Družstevní zkušenosti z Venezuely

Převzato z: www.netsocan.cz

Níže uvedený text je překladem rozhovorů pořízených rozhlasovou stanicí RADIO AL REVÉS a uvedených pod názvem Cooperatives in Venezuela Promote Solidarity, Equality and Dignity. Velkou novinkou a zajímavostí ve venezuelských družstvech je rotační způsob výkonu všech funkcí a profesí: „Hodláme se integrovat. Proto nemáme specifické funkce. Nemáme ředitele, nemáme předsedu, nemáme dozorce. Nic takového nemáme. A nyní, když provozujeme prodejní výstavy máme přes 600 pracovníků a absolutně vůbec zde není administrativní odstup. Prostě řečeno, všichni uklízíme, všichni vaříme, všichni dbáme na bezpečnost. Ve všech těchto pozicích se rotačně střídáme.“

 

Velkou novinkou a zajímavostí ve venezuelských družstvech je rotační způsob výkonu všech funkcí a profesí: „Hodláme se integrovat. Proto nemáme specifické funkce. Nemáme ředitele, nemáme předsedu, nemáme dozorce. Nic takového nemáme. A nyní, když provozujeme prodejní výstavy máme přes 600 pracovníků a absolutně vůbec zde není administrativní odstup. Prostě řečeno, všichni uklízíme, všichni vaříme, všichni dbáme na bezpečnost. Ve všech těchto pozicích se rotačně střídáme.”

RADIO AL REVÉS: V Barlovento, tropické venezuelské pobřežní oblasti, sedí Ciro Ramos de Rodriguez a je připravena hovořit o družstvu MUDEBAR,. Tvoří ho 42 žen, které vyrábějí textilie pro zdejší školy a obecní úředníky a další oděvy potřebné v regionu.

MUDEBAR leží v klidné rezidenční čtvrti San Jose de Barlovento a nová, čistá a elegantní budova, ve které je více než 100 šicích strojů, jasně září v odpoledním slunci.

CIRO RAMOS DE RODRIGUEZ: Ve skutečnosti jsme neměli peníze ani cokoli dalšího. Poté nám vláda poskytla úvěr, abychom mohli realizovat náš cíl: spojit se a vytvořit družstvo. K tomuto postupu vyzvala vláda ve snaze podílet se na sociálním projektu nazvaném Vuelvan Caras, kdy pozvala k účasti všechny nezaměstnané ženy, které seděly doma a po celý vykonávaly jen domácí práce, staraly se o prarodiče a o dům. Poté co vláda naše ženy oslovila a vyzvala je k účasti na projektu, zahájili jsme školící kurzy. Vybrali jsme si opravdu kvalitní školení, které nás připravilo pro vytvoření družstva.

RADIO AL REVÉS: Sociální projekt Mision Vuelvan Caras byl zkoncipován v roce 2004 jako vládní iniciativa s cílem podpořit zakládání družstev; nevelkých a zaměstnanci vlastněných i řízených podniků. Stát poskytl úvěry pro kapitálové investice, daňové úlevy, kontrakty a pobídky pro družstva, intenzívní bezplatné odborné vzdělávání včetně podpory od lokálních úřadů. Ciro se těchto kurzů rovněž zúčastnila.

CIRO RAMOS DE RODRIGUEZ: Hodně jsem se toho dozvěděla. Teď absolvuji třetí rok bakalářského studia a pracuji jako účetní družstva. S pomocí odborníků, které k nám vyslala vláda jsem se naučila všechno, co potřebuji znát: účetnictví, vedení účetních knih, kontrolu účtů či vypisování šeků. To jsou věci, které chudí lidé neuměli, to znali a dělali bohatí, ale chudina tuto práci vůbec neznala. Naučila jsem se mnohé úkony související s podnikáním, které jsem dříve neuměla.

RADIO AL REVÉS: Poté co Ciro v průběhu projektu nabyla mnohé znalostmi potřebné pro podnikání, dokáže jasně odlišit mezi tradičním privátním podnikem a družstvem.

