Co jsme letos navrhovali kandidujícím stranám

Opožděně, ale přece se dostávám k tomu, abych příznivce AZ seznámil s tím, co jsme letos kromě ankety mezi kandidáty vykonali v rámci volební kampaně. Stejně jako loni, kdy probíhaly krajské volby, jsme se rozhodli napsat kandidujícím stranám a hnutím několik námětů do jejich povolebních programů. Opět šlo o tipy z oblasti politického systému, ekonomiky a životního prostředí.

Loni jsme subjektům kandidujícím v krajských volbách navrhovali jednak podporu participativního rozpočtování v obcích a městech kraje, případně i nakročení k participativnímu rozpočtu krajskému. Dále to bylo zřízení bezzásahového území v každém kraji, popřípadě okresu, a každoroční schvalování zprávy o stavu životního prostředí v kraji. V oblasti ekonomiky, přesněji místní ekonomiky, to byl návrh na podporu tamním výrobcům a provozovatelům služeb (vymýšlejícím a vyrábějícím v kraji, zaměstnávajícím tamní obyvatele a rovněž zde danící) jejich seznamem na stránce kraje.

Letos jsme, opět po diskusi na letním táboře (tentokrát u Jirky Skupiena), vymyslili tři tipy. Pro sféru politického systému to byla samozřejmě další možná forma spoluúčasti občanů na politice státu. Participativní rozpočet na úrovni státu za situace, kdy tuto formu – a to pouze v podobě „grantového schématu“, nikoli formování rozpočtových kapitol – využívá jen asi procento z českých obcí a měst a na úrovni krajů je to ve fázi příprav, by byla čirá naivita, fanatický hazard atp. Hlas lidu je ovšem záhodno znát, ať již z důvodu, že někdo chce realizovat jeho představy, a nebo, že to sice nemíní, ale chtěl by vědět, co lidé od něho snesou, aby nenaboural. Proto jsme kandidujícím subjektům navrhli pravidelné pořádání dobrovolných anket mezi občany s otázkami, které by dávaly vládě, opozici, úřadům, dalším orgánům veřejné správy a veřejnosti vůbec signály o přáních a představách politicky aktivních občanů, o tom, co pociťují jako slabá či předimenzovaná místa státních financí:

„Dobrovolně hlasující občané by se vyjadřovali jednak k existenci schodku či přebytku státního rozpočtu a jednak by se vyjadřovali k možnosti zvýšení, uchování či snížení té které konkrétní výdajové kapitoly státního rozpočtu a k možnosti zvýšení, uchování či snížení sazby konkrétní daně. Veřejná správa by tak získala informaci o pohledu aktivní části veřejnosti na ekonomiku věcí veřejných. Mohla by pak dle svého uvážení realizovat v naznačených směrech svoji ekonomickou politiku, přičemž výsledky ankety by legitimizovaly taková rozhodnutí, nebo by zjištěné představy občanů byly pro ni signálem, kde zlepšit osvětovou práci při výkladu problematiky řešení veřejných financí. Takovouto anketu by stačilo pořádat kupříkladu spolu s konáním senátních voleb. Získat každé dva roky reprezentativní názor potenciálně až od třetiny občanů rovnoměrně rozložené po celé republice by dostatečně uspokojovalo potřebu poznání těchto postojů občanů pro tvorbu rozpočtu a pro jejich ověření. Navíc by toto zapojování občanů do rozhodování o věcech veřejných přispělo k růstu jejich politických kompetencí, k jejich pocitu spoluzodpovědnosti za svůj svět a navíc by mohlo zvýšit zájem voličů o návštěvu volebních místností během senátních voleb.“

V oblasti životního prostředí to byl návrh na zavedení systému pravidelného hodnocení a plánování péče o krajinu. Jak jsme napsali:

„Využívání přírodních zdrojů stále se rozrůstající lidskou společností již roky naráží na limity trvalé udržitelnosti našeho životního prostředí a narůstá tak potřeba komplexního podchycení vzájemného vztahu lidí a území, které obývají, kde pracují a oddychují. Naše republika sice již desítky let disponuje silným podkladem pro formování uvedeného vztahu – mechanismem územního plánování, avšak promítnutí jím formulovaných záměrů do běžného chodu společnosti není dostatečné. Problémem je jednak vyhodnocování plnění daných závěrů a podmínek, které se koná nahodile, nekomplexně a vlastně jen v okamžiku nutnosti přepracovat zastaralou verzi plánu, jednak územní plán nemůže ze své podstaty být nástrojem průběžné péče o krajinu se všemi nuancemi, které život společnosti a příroda sama přinášejí. Zákonodárci by tudíž měli schválit legislativu, která by obce, města a kraje přiměla k rozmýšlení nad stavem území, které mají na starost, v dostatečné frekvenci, aby včas mohly konat v ochraně svého životního prostředí, v jeho využívání pro své obyvatele, firmy a organizace, ale i jeho roli v nadregionálních souvislostech. Aby se hlouběji mohly podívat na k tomu vhodné nástroje a metody, aby se blíže zaobíraly dosahovanými stavy a užitými procesy. Periodické zpracování zprávy o péči o krajinu, projednávání a schvalování náležitých opatření s patřičnou faktografií o bilanci vody, kvalitě půdy a ovzduší, množství, kvalitě a diverzitě flóry a fauny a s dalšími ekologickými parametry a údaji, s pasážemi o souvislostech mezi substrukturami a procesy, o vazbách urbanizace krajiny, o dopadech lidské činnosti, o podmínkách přínosů toho či jiného kroku a stejně tak s vyhodnocením realizovaných minulých opatření atp. by se staly pro veřejnou správu, občany a firmy dokumentem soustřeďujícím údaje nutné k dalším úvahám a činnostem. Především ale sama opatření vzešlá z komplexního pohledu na konkrétní místní problém by přispěla k optimalizaci trvale udržitelného využívání našeho životního prostředí.“

