April Dembosky: Když se zaměstnanci stanou šéfy
Otec Jamese Johnsona byl popelář. Jeho matka pracovala v samoobslužné jídelně místní školy. Nyní jsou oba nezaměstnaní a žijí na podpoře z vládních programů. Pan Johnson (21) má se svou kariérou jiné plány: chce založit podnik, ze kterého nemůže být nikdy propuštěn.
Obchod s jízdními koly: družstevník Brian Drayton opravuje kolo v družstvu Spokes. Družstvo je jedním z mnoha nyní zakládaných v kalifornském městě Richmondu, domovském městě ikony druhé světové války, fascinující Rosie the Riveter.
Richmondský obchod s jízdními koly Spokes, ve kterém pracuje, nemá šéfa ani majitele. Před několika měsíci se stal družstvem, plně vlastněným zaměstnanci, jehož všech šest pracovníků má stejný vlastnický podíl na společnosti, a stejné právo rozhodovat o řízení družstva. Tento pocit smysluplné moci je něčím, co pan Johnson ve svém předchozím zaměstnání jako opravář počítačů, nikdy nezažil. „V obchodě s počítači to bylo úplně jiné,” říká. „Každý den, když jsem jel pracovat pro šéfa, musel jsem dbát na údržbu svého kola, jenom abych se dostal do práce. Uvažoval jsem – proč se nesoustředit pouze na problematiku jízdních kol?”
Obchod je jedním z několika družstev v rané fázi vzniku v kalifornském Richmondu, městě sužovaném vysokou mírou kriminality a chudoby. Nezaměstnanost zdejší více než sto tisícové populace letos balancuje okolo 18%, což je hodně nad celostátním průměrem s 8,3 %. Městští představitelé vložili své naděje do družstev, jako do klíčové strategie pro změnu místní ekonomiky a řešení sociálních problémů. Domnívají se, že družstva dokážou vytvořit více a kvalitnějších pracovních míst a ovlivnit výdaje dalších místních podniků. Marilyn Langlois, někdejší asistentka městského starosty, která nyní kandiduje do městského zastupitelstva, říká: „Je to skutečně o vzniku demokracie na pracovišti a vytvoření pocitu, že zaměstnanci jsou vlastníky svého podniku. Tak dokážou společně rozhodovat o tom, co nejvíce prospěje jejich podniku a jak udržet peníze uvnitř městské komunity.”
Zaměstnanecká družstva, někdy označovaná jako kapitalismus v pojetí hippies, někteří považují za další nástroj pro podporu podnikání v době stagnace americké ekonomiky. Dle Americké federace zaměstnaneckých družstev jsou tyto podniky většinou v městských lokalitách a z typů podnikání jsou to restaurace či taxikářské společnosti. V jiných odvětvích, jako je poskytování domácí zdravotní péče, družstva brání odírání zaměstnanců a poskytují spolehlivější péči seniorům. Prozatímní ředitelka Národní asociace družstevního podnikání, Liz Baileyová, říká: „Zaměstnanecké družstvo přijímá práci, která je málo placená, kde je nízká pracovní morálka a vysoká fluktuace. Naši lidé se stávají pracovníky a vlastníky a tak získávají o toto podnikání zájem.”
V Richmondu toto hnutí začalo poté, co starostka města, Gayle McLaughlinová, a paní Langloisová navštívily ve Španělsku baskickou Mondragonskou družstevní korporaci, soubor zaměstnaneckých družstev, poskytující 83 000 pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu, stavebnictví, finančnictví a v dalších oblastech. Paní McLaughlinová spatřuje v této struktuře potenciál pro řešení některých zakořeněných sociálních problémů, jimž Richmond čelí:
„Po návštěvě Mondragonu mi bylo jasné, že zaměstnanecká družstva fungují na základě stejných hodnot, které podporujeme v Richmondu – na sociální, ekonomické a enviromentální spravedlnosti.”
V průběhu 2. světové války se Richmond stal průmyslovým centrem pro stavbu lodí a vyprodukoval 747 bitevních lodí. Afro-Američané z jihu USA dostali jednorázovou volnou jízdenku na vlak do Richmondu, aby se stali částí místních pracovních sil. Ženy pracovaly jako svářečky. Obrázek celoamerické ikony, ženy ukazující své bicepsy – Rosie the Riveter – používaný, aby během války přilákal ženy z domácnosti pracovat do továren, byl inspirovaný pracovníky v Richmondu. Když válka skončila, vojáci bílé pleti se vrátili domů a dožadovali se volných pracovních míst v Richmondu. Černí pracovníci byli vysídleni z podnikových bytů a nemohli získat stejné úvěry na bydlení či benefity, jež dostali váleční navrátilci bílé pleti. Tyto rasové rozdíly přetrvávají dodnes včetně nedostatku pracovních míst, který produkuje začarovaný kruh chudoby, drogových problémů a kriminality, říká Paní Langloisová.