CIRO RAMOS DE RODRIGUEZ: V privátním podniku majitel pracovníky vykořisťuje. Dělník je vykořisťován a majitel si tyto peníze přivlastní. Příkladně řekněme, že pracuji v soukromém podniku a pracovala bych velice rychle. Ale stále bych pobírala minimální mzdu. V družstvu, jestliže pracuji více produktivně, si mohu vydělat více peněz, ale v privátním podniku se musím spokojit s minimální mzdou. Takže i když se přinutím dělat velice tvrdě, majitel získá mnohem více peněz; já dostanu 1 nebo 2 procenta, zatímco majitel z mého úsilí a potu získá 98 procent. V družstvu tomu tak není. Pracujeme na společných zařízeních a podíl se dělí mezi nás všechny. Individuálně nezbohatneme, ale budeme finančně zajištěny; naproti tomu v privátním podniku rovněž nezbohatnete, ale vyděláte si méně.

RADIO AL REVÉS: Když MUDEBAR v roce 2005 zahájil činnost, bylo zde 194 zakládajících členek. Nyní je zde pouze 42 žen. Některé z žen pokračovaly v rámci vzdělávacího projektu a založily družstva jinde. Ale globální ekonomická recese je významným faktorem a v posledních pár letech bylo méně kontraktů a veliké úsilí o udržení plné pracovní doby pro všechny členky.

I přes tyto komplikace dokázal MUDEBAR vzkvétat a pokračovat provozu; je to výsledek usilovné práce jeho členek a rovněž i výrazné vládní podpory družstvům. Vedle vzdělávání a poskytnutí úvěru nám vláda rovněž financuje budovy, účty za elektřinu a je významným obchodním partnerem, poněvadž od nás kupuje školní uniformy. Takováto úroveň podpory pro vznik družstev a programů potírajících chudobu, nemá ve Venezuele obdoby.

CIRO RAMOS DE RODRIGUEZ: Je mi 60 let a nikdy jsem nepoznala vládu, jako je ta nynější. Pečuje o chudé a o ty, kteří nemají prostředky pro řešení svých problémů. Tento prezident chce, aby v této zemi nebyl ani jediný nuzák.

RADIO AL REVÉS: Než byl v roce 1998 zvolen Hugo Chavez Frias, bylo v celé Venezuele registrováno 813 družstev

Poté ústavní shromáždění, které vytvořilo v roce 1999 Bolívarijskou ústavu, zahájilo ve Venezuele, v zemi bohaté na ropu, masívní politickou, společenskou a ekonomickou transformaci a investovalo významné zdroje do rozsáhlých programů pro potírání chudoby a do experimentálních projektů pro urychlení spravedlivějšího rozvoje.

Spolu se zahájením projektu Vuelvan Caras během Chávesova prezidentství, pak významný nárůst daňových úlev, zdrojů, vzdělávání a vládních objednávek vytvořil družstevní boom, který vyvrcholil v roce 2006 v podobě 262 904 registrovaných družstev. Nicméně mnohá nově založená družstva selhala nebo se neuchytila a dnes vláda odhaduje, že je ve Venezuele 70 000 fungujících družstev. To je po Číně druhý nejvyšší počet na světě. Navzdory selháním, masívní investice do družstev v posledních 6 letech přinesly významné zkušenosti.

MUDEBAR je jedno z těch úspěšných družstev a i přes významný pokles členů družstva má stále otevřené dveře i vysoké aspirace. Ciro vysvětlí, jak se rozhodly pokud jde o výplaty a na co používají zisk.

CIRO RAMOS DE RODRIGUEZ: Jako družstvo si společně všichni členové rozdělujeme peníze na potřebné části. Vyčleňujeme částky pro administrativní náklady i náklady, které družstvo má: placení nákladů na údržbu zařízení i všech podobných typů. Částku, která po vyčlenění peněz na náklady zbývá, rovně mezi sebou rozdělíme, s výjimkou peněz ukládaných do rezervních fondů na vzdělávání a na nouzové situace. Z toho. co zbude použijeme 50% na nákup nových materiálů a 50% na výplaty. Když hodně pracujeme, jsme štědří, když pracujeme málo, jsou malé i výplaty. Jak přijímáme rozhodnutí? Družstvo je společností, kde všichni máme nějaké názory a kde má každý jeden hlas.

RADIO AL REVÉS: MUDEBAR je jen jedním z družstev a neexistuje zavedený způsob, jak platby rozdělovat, ačkoli je tendence stejné platby pro všechny členy.

Pokračujeme z pobřežního regionu Barlovento směrem ke Llanos a u počínajícího pohoří Andean ve státě Lara vcházíme do srdce venezuelského družstevního hnutí. Lara je domovem mnohých družstev, vzniklých v období, kdy zde byla malá vládní podpora, družstevnícia museli tvořit každý pokrok tím, že společně urvali těch několik málo zdrojů, jež byly k mání.