Pro hospodářství jsme tentokrát zvolili návrh na úpravu rozpočtového určení daní, a to kvůli zvýšení investičních prostředků, a v rámci toho jsme vyzvali vůbec k úpravě daňového mixu:

„Samospráva jako celek sice vykazuje přebytek hospodaření v desítkách miliard korun, ale převážnou část toho vytvářejí nevyužité prostředky metropole a krajů, případně velkých měst. Tisíce obcí však nemají dostatečné zdroje na financování větších oprav svých zařízení, budov škol, ulic atp., natož na jejich rozsáhlejší rekonstrukce nebo dokonce výstavbu. Jsou odsouzeny k vyhledávání rozličných dotací, což jim nejen přináší další byrokracii s vyplňováním žádostí a vyhodnocení, ale vede to i k odlivu části veřejných peněz mimo na úhradu zpracování projektů soukromými agenturami. V neposlední řadě je záhodno připomenout, že nenárokové dotace plodí potenciální korupční prostředí. Přitom navýšení ročních rozpočtů, které obcím chybí k tomu, aby si samy zakrátko naspořily na své investice, lze (dle našich dotazů mezi starosty) odhadnout asi na 15 až 20 %. Nemalou část z toho by přitom vykrylo právě snížení výdajů na zmíněné dotace, takže nároky na státní rozpočet by nebyly tak velké jak by se zdálo. (Část dotací by ovšem měla být uchovaná pro náročné projekty, ale proč by obec měla hledat dotační titul na tak běžné záležitosti jako je oprava chodníků a vozovek, výstavbu školky či tělocvičny?). Ekonomicky nepodvyživené obce a městečka tak budou moci svým obyvatelům poskytnout vyšší kvalitu bydlení. Tím pádem přestanou být tak velkým zdrojem migrace do velkých měst, kde ovšem zajišťování náležité kvality života každého jedince stojí násobně více než na obci. Ve městech místo přesunů pěšky nebo na kole potřebujete autobus, tramvaj či metro, městská infrastruktura různých sítí v hustě zastavěném území je komplikovanější než na vesnici atd. Nejde však jen o bezprostřední ekonomickou rovinu, ale i o jinou kvalitu komunitního života bez řady společenskopatologických jevů spojených s anonymizovaným městským společenstvím,“ jsme psali těm, kteří se ucházeli o naši přízeň, aby mohli stát u kormidla České republiky.

Loni jsme obdrželi od oslovených subjektů čtyři odpovědi: dvě reakce spíše zdvořilostní a dvě kladné. Letos bylo odpovědí devět, z nichž tři byly zdvořilostní a šest bylo pozitivně reagujících na naše návrhy. (Přitom se ukázalo, že Alternativa zdola a Ilona Švihlíková již mají mezi některými politickými kruhy solidní jméno.)

Příští rok budou opět volby – senátní a místní. Kandidáty 2. kola senátních voleb bychom opět měli oslovit s naším dotazníkem. Bylo by sice fajn napsat všem kandidátům, ale to je okolo dvou set lidí. A najít kontakty na dvě stovky kandidátů, z nichž řada není činná v politických stranách a hnutích a ani není ve veřejných funkcích – to není jednoduché. V některých případech to trvá i desítky minut a třeba nakonec stejně musíte jít cestou napsat subjektu, který ho kandiduje, aby zaslání ankety zprostředkoval. V čase zahlcení starostmi z předvolební kampaně je však naděje na toto zprostředkování nevelká.

V případě obecních voleb je situace s případnou nějakou naší aktivitou ještě složitější. Není žádné společné téma, adresátů jsou tisícovky, značná část prakticky nedostupných. Určitý prostor se ovšem naskýtá u krajských měst, které mají přece jen určité stejné problémy a kandidáti v nich jsou kontaktovatelní rozhodně snáz, než v kdesi v Horní Lhotě. Tak uvidíme, co nás napadne. Určitě  budeme propagovat participativní rozpočet a opět budeme hledat možné realizovatelné tipy z oblasti ekologie a ekonomiky.

(kru)