Fašismus je zpět, v jiném hávu

Varování před fašismem, který se plíží Evropou v nových podobách, přednesli řečníci na shromáždění při příležitosti 76. výročí osvobození Československa od nacistické okupace, které se uskutečnilo 9. května v Praze na Václavském náměstí z popudu hnutí Ne základnám, Alternativa zdola a dalších organizací Spojenectví práce a solidarity.

V úvodu historička Marie Neudorflová popsala přetrvávající cíle fašismu: totalitní stát ve prospěch korporací, územní expanze, omezení občanských a sociálních práv, eliminace opozice, podrývání podmínek pro demokracii a snížení kulturní a vzdělanostní úrovně. Popsala pak poválečnou cestu totalitářské pravice počínaje názory, vyskytujícími se hned po válce, že A. Hitler měl správné cíle, ale neprávně metody. Někdejší emigrantka pracující dvě desetiletí v Kanadě poukázala na šíření fašistických myšlenek nacistickými vědci a výzkumníky ve službách ústavů, škol a firem USA. Konstatovala oslabení levicových idejí na Západě po okupaci ČSSR sovětskými vojsky, což přispělo k posílení „liberálně demokratického“ bloku, které vyústilo po r. 1989 ke kolonialistickému přístupu k postsocialistickým zemím. Upozornila rovněž na neoliberální, protidemokratické směřování někdejší britské premiérky Margaret Thatcherové, která odmítla ideu společnosti, vyzdvihovala vypjatý individualismus, za nedůležité označila to, jak se peníze získávají, neboť prý záleží pouze na tom, jak se používají, a přispěla tak k destrukci společenské sounáležitosti lidí. Historička potom poukázala na západní vnímání střední Evropy jako konkurence a snahu Západu zde zlikvidovat užitečné struktury a nastolit neokoloniální poměry. Připomněla zkorumpovanou privatizaci, děravou legislativu, vulgarizaci kultury, destrukci školství, podemletí morálky, překrucování historie, preferenci korporátních a skupinových zájmů před zájmy státními a národními. Zdůraznila, že atomizovaná společnost je snáze manipulovatelná, omezování diskuse a cenzura, oslabování státu, chaos, korupce, formování umělého nepřítele atp. vyvolávají tužby po „silné ruce“, kdy se útočí na demokraty, na vlastence, pod záminkou bezpečnosti se osekávají práva a svobody občanů, v zahraniční politice se útočí na státy bránící svoji suverenitu, své občany a bohatství, doma i v zahraničí se přistupuje k násilí, případně k válkám. Závěrem vyzvala ve jménu humanismu a demokracie k odporu proti fašismu.

Europoslanec Ivan David (SPD) podtrhl, že fašismus byl kdysi poražen, avšak nezmizely důvody pro jeho obnovu a vzestup. Zopakoval, že cílem fašismu je prospěch korporací a cizích států, přitom se k naplnění cílů mocných využívá lidové nespokojenosti, početných slibů, ale i vynucovaného souhlasu. Varoval, že od cenzury a vyhazovů z práce nemusí být ke koncentrákům daleko. Není přitom, dle něho, třeba nacistických symbolů, podstatou je omezování demokracie, potlačení zásady, že všechny moc pochází z lidu, nesnášenlivá propaganda a indoktrinace, nenávist k jiným kulturám, příprava násilí. Jak pokračoval, fašismus falšuje obraz reality, lže, používá dvojí metr, neřeší problémy diskusí a jednáním. Popsal zneužití neziskových organizací k nátlaku, jakož i modernizaci jiných forem fašistického působení. Na základě veřejného propagování fašistických symbolů označil za fašistický stát současnou Ukrajinu. Dotkl se i tuzemských manýrů, kdy ke vznesení obvinění netřeba důkazů, poukázal na náklonnost k fašistickým symbolům a poměrům na Ukrajině a v Pobaltí. Jako pokryteckou vnímá EU, která vydává protifašistické deklarace, ale v politické praxi je fašistům a nacistům nakloněna. Všiml si i unijního trendu proti národním státům a v závěru varoval před renesancí fašismu, opakováním Druhé republiky, která přisluhovala fašistům a zametala cestu k protektorátu.

Bývalý místopředseda KSČM Josef Skála nejprve poděkoval Rudé armádě za záchranu před genocidou našich národů, ale upozornil, že fašismus „se znovu dere na scénu“. Vyzdvihl někdejší 1. ČSR jako ostrůvek demokracie, jako zemi, kde Hitler nepostavil žádnou národní vojenskou jednotku k útoku na východ, zemi, která dala úspěšné piloty britské RAF nebo Svobodovu armádu co by první zahraniční jednotku po boku Rudé armády. Konstatoval, že kdysi mnichovská dohoda formující ČSR jako nástupiště a týl války proti SSSR prošla jen nátlakem, nyní se sem „Mnichov“ – platforma proti RF – pašuje plíživě intrikami, lhaním a provokacemi politické a mediální scény. Podtrhl požadavek, aby protiruská nařčení byla potvrzena nebo vyvrácena soudem a případně následovala omluva a úhrada škod. V závěru odsoudil zdejší trestní stíhání lidí, kteří pomáhají na Donbasu proti fašizoidnímu kyjevskému režimu, a vzpomenul příklad československých interbrigadistů, které tehdejší předmnichovská republika po návratu z fašistického Španělska nijak nepronásledovala.

Spisovatelka Lenka Procházková zdůraznila úlohu válečných vzpomínek a svědectví a jejich uměleckého, tj. emočního zachycení a jejich předávání následovníkům. Dle bývalé chartistky kód vděku vůči osvoboditelům nepřehlušil ani vpád vojsk Varšavské smlouvy r. 1968, který přetrhl úvahy o třetí cestě napříč „dvousměrnou dálnicí v tehdejším bipolárním světě“. Dvacet let normalizace ale, dle ní, dalo čas západním korporacím na přípravu dražby východního bloku. Přiznala, že po listopadu 1989 jsme zde v nadšení přijali cizí manuály, aniž bychom vedli sami vnitřní debatu o své budoucnosti. Výsledkem 30 let „budování“ demokracie je „etiketa na vyprázdněné láhvi“ a dojem zacyklení českých dějin. Vyslovila však víru, že i přes opakovanou likvidaci a emigraci elit se vždy našli noví „kacíři“ odmítající vazalskou roli. Kritizovala snahu BIS o revizi učebnic dějepisu a opomíjení národního obrození, které je dokladem, že lidé dělají zázraky. Stejně tak oponovala snahám narušit kulturní a ekonomické vztahy s Ruskem – předem předsudečně vytipovaným „škůdcem světa“ – nevysvětleným případem Vrbětic. Vysmála se kontrastu léta nevysvětlenému masakru v Oděse a bleskovým nařčením údajných pachatelů pádu letadla MH 17 či otravy Skripalů. Odkryla mechanismus vyvolávání strachu, nenávisti a šovinismu jako předpokladů rozpoutání násilí a válek a zdůraznila význam hájení pravdy, paměti a svědomí, zvláště pro formování duše národa.

Otázkám současných forem fašismu, jejich zdrojům a možnostem obrany, objektivnímu, sebekritickému nahlížení na naše vlastní dějiny se věnovali i další řečníci.

Na shromáždění byly účastníkům k dispozici i dvě nové petice: za vyšetření případu Vrbětice a za přijetí zákona o celostátním referendu.

(kru)