Omar Garcia je zakládajícím členem Las Lajitas, zemědělského družstva na tyčících se zelených kopcích kde leží Monte Carmelo, malé městečko nad krajským městem Sanare. Toto družstvo bylo založeno před více než 40 lety členy pracujícími jako dělníci na farmě a často se museli sezónně stěhovat za prací. Aby vyřešili problém nezaměstnanosti a chudoby, několik členů komunity založilo družstvo Las Lajitas.

OMAR GARCIA: Domnívám se, že jsme tyto poslední roky přežili díky nám všem, kteří jsme vytvořili družstvo, neměli jsme vůbec nic. Byli jsme farmářští dělníci, výrobci s holýma rukama; neměli jsme kousek půdy, neměli jsme motyku, neměli jsme krumpáč. Jako družstvo jsme nabyli kreativitu a získali jsme kapitál. Získali jsme společně úvěr na zakoupení této půdy a rozdělili ho na tři části: první pro zakoupení půdy, na to je ve skutečnosti získání úvěru velice obtížné, ale měli jsme hodně štěstí u společnosti, která nám k získání úvěru pomohla; druhá část šla na kapitál pro výplaty dělníkům a třetí na stroje. Tak jsme získali úvěr na nákup farmy a v této době je farma již plně splacená.

RADIO AL REVÉS: Las Lajitas má nyní 83 členů družstva a současně pracovníků a Omar popisuje, jak si organizují práci.

OMAR GARCIA: Rozčleňujeme se do týmů. Máme týmy které mají v pracovní náplni produkci kuřat, tým který se zabývá vývojem organických plodin, další tým má za povinnost – v tomto případě i já – péči o osiva a takto pracujeme týmově. Rovněž vykonáváme administrativní práce a to na rotačním principu. Momentálně jsme určili pevnou lhůtu dva měsíce, kterou má každý člen pro výkon účetnictví a administrativních věcí. Měli jsme trochu problémy s lidmi, kteří neradi dělají administrativní práce a říkali: „Tohle neumím a nemohu přijmout takovou zodpovědnost,” ale myslím, že každý člen musí takovou zodpovědnost na sebe vzít kvůli tomu, aby zde byla transparentnost a rovnost. Problém mnohých družstev a organizací nastává, když ponechají ekonomické záležitosti na dvou, třech lidech, když nechají ekonomické vedení na předsedovi, tajemníkovi a pokladníkovi, tak právě to je zdrojem častých problémů. Tak jsme tento systém rozbili, aby zde byla průhlednost a také, aby jsme se učili jako členové družstva, jako farmáři, jako výrobci. U nás je, díky bohu, vysoká transparentnost

RADIO AL REVÉS: Rotační model práce je stálou formou organizace u mnohých družstev. Gaudi Garcia z malého družstva MONCAR, vyrábějícího potravinové výrobky s přidanou hodnotou, jako například rajčatový kečup či marmelády, vysvětluje, jak si organizují práci.

GAUDI GARCIA: V komunitě z Monte Carmelo je nás 6 žen z domácnosti a používáme rotační způsob práce. Všechny máme různé role. Osoba, která vykonává účetnictví je rotační, zodpovědnost za každodenní přípravu omáček a šťáv se přesouvá podle termínu. Každý den se mění, kdo za co zodpovídá. Tak například dnes má jedna žena zodpovědnost za organizaci práce. Jestli potřebuje najít ještě nějakou další, aby jí s tím pomohla, to je na její vlastní zodpovědnosti, a pokud je navíc ještě nějaká naléhavá práce, kterou je třeba tento den udělat, tak za to zodpovídá. Máme rovněž roli ředitele, která trvá po dobu tří roků, a pak dochází ke střídání.

RADIO AL REVÉS: Každý pracovník má tedy rotační pozici, ale každý člen je stále placen stejně.

GAUDI GARCIA: Vyděláváme si minimální mzdu 70 bolívarů denně. Myslím, že je to málo, ale na konci roku odečteme všechny náklady, které jsme měly a vyplatíme se retroaktivně. Díky bohu jsme nikdy nebyly v čisté ztrátě. Neměly jsme nějaké nadměrné zisky, ale ani jsme neměly ztráty. A tak se vyplácíme retroaktivně z toho, co jsme si vydělaly z celé naší práce.

