Agentura agentem?

O víkendu proběhly v Praze dvě demonstrace. Opačných táborů. V sobotu 27. září spolek Svatopluk pod názvem „Pane prezidente, respektujte volby!“ pořádal pochod z Malostranského na Hradčanské náměstí, kde pak vystoupilo několik řečníků. V neděli Milion chvilek pro demokracii pod názvem „Zabraňme vládě extrémistů!“ pořádal demonstraci na Staroměstském náměstí. Obě zpravodajsky vykryla i veřejnoprávní tisková agentura ČTK: první s titulkem „Demonstranti u Hradu vyzývali prezidenta, aby respektoval volby“, druhou s titulkem „V Praze se sešly tisíce lidí na akci nazvané Zabraňme vládě extrémistů“. Obě zprávy včetně fotogalerie je vhodné si přečíst, resp. prohlédnout a zamyslet se nad vyzněním, nad tónem, formou, ale i obsahem. Zvláště, pokud čtenář může obraz porovnat s realitou.

Byl jsem na Hradě, mohu prohlásit, že stánek zde mělo SPD, iniciativa Ne základnám a ještě jeden distributor různých publikací, nikoli však Stačilo!, které mělo pouze stolek.

O obsahu projevů referovala ČTK tak, jak referovala, střídmě. Z Hradčan na 10 řádcích (P. Drulák, K. Konečná, „Vidlák“ plus zdravice M. Zemana, opomenuti byli europoslanec I. David a šéf PRO J. Rajchl), ze Staromáku na 20. Četka správně připomenula i to, proč Svatopluk svolal svoji akci – příslušné výroky prezidenta Petra Pavla. Citátem přímo ten, který se týkal Stačilo, opisem případ šéfa ANO A. Babiše, který jako majitel Agrofertu se může ocitat ve střetu zájmů, ale jaksi opomněla prohlášení P. Pavla, jaké ministry (dle politického postoje, zejména k Bruselu) by nechtěl jmenovat, což byl výrok, který nejvíce rozvířil opoziční vody. Při tomto tématu je záhodno si vzpomenout na mediální tance, když se M. Zeman zamýšlel nad jmenováním J. Lipavského na post ministra zahraničí. V backgroundu zprávy z Hradčan vzpomenula P. Druláka, spolek Svatopluk a jeho web, coby nositele článků „proti vládě P. Fialy (ODS), nebo na podporu tvrzení Ruska, která ospravedlňují ruskou invazi na Ukrajinu“. Kupodivu u zprávy o akci chvilkařů background žádný není – jak vznikli při svolávání protestů proti A. Babišovi a Čapímu hnízdu. Ale ostatně ani ve zprávách o útocích Izraele či USA četka nikdy neuvádí background o tom, kolik civilů již v Palestině bylo zavražděno nebo na kolika místech světa USA v poslední době válčily…

