Carl Gibson: Kooperativní ekonomika – Náhrada kolabujícího kapitalismu

Přeložil: Daniel Veselý

Žiji v družstevním domě v Madisonu ve Wisconcinu spolu s dalšími 30 lidmi. Zatímco nájemné platíme neziskové organizaci, která spravuje družstevní nemovitosti v Madisonu, jeho jedinými vlastníky jsme my sami. Jednou týdně pořádáme setkání, kde probíráme chod domácnosti, přijímáme rozhodnutí v rámci demokratického procesu a na základě vzájemného souhlasu. Dohodli jsme se, že pro sebe nebudeme kupovat žádné jídlo nebo jiné zboží, které vyrábí ty nejohavnější společnosti, jako jsou Monsanto, Koch Industries a Tyson, a snažíme se obstarat si většinu jídla na farmářských trzích a v místních potravinářských družstvech. Všichni se o naše bydliště aktivně staráme, udržujeme ho v relativní čistotě, problémy řešíme rychle a náš dům skvěle prosperuje.

V počtu 30 lidí žijeme v jednom velkém domě, dělíme se o výdaje, pěstujeme si vlastní potraviny na střešních zahradách, recyklujeme a kompostujeme, jak nejlépe dovedeme. Díky tomu je naše celková environmentální stopa daleko menší.

Také mohu uvést, že sám platím 500 dolarů měsíčně na nájem, spotřebiče, pračku, sušičku, internet a dokonce i jídlo. A to vše v domě na břehu jezera, který se nachází blízko centra, kam lze dojít pěšky.

To mě nutí k zamyšlení – proč jsem vůbec kdy žil bez sounáležitosti s ostatními a platil majiteli domu, který nepřijímá rozhodnutí s nájemníky v rámci demokratického procesu? A proč jsem takhle žil, když uvážím, že takový způsob života mě stál dvakrát více finančních prostředků než nyní? Jde pouze o jeden příklad kooperativní ekonomiky, která nahrazuje zastaralý, korporátní kapitalistický model.

Právě nyní jsme svědky toho, že se kapitalismus nachází ve smrtelné agónii. Výnosy na trhu s cennými papíry pravidelně dosahují nových výšin, zisky korporací každé čtvrtletí prudce stoupají a zdanění korporací jako procentní podíl HDP je nižší, než bylo kdykoliv v uplynulých desetiletích. Navzdory všem úspěchům, jichž korporace dosáhly, tyto ve skutečnosti ze svých zaměstnanců ždímají větší pracovní výkony tím, že propouštějí jejich kolegy.

Produktivita práce je nejvyšší v dějinách, ale Američané s minimální mzdou mají nyní menší kupní sílu jako celek, než měli před 51 lety. Nebude to dlouho trvat a neudržitelný model nekonečného růstu se jednou zřítí jako všechny předimenzované stavby. Družstevní hnutí se stane naším ekonomickým modelem, jestliže ho nyní začneme otevřeně budovat a během následujících pěti let budeme mainstreamovou Ameriku seznamovat s družstevním životem a prací. K tomu už nyní v několika částech země dochází.

V Richmondu v Kalifornii měli problém s chronickou nezaměstnaností a začali se s ní potýkat nekonvečním způsobem prostřednictvím družstevního modelu. Poté, co byl kandidát za Stranu zelených Gayle McLaughlin zvolen starostou Richmondu, zde vzniklo centrum družstevních podniků, v nichž zaměstnanci kontrolovali veškerou pracovní činnost. Veřejnost se inspirovala příkladem Mondragonské družstevní korporace ve Španělsku, největšího a nejúspěšnějšího družstevního podniku s 83 000 zaměstnanci.

Když zavírali továrnu Windows & Doors v Chicagu, propustili všechny její zaměstnance a vyklidili objekt. Zaměstnanci si nakonec uvědomili, že poptávka stále existuje, tak zabrali vyklizený objekt a obnovili provoz v rámci družstva. Představme si, kdyby se zaměstnanci General Motors rozhodli, že převezmou provoz poté, co korporátní model selhal. Představme si, kolik zaměstnanců by se mohlo rozdělit o nadměrné zisky díky oživení firmy!