RADIO AL REVÉS: Mnoho družstev vyplácí mzdy podobným způsobem jako MONCAR . Každý družstevník pobírá týdenní mzdu, která se mění podle družstva a na konci roku je přebytek, který zůstane po zaplacení nákladů a rezervních fondů, rozdělen mezi pracovníky.

OMAR GARCIA: U nás máme všichni stejnou základní mzdu. Osoba, která dopravuje produkty do Barquisimeto vydělává stejnou částku jako osoba pracující s krumpáčem, kopáč si vydělá stejnou částku jako člověk pečující o krávy, a tento člověk si vydělá stejně jako osoba vařící jídlo a kuchař si vydělá stejně jako kterýkoli jiný člověk, vykonávající jakoukoli práci pro toto družstvo. To je základní mzda. Nicméně přebytek, který rozdělujeme mezi pracovníky na konci roku je rozdělen spravedlivým způsobem. Děláme si seznam počtu dnů, které každý družstevník pro družstvo odpracoval. Takže pokud odpracuji 40 dní, obdržím na konci roku plat odpovídající 40 dnům. Když nějaký družstevník pracuje déle než já, byl více zodpovědný, věnoval více úsilí výrobě, je reálné, že si vydělá více než já, poněvadž vynaložil více pracovního úsilí, byl více oddaný družstvu. Výplata na konci roku je založená na počtu dní odpracovaných každým členem družstva. Kromě této výplaty si ještě udržujeme fond úspor pro každého člena družstva, podle počtu dnů, které odpracoval.

RADIO AL REVÉS: Slušné mzdy a fond úspor jsou jedněmi z benefitů družstva pro družstevníky, ale další z výhod je, že družstevníci sami rozhodují o zdravotních rizicích, které podstoupí či nikoliv. Omar popisuje, proč se družstvo rozhodlo přejít z běžné produkce. užívající chemické pesticidy a hnojiva, k ekologické bio výrobě.

OMAR GARCIA: Naše výroba v Las Lajitas je kompletně bio-ekologická. Začali jsme farmařit tradičním způsobem, ale pak jsme viděli, že to způsobuje mnohé problémy s kontaminací, jak pro ty, kteří produkt konzumují tak pro ty, kteří pracují na poli. Vznikaly zdravotní problémy. S ohledem na míru znečištění vody a životního prostředí jsme se rozhodli přijít na to, jak bychom mohli vyrábět bio-ekologickou cestou.

RADIO AL REVÉS: Další družstvo při Sanare, Ocho de Marzo, vzniklo z obav o obecné zdraví. Ženy, které pro obec fungovaly jako dobrovolnice zdravotní komise, se zabývaly problémem nesnadného přístupu k výživné potravě v jejich komunitě. Z tohoto postupu pak vzešel návrh na ustavení družstva, které by vyrábělo celozrnné těstoviny, granola (müsli) a další výživné potraviny.

8 DE MARZO: S pomocí kněze, který navštívil naši zdravotní komisi, jsme začali uvažovat, jak bychom mohli zlepšit výživu, jak doma dělat přírodní léčiva, abychom nemuseli naše děti často vodit do nemocnice a jak léčit některé nemoci s rostlinami rostoucími v našem okolí.

RADIO AL REVÉS: Družstvo Ocho de Marzo, znamenající 8. březen, bylo vytvořeno 8 ženami, které si vybraly tento název, aby uctily Mezinárodní den žen a práci žen. Tyto ženy jsou jisté, že ustavení družstva bylo důležitou součástí pro potírání sexismu v jejich osobních životech, stejně jako v jejich komunitách.

8 DE MARZO: Když jsme v 80. letech založily družstvo, vyskytovalo se v manželstvích mnoho sexismu. Přežívala myšlenka, že ženy mají být doma a že muž má být ten, kdo má jít ven a najít práci, aby uživil rodinu. Nebyly jsme školeny, nestudovaly jsme. Nyní máme členku družstva, která vystudovala účetnictví. Já jsem to dotáhla do 5. třídy, neabsolvovaly jsme univerzity. Byla to univerzita života, která nás dovedla k tomu, abychom tento projekt uvedly v život. Proto jsem ráda za všechno školení, kterého se mi dostalo, poněvadž si myslím, že je to potřebné pro družstvo a pro práci, kterou děláme. A tak jsme vlastníky, členy, pracovníky a nemám tu nikoho, kdo by mi nařizoval. Vím co potřebuji ke každodenní práci.

