváží groše, nestojí za tolar!“ a „Šetrný člověk se nemusí bát nouze!“ tvrdí Kampelík. Svůj spisek vydal v roce 1861 a zemřel 8. června roku 1872. Česká spořitelní i úvěrová družstva jsou na jeho počest pojmenovávána jako kampeličky.

Zdroj: http://www.netsocan.cz/