Nejzajímavější je otázka počtu účastníků. Shromáždění na Hradčanech jsem obešel dvakrát. Před pódiem stálo zhruba 35 řad, z toho 32 těsně za sebou. Za těmto 35 řadami byli přihlížející již rozptýleni, sice ještě dost hustě, často ve skupinkách, jen málo samostatně, jistě šlo v celém tomto prstenci od Vojenského muzea po Arcibiskupský palác o pár stovek lidí. V řadách stálo 50 až 55 lidí vedle sebe, někdy možná i více. Přibližný výpočet tak dává okolo 2000 lidí, spíše lehce přes, určitě ne více než 2500. Dle ČTK „stovky lidí“. Čili něco mezi 200 až 900? Celkové foto ČTK z této akce nedala, jak je u ní v případě protivládních protestů obvyklé, z nich poskytuje různé detaily, skupinky, výřezy, pohledy zdola, max. na úrovni hlav. Na Staromáku jsem nebyl, ale jak je u četky v případě větších provládních akcí obvyklé, celkové foto nechybělo (to chybí v případě, že jde o vystoupení jen desítek lidí…). Je to pohled z věže Staroměstské radnice. Fotografie není příliš ostrá, navíc slunce zrovna bylo zakryto (na rozdíl od snímků, kdy fotograf na úrovni náměstí zabíral detaily). Je fakt, že na pódiu zrovna nikdo není vidět, leč na velkoformátové obrazovce ano, takže nejde o foto před či po skončení akce, rovněž rozmístění davu za překážkami ukazuje, že sledují program. Dá se spočítat cca 45 řad, které mohou mít po asi 70 až 80 lidech, u těch od pódia nejvzdálenějších tomu již tak určitě není, ale berme to jako kompenzaci k těm řadám blíže, zejména ve střední vzdálenosti, kde mohlo stát i přes 80 lidí. Opět pár set třeba připočítat za roztroušené skupinky a jedince okolo hlavního davu. Sotva se ale celkově dostaneme přes 4000 lidí. ČTK to vyřešila, jak je zvykem – odkazem na organizátory: „Pořadatelé (…) uvedli, že na shromáždění dorazilo 10 000 lidí.“

Je tristní, když zpravodaj tiskové agentury s více než stoletou tradicí neumí spočítat počet účastníků nějaké akce. Když je má všechny jako na dlani. (A nebo, když by celý průvod procházel okolo jednoho stanoviště.) Násobení přes stovku a tisíce – to je 3. třída ZDŠ?

Na tisícihlavý dav je třeba 30×35 lidí nebo 25×40 apod. – to lze poměrně snadno spočítat, projdete se podél, nebo stačí pár schodů, lavička, pódium, sokl pomníku, odpadkový koš, kamenné zábradlí atp., aby měl člověk trochu nadhled. Dav 10 000 lidí – to je 100×100. To již je horší (víc už vadí i transparenty) a hodí se lešení, nějaký podnik na patře apod. Radniční věž je nepochybně pro účel spočítání davu výborná. Z fotografie ČTK, jakkoli je pro tento odhad ostrostí rozlišení nedobrá, ale jasně plyne, že na Staromáku na nedělní akci chvilkařů 10 000 lidí nebylo ani náhodou.

Pro ilustraci: Václavák je 60 m široký, jednou jedinkrát jsem zažil, že (v části nad Opletalkou, pod koněm) našíř stálo nahňácaných 100 lidí. To se podél Domu módy, resp. naproti, prodírali jen jedinci, ramenem si museli tvrdě razit cestu, mnozí to raději vzdali. Když je tam „jen“ 95 lidí (to pamatuji vícekrát), tak je možný na každé straně jeden hádek chodců s tím, že když jde někdo proti, musí se zamáčknout do davu. Devadesátka se pozná tak, že hady procházejících mohou být víceméně obousměrné. Dodám, že – podle polohy pódia pod koněm, počtu květinových záhonů, stánků – se do uvedeného prostoru nad ulicí, kde četka léta letoucí sídlí, vejde sotva přes 10 000 lidí a to musí být „hlava na hlavě“.

Dát během jednoho víkendu jedné akci něco mezi desetinou a necelou polovinou skutečného počtu a jiné akci více než dvojnásobek – to je buď tragická neprofesionalita nebo – neméně tragická – zaujatost. A nejde o jedno ojedinělé selhání, přešlapů politicky motivovaných předvádí četka více, stačí zpravodajství o Ukrajině, Rusku, o Gaze, Izraeli, Íránu, Číně, EU, NATO – porovnat slovník, řazení dílčích informací, tón zprávy, uvedená či neuvedená fakta, backgroundy. To se pak současná ČTK může jevit jako agent nikoli demokratů, nýbrž jen někoho či nějaké skupiny zne/užívající demokratického prostředí ku svému prospěchu. Kolik velikostí pak může mít metr….