RADIO AL REVÉS: V Monte Carmelo družstva představují významnou sílu při tvorbě pracovních příležitostí, společenského rozvoje a spoluúčasti žen.

GAUDI GARCIA: My jsme se jako ženy takto zorganizovaly abychom vytvořily v naší společnosti prostor; prostor pro setkávání, prostor pro věnování se problémům, kterým ženy z domácnosti i ostatní ženy čelí, a obzvláště vesnické ženy, které jsou velmi přehlíženy. A také abychom se osvobodily od nerovnoprávného sexismu. Ženy by měly dosáhnout rovnosti podle pohlaví, se spravedlivými podmínkami a stejnými příležitostmi. Boj proti sexismu je dle mého pro ženy jedním z nejdůležitějších úsilí, aby dosáhly rodinné stability, stejně jako stability společenské, kulturní a ekonomické.

OMAR GARCIA: V našem případě, když jsme vytvořili družstvo, jsme byli všichni muži. Ale po čase se ženy začaly přidružovat, což jsme považovali za mimořádně zajímavé, poněvadž se ženy kromě práce v domácnosti také připojovaly k práci v družstvu. Také se podílely na stejných právech a měly stejnou rozhodovací sílu jakou jsme měli my muži. Teď vidíme ženy jako lidi a ne jako otrokyně pracující v kuchyních a pečující o děti a já vím, že je to díky družstvu.

RADIO AL REVÉS: V průmyslové zóně Barquisimeta, hlavního města státu Lara je jedno z největších a nejrušnějších tržišť města. Zaplňujíce rozsáhlý velkoobchod, mohou v něm kupci nalézt celý sortiment výroby: mléčné výrobky, maso, výrobky pro domácnost a domácí spotřebiče za podstatně nižší ceny než v jiných obchodech.

Ovládané družstvem se jménem CECOSESOLA, pak družstvo zajišťující centrální služby v městě Lara, Ferias de Consumo Familiar, patří mezi největší nevládní distributory potravin ve Venezuele, převážející týdně produkci o váze 450 tun a dodává ji do 55 000 rodin za pořizovací cenu; a tak úspory v odhadu 11 milionů dolarů ročně přecházejí přímo na komunitu. Kromě činnosti distributora CECOSESOLA sdružuje mnoho samotných výrobců a přímo prospívá farmářským družstvům k vyššímu obratu tím, že provozuje dopravní síť dodávající zboží na trh.

CECOSESOLA bylo založeno v roce 1967 původně jako sociální organizace poskytující dostupné pohřební služby, které byly jinak otřesně nákladné. Družstvo brzy vstoupilo do sféry dopravy a na svém vrcholu zajišťovalo veškerou autobusovou dopravu v Barquisimetu. Na sklonku 70. let CECOSESOLA utrpělo těžké fiasko, když místní vláda tím, že zabavila a zničila velkou většinu svých autobusů, způsobila družstvu téměř bankrot.

Družstvo nežli by to vzdalo se raději reorganizovalo a začalo své zbylé autobusy užívat jako mobilní tržiště pro prodej výrobků a zboží .Tato aktivita nakonec vyústila v Ferias Familiar, které mohlo být založeno v několika státech. Dnes družstvo tvoří 1 200 pracovníků s rozsáhlou rodinou 20 000 přidružených výrobců. Všichni pracovníci CECOSESOLA jsou stejně placeni a vydělávají trojnásobek minimální mzdy. Družstvo se rovněž angažuje v poskytování zdravotních služeb a otevřelo 6 regionálních zdravotních středisek, které ročně poskytují služby více než 150 000 pacientům. Družstvo rovněž prodává domácí elektrické výrobky, poskytuje družstevní finanční služby, kapacitní výstavbu a školící služby.

Gustavo Salas, který s CECOSESOLA prožil více než 40 let se podělí o různé přístupy mezi CECOSESOLA jako sociální organizací v konkurenci s privátním podnikem.

