Drakiáda se vydařila
Bez dvou dnů po 11 měsících od drakiády loňské – v neděli 9. října 2022 – se Paví vrch nad Santoškou opět zaplnil malými i velkými, aby počechrali svými draky smíchovské či radlické povětří. Letáčky rozvěšené po školkách, školách a dětských hřištích přilákaly desítky zájemců. Mezi adresáty jsme však opomněli sv. Petra, takže začátek byl z hlediska větrnosti poněkud rozpačitý. Trávník pokropený pestrými vzdušnými vehikly však nakonec asi přilákal pozornost nebeského spoluvládce a krátce po třetí hodině nastaly dračí hody, kdy vzduchem důstojně plulo i přes desítku draků a dračic. Foukalo správným směrem, takže na okolních stromech a keřích končilo oproti minulým ročníkům jen minimum letů a všechny naštěstí bez poškození.
V soutěžích tradičně bodoval klan rodiny Gemrotových. Jak v časové délce letu, tak ve výškové soutěži. Ovšem jen do chvíle, kdy se mezi vzduchoplavce zařadil Vašek Novotný z Ne základen, když vyladil jednoho ze záložních dráčků. Myslím, že to byla včelka Mája. Již to totiž neověřím. Zmocnila se nás nespoutaná chlapská pýcha v touze pokořiti vzdušné výše a dálavy. Dodám, že nepoučitelná, neb scénář byl totožný s prvním ročníkem drakiády. Ponoukl jsem Vaška k navázání lanek na sebe, abychom co nejvíce prodloužili dolet vzdušného plavidla. Úspěch byl famózní, tak jsem ponoukal k dalšímu navazování. Jednou, dvakrát, trumfem mělo být silonové lanko. To byla věc. Ta vzdálenost, ta výška. Ta euforie. Ta hrdost. Ta pýcha. A jak praví přísloví – pýcha předchází pád. Ta naše pýcha předcházela odlet. Pád jsme neviděli, protože Mája vzala křídla na ramena a po několika minutách zmizela za obzorem směr Košíře. Kdoví, kde sedla, jestli jí třeba z té výše nad našimi hlavami přilákaly velcí draci na Ruzyni. Při sbírání letáčků jsem na jedné vilce v Košířích zaznamenal draka třepotajícího se nad střechou na lanku na hromosvodu, Mája to ale nebyla. Co by dělala tak blízko, že. Nám zůstalo jen to silonové lanko pro příště.
Autor textu: Karel Růžička