Tiskové agentury – ze své podstaty coby dodavatelé zpravodajství rozličným odběratelům – se charakterizují jako objektivní, nezaujatá, seriózní média. V okamžiku, kdy se tato proklamace rozchází s realitou, ztrácí agentura své renomé a sakra dlouho ho bude získávat zpět. Je smutné, že četka se do role vládního propagandisty dostala z vlastní vůle. Nedošlo k žádnému 30. září 1938, březnu 1939, únoru 1948, dubnu 1969, kdy politická moc udala ČTK směr, mantinely, vyakčnila toho či onoho. Polistopadová ČTK sešla z cesty sama. To je v demokratickém režimu tragédie.

Je to ovšem i doklad, že s tou demokracií, ale zejména demokraty (spíše „demokraty“), to asi v takovém režimu nebude tak horké. Dlouhodobou stabilitu, stabilitu strategického významu může zajistit jen objektivní informování nejen politiků, ale zejména veřejnosti. A objektivní informace jsou podmínkou nutnou, nikoli ovšem postačující, pro správná rozhodnutí. Z chybných, mylných, lživých informací nezformuluje správný závěr ani génius. Dokonce ten tím spíše. Veřejnoprávní média v ČR (nechtěl jsem napsat „naše“ či „česká“) se vlastní vinou dostala do krize svého proklamovaného – a kdysi krátce po listopadu 1989 žádaného – charakteru objektivity, pravdivosti, nestrannosti (nemluvě o nestranickosti), veřejnoprávnosti. Zejména ČT, té si politická chamraď nejvíce hledí, pak ČRo, nakonec ale i ČTK.

Nevyřeší to ani zvýšení, ani snížení, ani zrušení koncesionářských poplatků (netýká se ČTK, ta si na sebe vydělá), ani zrušení těchto médií. Veřejnost i sama politika potřebují seriózní základnu pro shromažďování, porovnávání a střet informací a názorů. To nenahradí žádný počet jakýchkoli soukromých médií. Valné shromáždění OSN, národní parlamenty (pokud nejsou diskuse příliš osekány), (skutečně) veřejnoprávní média – to jsou vskutku reprezentativní platformy pro výměnu názorů. Čím více jich bude, čím více budou dostupnější, čím více občany navštevovanější – tím větší je potenciál na krocení zaujatosti, nesnášenlivosti, nenávisti. Čím více bude lidí respektujících názory ostatních, lidí akceptujících fakta, byť nepříznivá, tím spíše se vyhneme ostrým konfliktům, tím pevněji se udržíme na cestě objektivity, neextrémních názorů a řešení. Četka, žel, zatím dokazuje, že objektivních lidí, objektivních novinářů, těch, kteří objektivitu, pravdivost pojmou jako svůj bytostný politický postoj, jako východisko svého rozhodování, není nazbyt. A že ti, kteří mají nějaké stranické přesvědčení, ale vydají se na cestu agenturního zpravodajství, nedovedou své stranění odložit v šatně. Ve veřejnoprávní televizi by na začátek možná stačilo stejně jako zpracovávat a schvalovat zprávu o hospodaření, zpracovávat a schvalovat zprávu o plnění čl. 2. Zákona o České televizi, resp. par. 31 Zákona o rozhlasovém a televizní vysílání, v nichž se píše o objektivitě, vyváženosti atd. Nebo by si politické strany mohly vymoci třeba to, že určitý publicistický pořad budou střídavě moderovat jejich moderátoři, nebo by dokonce mohly zvládnout střídání celých zpravodajských týmů, kterým by ČT jen zajišťovala technické záležitosti. V agentuře však nemůžete mít v pondělí tým z ODS, v úterý aňáky, ve středu lidovce atd., tam musíte mít skutečné demokraty, kteří dennodenně tříšť informací vedou pro odběratele jako masarykovskou diskusi faktů a názorů. A pokud to tak vezmou i pro sebe, tak bude zaděláno na to, aby se objektivita a pravdivost staly strategickým faktorem bytí společnosti.

Autor textu: Karel Růžička