AZ u doc. Františka Čuby
František Čuba: Nové zemědělství (I.)
Ceny nafty a benzínu půjdou nahoru, varuje docent František Čuba, legendární předseda JZD Slušovice. Potřebujeme nové zemědělství, které si s tím dokáže poradit a radikálně zkrátí přepravní vzdálenosti. Nevystačí s kombinací laciných základních produktů a dotací. Bude postaveno na společném využívání specializovaných činností, včetně finančních, které mohou sloužit širšímu okruhu subjektů. Klastr? Raději koncern, třeba i družstevní. Přinášíme záznam ze setkání, na kterém byla hostem občanská iniciativa Alternativa zdola.
Na docentu Františku Čubovi léta zapřít nelze, ale stále nepřestává být bezedným zdrojem podnikatelské inspirace. Je typickým produktem Baťova kraje. Je to kraj, kde bída plodí nápady, nutí hledat nové šance a rozkládat velké vize na dlouhou šňůru praktických detailů. Čubova podnikatelská logika tvoří, zhodnocuje a nabízí. Nepřebírá běžnější český model, který rabuje, vysává a vydírá a je užitečný jako svrab a neštovice.
Nosným tématem debaty bylo nové zemědělství. Ale nechme docenta Čubu, ať nám to vyloží sám. Setkání trvalo tři hodiny, proto si výklad rozdělíme do několika logických částí.
Zemědělský podnik může prosperovat
Správné je to, co funguje, začíná tvůrce slušovického zázraku. Napřed si ale musíme říct, co zemědělství potřebuje.
Především žijeme v globalizovaném světě, ve kterém fungují silné firmy schopné převálcovat ty, kdo globalizovaní nejsou. Jsou schopné převálcovat slabé zemědělské podniky a slabé potravinářské podniky.
Druhá věc – zemědělství nemá organizační jednotky, které by dotvářely jeho výrobní programy tak, aby tyto programy byly ziskové.
Třetí věc – musíme vzít v úvahu, že existuje spousta malých zemědělských i nezemědělských podniků a je jim třeba dát perspektivu, aby mohly vedle těch velkých podniků fungovat.
Čtvrtá a nejzásadnější věc – dnes je potřeba, abychom konstruovali nové zemědělství.
Současné zemědělství vzniklo v letech 1960 až 1975. Předtím bylo zemědělství, které se vyznačovalo tím, že se oralo kravami, selo se rukou ze zástěry, hnojilo se tím, co přišlo. Dostali jsme nějaký prášek, tak to nasypeme na pole. Vystřídalo je zemědělství, které přineslo programy, jako byl kukuřičný program, program výkrmu brojlerů, sušárenský program, program výroby krmných směsí a tak dále. Vydrželo to dodnes, snad jen s tím rozdílem, že podniky rostly a vyráběly stále větší množství víceméně stejných produktů.
Nové zemědělství by mělo přijít s jinými technologickými postupy a s celkově s jiným pohledem na zemědělské podnikání.
Jedním z největší problémů zemědělství bude nedostatek energie. A drahá energie. Ceny nafty a benzínu půjdou nahoru. Letos dosáhnou 35 korun, příští rok 40 korun, v dalších letech 50 až 60 korun a během deseti let se dostaneme na stovku. Už v té době, kdy se dostaneme na 50 korun, se musí ekonomika přeskládat, protože zatím se cena benzínu a nafty vůbec nebere v úvahu. Nové zemědělství bude muset umět využívat veškeru energii.
Dnes jsme svědky paradoxní situace, kdy se dotuje výroba biopaliv, ale teplo se pouští do vzduchu. Jeho využití je přitom snadné, měly by být postaveny skleníky a vyrábět čerstvou zeleninu. Česko mělo dřív tisíc hektarů skleníků, ty jsou zničeny. Zůstalo 25 hektarů. Potřeba by byla 6 až 8 tisíc hektarů, aby lidé mohli dostat čerstvou zeleninu. Dnes se žádná čerstvá zelenina neprodává, místo toho se dováží zelenina třeba ze Španělska. Tato zelenina tedy napřed prodělá 2000 kilometrů dlouhou trasu a tak je dlouhou dobu ve stadiu přepravy a tudíž ve stadiu znehodnocování. Proto konzumujeme nekvalitní a závadné potraviny.
Nové zemědělství také nemůže vystačit jen s výrobou základních produktů, ale musí usilovat o co nejvyšší úroveň zpracování a maximální využití všech příležitostí, které poskytnou zisk.
