Právo volby

(projev Daniela Glase na demonstraci 17. 11. 2018 v Praze)

V dnešní den se ze všech stran ozývají pojmy jako svoboda, demokracie, různé formy práva. K pojmu svobody bych připojil jednu definici, která říká, že „svoboda je právo volby“. Já k tomu ale dodávám důležitý dodatek, totiž že svoboda je právo volby pro všechny, nikoliv jen pro vyvolené a elitu. A s tímto dodatkem začíná být v České republice vážný problém. Podle aktuálních statistik žije v ČR 1 mil. lidí na hranici chudoby, u 800 000 lidí běží exekuční řízení. Tito lidé si zřejmě svobodu příliš neužívají, protože místo svobody se neustále zabývají existenčními problémy.

Jedno z ústředních hesel doby po roce 1990 bylo, že stát se nemá o nic starat, protože magická ruka trhu vše vyřeší sama. Postupem doby přicházíme na to, jak tragické důsledky má již mnoho let tento slogan a jak – bohužel – zavedl ČR na okraj propasti. Objektivně totiž existuje řada oblastí, které jsou s honbou za ziskem neslučitelné. Uvedu konkrétní příklad: prodejna železářství. Bydlím na pomezí Vinohrad a Vršovic, kde po roce 1990 byly tři železářské prodejny. Dnes už není bohužel ani jedna. Důvod je jednoduchý: kterému byznysmenovi by se chtělo neustále se probírat a počítat tisíce položek typu šroubky, podložky, kování a podobně. Řečí magické ruky trhu toto tedy jednoznačně znamená, že občan Vršovic prodejnu železářství nepotřebuje. A do řetězců typu Baumax se většinou jinak než autem nedá dopravit, což např. pro starší zákazníky je problém. Klasickým a mnohokráte zmiňovaným příkladem je bydlení. Pokud občan nemá peníze na to, aby si byt koupil nebo platil horentní sumy za pronájem bytu, jaké právo volby mu tedy dnešní svobodná doba nabízí? Např. dříve tak běžné podnikové byty, které využívali zejména mladí lidé, jsou zřejmě navždy minulostí.

Mluvíme tedy o tom, že určitý druh podnikání má charakter tzv. veřejné služby. Tedy služby, která nemůže podléhat pouze tvrdým zákonům zisku, prostě proto, že daný druh služby z různých důvodů tento zisk nemůže generovat. To ale neznamená, že občané tuto službu nepotřebují. Jedno z řešení zmiňovaných oblastí jsou družstva, tedy družstevní forma podnikání. Bohužel družstevnictví nemá v ČR momentálně na růžích ustláno. Počátek 90. let nepřinesl jen zločiny v podobě záměrně zmanipulované privatizace a tunelování, ale také záměrnou likvidaci družstev. Příkladem je Agrokombinát Slušovice, který byl označován jako malý zázrak a na jehož likvidaci se např. podílel i dodnes oslavovaný Václav Havel.

Vážné problémy řeší jedna z největších družstevních organizací Svaz českých a moravských spotřebních družstev (Skupina COOP) sdružující na 50 spotřebních družstev, která provozují dohromady téměř 2.900 prodejen. Bohužel každoročně z mapy ČR mizí stovky těchto prodejen, aktuálně hrozí zavření až 1000 prodejen. Důvod je opět tentýž: prodejny zejména v malých obcích negenerují takový zisk, který by umožňoval prodejně samofinancování a Skupina COOP logicky není schopna ztráty malých prodejen neustále dotovat. Takové problémy se ale netýkají jen družstevních prodejen, ale družstev v ČR obecně.

Jaké je tedy řešení těchto problémů? Opět zejména v legislativě. ČR potřebuje především zákon o veřejné službě, který by definoval oblasti, které nemohou fungovat pouze na tržních principech, a přesto jsou pro občany nezbytné. Taková služba by poté měla nárok na různé typy podpory, ať již od státu nebo kraje. Samostatnou kapitolou je pak opětné zakládání státních nebo obecních podniků, které by tyto veřejné služby zajišťovaly.

Dalším problémem je, že družstva již řadu let čekají na samostatný moderní zákon o družstevnictví, který by odstranil řadu stávajících problémů. Bohužel ani vlády pod vedením ČSSD, která se s oblibou zaštiťovala zájmy občanů, nebyly schopny tento zákon přijmout. Pokusme se tedy společně udělat maximum pro to, aby se tyto problémy staly v co nejkratší době minulostí.