GUSTAVO SALAS: Když jsme začali s autobusy – co je to vlastně autobusová společnost? Je to společnost, která poskytuje službu komunitě. Ale když jsme začali, nechtěli jsme pokračování klientského vztahu. Všichni jsme součástí komunity, ti, kteří na autobusech pracují i ti, kteří autobusy řídí. Proto jsme si hned na počátku řekli, že toto je organizace lidí a pro lidi a že pracujeme společně. Tak jsme zorganizovali ve čtvrtích shromáždění a tato shromáždění rozhodovala, kudy povede trasa autobusu a kdo bude jakým zaměstnancem. A kromě téma autobusů jsme měli i politické diskuse a distribuovali jsme letáky. A tak jsme podnikatelský model dělící a separující lidi rozbili a přeměnili v model poskytovatelů služby a těch, kterým tato služba slouží. Když jsme začali s ferias, bylo to totéž. Všichni jsme si kupovali věci na trhu, poněvadž já si také tady nakupuji a pocházím z komunity. A tak opouštíme podnikatelskou logiku, že jeden druhému poskytuje službu, poněvadž ve skutečnosti budujeme společně a to má výchovný význam a nepřímo i ekonomický výsledek..

RADIO AL REVÉS: Téma rovnosti zakořenilo hluboce v kultuře CECOSESOLA.

GUSTAVO SALAS: Máme koordinační tým, jsou týmy pro koordinaci pěstování plodin, pro koordinaci trhu, ale vše má rotační charakter. Koordinování nákupu, účetnictví či čehokoli jiného, nedává nikomu moc nad kýmkoli jiným.

RADIO AL REVÉS: Gustavo uvedl, že každý člen družstva pracuje asi 40 hodin stanovené práce týdně, ale že je zde obyčejně dalších 10 hodin schůzování (míněn je workshop, pozn. překl.). Další člen družstva CECESESOLA, Ender Duarte, vysvětluje, proč jsou schůze tak důležité.

ENDER DUARTE: V zásadě máme všichni možnost učit se jeden od druhého, to je zřejmé, poněvadž když říkáme, že naše vztahy stojí na důvěře nebo na osobním růstu, je skutečné snadné kritizovat někoho jiného, jestliže nerozumím jeho pozici. To je jedna z možností, kterou nám rotace poskytuje. Tyto věci se můžeme všichni naučit. A když se nikdo nepokouší mocensky ovládat druhé, nemáme problém sdílet všechny znalosti a informace. Informace tak není privátním vlastnictví nikoho, naopak ji sdílíme a tak se prostřednictvím rotace učíme poznávat práci, kterou potřebujeme dělat.

Schůze nejsou ve většině případů prostorem pro vynášení rozhodnutí, ačkoliv nějaké děláváme. Schůze mají hlavně formující charakter, kde předáváme lidem nástroje pro rozhodování ve chvíli, kdy je to v reálném životě nutné. Například v tuto chvíli lidé dělají spoustu rozhodnutí o zboží a o výrobcích, které sdílíme. Takže naším záměrem je, aby každý z nás dokázal tato rozhodnutí učinit. Schůze jsou tak prostorem, kde se podněcujeme vytvářením kolektivních kritérií, která nám dávají možnost činit rozhodnutí. Říkáme ne individualismu, ale ano rozkvětu individualit; a kompetence pro individuální rozhodování zahrnuje osobní růst.

RADIO AL REVÉS: Investice do lidí prostřednictvím vzdělávání, politického formování a úcty, tvoří klíčový prvek při vedení družstev. Gustavo hovoří o tom, proč družstva potřebují takovéto zaměření.

GUSTAVO SALAS: Naše zkušenost ukazuje, že soustředíme-li se na proces formování individualit, řešení ekonomiky se stává formou procesu., protože co je vlastně organizace? Organizace je integrace lidí. Naše kultura nás nutí abychom se rozdělovali, abychom si konkurovali, abychom bojovali o moc a stoupali po společenském žebříku. Proto mnoho organizací, místo aby nás integrovaly, se nás pokouší ovládat. Organizace privátního podnikání znamená separaci. Dají vás na oddělení a separují vás prostřednictvím hierarchie odshora až dolů. Místo integrování vás rozdělují. To vytváří problémy uvnitř byznysu. Často vás dokážou ovládat, ale to vytváří problémy v komunikaci a problémy s důvěrou. Pak musejí platit specialistům miliony dolarů, aby systém vylepšili. Proto říkáme, že hodláme tento systém kriticky rozebrat. Chceme odstranit oddělení, chceme odstranit hierarchie. Jednoduše řečeno, pokoušíme se vytvářet dohody. Hodláme se integrovat. Proto nemáme specifické funkce. Nemáme ředitele, nemáme předsedu, nemáme dozorce. Nic takového nemáme. A nyní, když provozujeme prodejní výstavy máme přes 600 pracovníků a absolutně vůbec zde není administrativní odstup. Prostě řečeno, všichni uklízíme, všichni vaříme, všichni dbáme na bezpečnost. Ve všech těchto pozicích se rotačně střídáme. A co nám umožňuje něco takového praktikovat? Schůze a schůze a schůze a schůze; alespoň 15 hodin takových mítinků a setkávání týdně.