Základem nového zemědělství by měl být koncernový podnik, který má pravomoc uzavírat ovládací smlouvy se subjekty, které potřebuje pro zabezpečování dalších činností. Koncernový podnik bude zakládat realizační podniky a každý z nich bude realizovat některé ze speciálních činností, bez kterých se nové zemědělství neobejde. Půjde tedy o vytváření komplexu. Třeba ve zlínském kraji by bylo potřeba řádově 6é takových realizačních podniků. Není třeba, aby sloužily jen jednomu koncernovému podniku, mohou být i dva nebo tři, to není podstatné. Důležité je, aby tento koncernový podnik měl charakteristiku globalizovaného podniku, a pod jeho křídly se tvoří to nové zemědělství.
Například realizační podnik na výrobu MEŘO bude spolupracovat se sítí zemědělských výrobců. Tím je napojí i na svůj zemědělský koncern a oni budou moci využívat i jeho dalších rozšířených kompetencí třeba v oblasti výzkumu, pojištění, financí, prodeje a podobně.
xxx
Co se u nás stále vykládá, že stát je špatný hospodář, není to pravda. Všechny podniky jsou úplně rovnocenné. Rozdíl mezi podniky je pouze v tom, že dobrý podnik má schopného vedoucího a ten je systematicky aktivizován. To jsou dva důležité faktory. A jestliže je schopný vedoucí, je lhostejné, jestli je to státní podnik nebo družstevní podnik nebo jakýkoliv podnik. Je úplně lhostejné, která podniková forma to je. Jestliže je vedoucí schopný a je správně aktivizován, tak v tom okamžiku ten podnik převyšuje všechny ostatní. Nemůžeme říci, jestli je lepší akciová společnost, nebo jestli je lepší družstevní podnik a podobně.
První zásada, kterou musíme brát v úvahu, tedy zní, že všechny podnikové formy jsou shodné a záleží pouze na dvou faktorech, na schopnostech vedoucího a aktivizaci toho člověka z nadřízené složky.
Nejlepší řešení je přitom koncernový podnik. Nemusí to být přímo koncernový podnik, ale musí to být podnik, který převezme na sebe některé činnosti. Především bude zakládat realizační podniky, což jsou podniky, které řeší nové zemědělství. Realizačním podnikem je třeba nový komplex na výrobu mléka, další na výrobu zeleniny, nebo bioplynu. Podnik, který bude realizovat některou z funkcí toho komplexu. V Zlínském kraji by bylo potřeba řádově šedesát takových realizačních podniků.
Koncernový podnik musí na sebe vzít celkem asi 14 až 20 klíčových činností, bez kterých zemědělská výroba nemůže být zisková. Je to například pojišťovnictví. Jeden a tentýž podnik může být proti stejnému riziku pojištěn za 16 milionů, za 10 milionů, za 8 milionů a dokonce za 7,6 milionu. Za kolik jsou běžně zemědělci pojišťováni? Samozřejmě dráž než za těch 7,6 milionu. Speciální odbornost přitom musí zemědělský podnik uplatnit nejen při pojišťování, ale i při vymáhání pojistné události. Když se podíváme na silný globalizační podnik, vidíme, že je schopen vytvořit právnickou kancelář zaměřenou na pojišťovnictví.
Jiná kancelář řeší zajištění surovin. Jeden kilogram čistých živin dusíku se prodává zemědělským podnikům za 8 až 27 korun. Tu nejnižší cenu však dostane pouze silný podnik, který to koupí přímo ve fabrice. Pro ostatní podniky to zprostředkovávají nejrůznější překupnické organizace, a každá si na tom přisadí. Navyšují cenu hnojiv nejrůznějšími způsoby. Dají zemědělcům hnojivo na drahý úvěr, proti kterému koupí sklizeň za nízkou cenu. Takových metod, které se liší nejrůznějšími triky, je asi dvacet. Tomu může zemědělský podnik čelit jenom specializovaným útvarem, jinak budou nakupovat hnojivo za nějakých dvacet korun, takže sklizeň je od začátku ztrátová.
A můžeme pokračovat ve výčtu klíčových činností, které je třeba svěřit specializovanému realizačnímu podniku – prodej výrobků, zahraniční obchod, výzkum. To všechno jsou věci, které jsme tak ve Slušovicích řešili i dříve a vydělávali na nich peníze.
Celý článek si můžete přečíst na: http://www.vasevec.cz/