Drakiáda s dobrým větrem i šťastnými úlety

Letošní drakiáda, kterou Alternativa zdola uspořádala v neděli 15. října tradičně na Pavím vrchu, se opravdu vydařila. Vítr byl dostatečně silný po celou dobu soutěže a kdo dostal draka více než deset metrů nad loučku na vrcholu Pavího vrchu, měl skoro vystaráno. Větrné poryvy, které braly startujícím drakům sílu, se odehrávaly jen nízko nad zemí, takže to chtělo rychle odmotávat šňůru, aby se vzdušné plavidlo rychle vzneslo nad kritické výšky. Pak už se všichni mohli kochat barevnou krásou důstojně plující výšinami postupně se zmenšující úměrně úbytku klubka v rukou daných soutěžících. A těšit se na nějakou odměnu – někdo na radost v očích dětí (a rodičů), někdo na drobné sladkosti za vítězství.

Slovní obrat „skoro vystaráno“ je ovšem namístě. Ze dvou důvodů. Jednak proto, že do vzduchu se dostávalo tolik draků, až si začaly někdy překážet. Nebezpečné tak nebyly už ani tak větrné nápory a následující bezvětrné kapsy jako šňůrky jiných soutěžících. Někdy se to podařilo rozplést bez větší ztráty výšky, někdy šly stroje k zemi. Druhým důvodem je počet letových mimořádností. Draků uvízlých v blízkých keřích kvůli jindy častému oslabení větrné energii bylo nyní jen pár, zato však stoupl počet „úletů“, kdy vítr přerušil to tenoulinké spojení draka s pilotem. Letošní větrné štěstí však přece jen stálo na straně soutěžících. Západní vítr sice na Pavím vrchu nedává tolik vyniknout drakům v povětří jako východní, který nese vzdušné krasavce vysoko nad činžáky v radlickém údolí pod příkrým srázem, a zve je k proletu nad vilkami a parky povlovně klesající smíchovské strany, ale v tomto případě to bylo k dobrému. Čtyři neposedové utržení z lanka se snesly hned za humny do areálu Ministerstva vnitra, odkud je majitelům přinesl ochotný strážce. Další – Vaška Novotného – se asi chtěl vrátit domů do Letňan a uvízl trochu dál, stále se cukal ve větru, ale nakonec se ho podařilo dostat skrze několik stromů na zem a mohl znovu do vzduchu. Na rozdíl od loňska, kdy Vaškův uprchlík zamířil někam na severozápad a kdoví, zda si za místo přistání místo Pavího vrchu nevybral pláň na Petříně či letiště v Ruzyni. Šestý úlet byl dlouho záhadou. Horký kandidát na vítězství v délce a výšce letu, který upřednostnil před světskou slávou svobodu, odplachtil do lesíka na jižním svahu Pavího vrchu. Dlouho se skrýval, asi aby jako lapený a navrátivší nebyl při vyhlášení výsledků na hanbu ostatním létajícím vehiklům, které poslušně zůstaly na šňůrce. Jeho duhové pruhy ale nakonec neušli v zeleni korun pozornosti a dostane příští rok šanci na reparát. Uvidíme, zda opět vystoupá do ikarovských výšin a zda za svoje poslušné uvěznění na šňůrce přinese pilotům nárok na nějakou sladkost a uchování pro léta následující a nebo zda opět zvolí svobodu, byť se jí tito draci mohou opájet jen tolik minut, co jim dopřeje dobrý vítr.

Takže za rok někdy uprostřed října opět na Pavím vrchu.

(kru)