RADIO AL REVÉS: Roky strávené v družstvu společnou prací vytvořily bohatství v podobě poznatků a zkušeností. Zde jsou některá moudrá slova od lidí, kteří pracovali v družstvech více než 20 let.

GAUDI GARCIA: Učíme se jak společně pracovat a učíme se jak respektovat jiné lidi, kteří se od nás liší a jiná osoba fakticky respektuje někoho, který je rovněž odlišný a přitom můžeme stále společně pracovat a plánovat činnost a skutečně se nám daří spolupracovat s lidmi i přes jejich rozdíly. Myslím, že toto představuje mohutnou duchovní sílu a rozkvět.

8 DE MARZO: Když vyslovujeme slovo družstvo, musíme si uvědomit, že slovo družstvo pochází od slova spolupracovat (tento význam to má v angličtině: the cooperative /to cooperate, pozn. překl.)

GUSTAVO SALAS: Rozvoj osobnosti, ale ne rozvoj individualismu, což jsou dvě různé věci. Existuje rčení, které říká: nejsme individualisté ani kolektivisté, poněvadž se pokoušíme o rozvoj kolektivního prostředí, kde se po celou dobu pozitivně měníme a každý z nás se vyvíjí jako člověk. Je to vyváženost a není to snadné. Musíte to bez přestání budovat.

8 DE MARZO: Družstvo vám pomůže se formovat jako osobnost, jako lidská bytost. Workshopy, které absolvujeme, workshopy pro formování osobnosti, v družstvu jsme lidsky formováni prostřednictvím mnoha workshopů. V tom je ten rozdíl mezi prací pro soukromníka a pro družstvo.

OMAR GARCIA: Myslím, že v této době se mnoho věcí ve světě změnilo, ale domnívám se, že to skutečně zajímavé je organizovanost lidských bytostí, obzvláště pracujících lidí. Řekněme si to, chudých lidí. Organizovanost chudých lidí je mimořádně zajímavá a skrze organizaci poznáváme všechny druhy záležitostí. Při organizování jsou rovněž těžkosti, ale musíte je překonat. Jedním ze způsobů, jak překonat problémy je organizovat se. Domnívám se, že jako individua těžko překonáme všechny problémy, které před námi stojí. Také existuje ona naše lidská část, která potřebuje vztah s jinými lidmi, přejeme si být s jinými lidmi. Někdy, když pracujeme sami, jako individua, cítíme se unaveni, nebo dokážeme pocítit, jak jsme sami. Mohu vydělat peníze, ale bez jakékoli spoluúčasti. Myslím, že družstva s touto záležitostí pomáhají.

GAUDI GARCIA: Družstevnictví spočívá na hodnotách jimiž jsou rovnost, spoluúčast, úcta, tolerance, solidarita a dialog. Myslím, že přes odlišnosti jež máme, jsme těchto hodnot dosáhly. To co pro nás zde vytváří spoustu problémů je, když se nás zmocní lhostejnost, když nevnímáme společenské problémy, které jako by existovaly samy o sobě, a navíc když říkám ne, nemám problémy. Mám svou jistou práci.

8 DE MARZO: Když pracujeme v družstvu a neúčastníme se workshopů o existujících sociálních hnutích, nebudeme vědět, jak se podněcovat, poněvadž denodenně máme nové věci, které se potřebujeme učit a nejen individuálně.

OMAR GARCIA: Ano, ze sociálního hlediska družstvo hodně pomáhá. Formuje lidi tak, že jsou schopní měnit věci ve svém místě, tak, že jsou schopní organizovaně pracovat, což je jediná cesta pro řešení mnoha problémů; a budeme mít neustále nějaké problémy, problémy nikdy nezmizí. Pokud jeden z problémů vyřešíme, přichází další, ale to je život.