Dnes je jediným velikým daňovým plátcem do městské pokladny Chevron, korporace těžící ropu a zemní plyn, která má v Richmondu rafinérii. I přesto, že v ní pracuje pouhých 5% jejích zaměstnanců, žijících v Richmondu. V srpnu došlo v rafinérii k výbuchu, který nad městem vytvořil mohutná oblaka černého kouře a místním obyvatelům bylo z toho důvodu nařízeno zůstat doma s uzavřenými okny a dveřmi. To vyvolalo napětí s členy místní komunity, tvrdícími, že hodnoty jejich majetků i jejich zdraví byly dlouhodobě poškozovány ropnými polutanty z rafinérie.
„Z toho je dokonce ještě více zřejmé, že Richmond byl využíván korporacemi,” říká Lexi Hudson, člen nového a zaměstnanci vlastněného družstva Liberty Ship Café, které dodává občerstvení a specializuje se na zdravou místní potravu, „Pokoušíme se vybudovat ekonomiku od samých základů.”
Chevron prohlásil, že je odhodlán fungovat „bezpečně a spolehlivě”
Město zkouší přilákat do Richmondu další velké podnikání včetně pobočky nedaleké vládní výzkumné laboratoře, provozované kalifornskou univerzitou v Berkeley a současně se pokouší usnadnit rozvoj malých družstev jako je Liberty Ship. Pro nynější rok starosta najal na částečný úvazek poradce pro školení a poskytování pomoci novým družstvům. Dosud zde je prodejna kol, provozovna dodávající občerstvení, pekárna a plánuje se družstvo pro instalaci solárních panelů.
Nezisková organizace Richmondský Solar, poskytující školení pro instalaci a tržní prodej solárních panelů, v této fázi vypracovává pravidla a strategii pro své družstvo, které má dle jejího plánu zahájit činnost na podzim. Zástupce ředitele, Kandea Mosley, vysvětluje, že mnoho lidí, kteří udělali školící program má problémy nalézt práci na plný úvazek kvůli uvěznění v minulosti nebo kvůli nesoustavné pracovní aktivitě. Neziskovka zahájila činnost jako dočasná pracovní agentura, která pomáhala některým absolventům školení získat trvalá zaměstnání. Rozhodla se založit družstvo poté, co si prohlédla několik podobných vzorů v Clevelandu ve státě Ohio, jejichž průkopníky byl družstevní svazek zvaný Věčně zelená družstva (The Evergreen Cooperatives), a kteří byli úspěšní v problematických čtvrtích, kde byla nízká úroveň vzdělání i vyhlídka na práci. „Není to ad hoc řešení,” přiznává paní Mosleyová, když prochází veřejnou bytovou výstavbou, kde absolventi instalovali na střechách domů solární panely. „Je to dlouhodobá strategie rozvoje komunity.”
Richmondský Solar financuje své družstvo Pamoja Energy Solutions prostřednictvím charitativního grantu z nadace. (Pamoja je swahilské slovo a znamená společně, pozn. př.). Ale jiná družstva jako prodejna kol Spokes v Richmondu, která nemají podporu oficiálních neziskovek, se snaží nalézt investory. Banky družstvům nevěří, říká Wayne Landers, jeden z pěti zakládajících ředitelů nového Revolvingového úvěrového fondu zaměstnaneckých družstev v Richmondu, který začne příští měsíc poskytovat úvěry družstvům. Říká: „Banky nerozumí nebo nevěří distribuované struktuře vedení. Rádi by jednali s výkonným nebo finančním ředitelem. Chtějí, aby to bylo dohodnuté předem. V družstevní komunitě potřebujeme vlastní infrastrukturu financování.”
V družstvu Spokes jsou členové ve věku od 12 (sic!) do 21 let. Nikdo z nich nemá peníze na investici do družstva a tak se dohodli, že nikdo nebude vyplácen dokud obchod nevydělá na stejné mzdy pro všechny. Do té doby stále řeší jak řídit horizontální strukturu vedení, ve které každý z nich rotuje v různých pozicích obchodu: od hlavního mechanika přes obchodního zástupce po tu, kterou nazývají IC, tzn. šéfa zodpovědného za družstvo. Nyní je jím pan Johnson. „Stále se to pokouším vyřešit,” říká. „Musíte dohlížet na lidi i když je ve skutečnosti nemáte na starosti a sdělovat informace, aniž byste vypadal jako že jim ve všem šéfujete. Musíte vidět věci v novém světle.”
Text je překladem článku When the Workers Run the Show
Autor: April Dembosky
Zdroj: Financial Times, 27. 8. 2012
Překlad: František Stočes