Družstevní bydlení jsou skvělými organizačními místy. Jednou z nejhorších věcí, která potkala hnutí Occupy, byla skutečnost, že bylo vytlačeno z míst, která se stala hlavními organizačními uzly. Ale v družstevních sídelních komunitách, jež provádějí rozhodnutí na základě konsenzu, se o záležitostech komunity se rozhoduje prostřednictvím zvolených pozic. Každý člen se o vlastní komunitu zajímá a podílí se na jejím chodu. To samé by platilo v případě zaměstnanců, kteří jsou zodpovědní za svou práci – snaží se být více výkonní, aby se mohli přímo rozdělit o zisky místo toho, aby je přenechávali firemní exekutivě výměnou za zvýšení hodinové mzdy o 25 centů. Když žijete a pracujete v družstevním prostředí, naučíte se solidaritě a týmové práci coby způsobu života, který je pro sebezáchovu nejlepší.

Družstevní ekonomický model může být aplikován také na banky, jak je tomu v případě Banky Severní Dakoty. Jde o banku, která spolupracuje s 80 komunitními bankovními pobočkami, jež společně schraňují a investují peníze občanů žijících v Severní Dakotě. Banka schraňuje příjmy z daní a distribuuje zisky do státní pokladny a občanům Severní Dakoty, kteří jsou jejími akcionáři.

Banka se neúčastní rizikových finančních spekulací na Wall Streetu s deriváty nebo na trzích s CDS (credit default swap). Členům vedení banky, kteří pohodlně vydělají šesticifernou mzdu, nejsou vypláceny horentní platy a bonusy, a tím je vyvrácen argument exekutivy Wall Streetu, že vysoký plat je cenou za efektivní finanční management. S využitím tohoto modelu lze a je zapotřebí znárodnit Federální rezervní systém. Měl by se stát veřejnou bankou pro občany, nikoliv zůstat prodlouženou rukou Wall Streetu, která má kontrolu nad naší měnou a ekonomikou.

V národě, který by se plně realizoval ve společnosti, kde by bylo normou družstevní bydlení vlastněné místními občany a družstva řízená samotnými zaměstnanci, by se veřejné bankovnictví a hyperlokální hospodářské systémy staly rovněž novou normou. Jde o základní věc, protože s kolapsem kapitalismu se vynoří další četná řešení, která by problémy týkající se nerovnosti bohatství, chudoby, dluhu a nezaměstnanosti jen zhoršila. Družstevní model je nejlepším modelem k překonání kapitalismu. Družstevní model neustále povzbuzuje zaměstnance a místní občany, aby dělali, co je v jejich silách pro vytvoření pozitivního životního prostředí nebo lukrativní kariéru, zatímco se zbavují firemní hierarchie, která zbytečně vysává jejich finanční a citovou vitalitu. Jde o nejlepší řešení chudoby a nerovnosti, dvou nejčastějších vedlejších produktů kapitalismu.

Družstevní domy jsou skvělou protilátkou proti bezdomovectví. Na každého bezdomovce připadá šest prázdných budov, tyto budovy jednoduše můžeme okupovat. Požádáme o neziskový status a vytvoříme družstevní organizaci, která bude zajišťovat slušné bydlení a zaměstnávat lidi bez domova, kteří by prázdné objekty zmodernizovali, zatímco by mohli žít v prostorách, jež by renovovali.

Družstevní domy by také mohly vznikat ve čtvrtích, kde nedostatek cenově dostupných a kvalitních potravin v pěší dostupnosti vede k obezitě a dalším zdravotním obtížím. Kdyby vznikl družstevní podnik, kde se lidé budou věnovat vytváření, stavění a udržování komunitních zahrad, aby členům obce mohli dodávat zdravé, lokálně pěstované potraviny, nebyla by to příležitost pro veřejné investice?

K vytvoření družstevních podniků je zapotřebí malá skupina odhodlaných osob, které by se shodly na myšlence společného vlastnictví a řízení lokální ekonomiky a přijímání rozhodnutí na bázi demokratického procesu. Demokratizací společnosti prostřednictvím družstevního bydlení a práce můžeme zahájit novou revoluci v našem politickém dění, ekonomice i životním prostředí – tím, že si zvolíme udržitelnou spotřebu a minimalizujeme náš vliv na planetu. Je to na nás – tak to udělejme.

Zdroj: http://www.truth-out.org/