GAUDI GARCIA: Družstevníci musí mít nějaké ideologické zázemí, a jinak tomu být nemůže. V názoru na proces rozvoje a změn se nemůžeme rozcházet. V této chvíli potřebujeme následující: družstevníky s jasnými ideologiemi o tom kam kráčíme, proč jsme družstevníky, co mě přimělo stát se součástí družstva? Jsou to pouze ekonomické zdroje, nebo je to model života, který chci pro mou komunitu, pro mé lidi?

GUSTAVO SALAS: Dlouhou dobu říkáme, že toto je model, který nelze napodobit. Je to způsob žití života, je to volba způsobu života. Každá osoba se musí rozhodnout, jaký život chce žít, a nikdo to někomu jiném nemůže vnutit. Když sem přicházejí nějaké skupiny a pokoušejí se nás kopírovat, říkám jim: „Zapomeňte na to, že nás napodobíte. Musíte použít svůj vlastní postup, a pokud máte schopnost uvažovat, setkávat se, vzájemně spolu hovořit, tak to nebude stejné, jak jsme postupovali my. Bude to odlišné, poněvadž naleznete cestu, jak žít vaše životy. Proto má každá z mnohých skupin, které se začlenily do CECOSESOLA, svůj vlastní rytmus, každá má svou vlastní vyjímečnost. Důležitou věcí je, že se vyvíjejí uvnitř jejich vlastního procesu.

RADIO AL REVÉS: Poznatky které společně uznávají tito družstevní veteráni, zahrnují následující:

– Vznik družstva je záležitostí srdce. Nejde jen o vytvoření struktury a stanovení úloh. Všechno musí být výsledkem vašeho vlastního úsilí.
– Základní prvek družstev je existence důvěry a tato důvěra vzniká proto, že je zde transparentnost, zodpovědnost a úcta.
Nemůžeme se zavřít do ekonomiky; musíme přesahovat do společnosti a vidět, že uvnitř vaší komunity existuje nějaká realita. A poněvadž jste organizován, můžete z toho důvodu pomoci vyřešit její problémy.
– Družstevnictví není doklad. Je to něco, co si nesete ve svém srdci.
– Podmínkou této práce je opuštění vašeho přání vydávat příkazy. Pokud rád rozkazujete nebo se rozkazům rád podřizujete, pak družstvo není nic pro vás.
– Vzkaz pro dělníky říká, že jediná cesta, jak jít kupředu vede přes organizovanost, přes organizaci, která je jasná, průhledná a zodpovědná.

RADIO AL REVÉS: Existuje mnoho typů družstev včetně družstev výrobních a spotřebních. V USA jsou lidé více seznámeni s družstevními záložnami, s družstevními prodejnami potravin nebo s družstevními byty. Takže téměř miliardu lidí na celém světě lze nazvat družstevníky. Většinu těchto družstev není snadné rozlišit od tradičních soukromých podniků. Dokonce i obrovské korporátní řetězce – jako Best Western Recreational Equipment Incorporated či REI – jsou kvůli právním a daňovým formalitám registrovány jako družstva.

Tyto firemní modely družstev a další, které byly představeny v tomto programu, jsou jiné světy. Obvykle nevelká, pracovníky vlastněná, provozovaná a řízená družstva, kde se dělají kolektivní rozhodnutí prostřednictvím konsenzů a hrají aktivní role ve svých komunitách, jsou definována úplně odlišným souborem ekonomických a společenských hodnot. Bude třeba mnoha roků i usilovné práce k vyvinutí této praxe, a tato práce má mnoho těžkých úkolů. Z těchto důvodů a navzdory masívnímu toku peněz do rozvoje družstev ve Venezuele za posledních 7 let, mnoho družstev zaniklo. Bez řádného školení, bez jasné sociální vize, bez zdravého podnikatelského plánu i bez spoluúčasti a transparentnosti stojí družstva před obrovskými těžkostmi.

Navzdory zániku tolika družstev ve Venezuele však nabyté poznatky znamenají, že experiment neselhal.

Zatímco se svět nadále zmítá v různých hospodářských, společenských a ekologických krizích, stává se čím dál tím více jasnější, že nové formy uspořádání společnosti a ekonomiky je třeba hledat v rámci nějakého reálného řešení. Právě družstva mohou být částí takové odpovědi. Pokud se zajímáte o založení družstev, některé s těchto zdrojů mohou být užitečné.

www.arizmendi.coop/resources, www.usworker.coop

Zdroj: http://upsidedownworld.org, 7. 4. 2011

Překlad: František Stočes