Daniel Hrabina: Města změny, čili jak oživit místa, kde žijeme

Energeticky soběstačná společnost fungující na místních a obnovitelných zdrojích, která si většinu potravin vypěstuje v blízkém okolí a v komunitních zahradách. Společnost která neplýtvá, opravuje, vyrábí, co opravdu potřebuje, recykluje a navzájem si pomáhá. Společnost která funguje i bez levné ropy a netrpí chronickou nezaměstnaností. Společnost která si nenechává vysávat své peníze z kapes supermarkety a která dokáže zamezit úprku peněz a pracovních míst jinam třeba díky lokální měně a nakupováním v obchodech s potravinami napojenými na místní farmáře. Zdá se Vám to jako utopie? Antiteze současného systému? A přece to již někde takto může fungovat a takových míst neustále přibývá.

Ropný zlom, nedostatek fosilních zdrojů, militarizace společnosti a boj o zbývající zdroje a o vodu. Jedna z možných alternativ budoucího vývoje, jejíž zárodky již lze dnes pozorovat na některých místech naší planety. Jak píše Naomi Kleinová ve své poslední knize This Changes Everything (Tohle mění vše) z minulého roku, aby se tato alternativa vskutku naplnila, nemusíme toho dělat mnoho. Jen dál pokračovat v tom, co už děláme nyní. Dál nakupovat, jak nakupujeme, dále pokračovat ve způsobu, jak obděláváme naši půdu, dále vyrábět, jak vyrábíme, dále produkovat energii jako doposud, a tak dále.

Existuje spousta hnutí a organizací, které s tímto směřováním chtějí něco dělat a vychýlit je jinam. Ať už jsou více či méně účinné, často musejí chtě nechtě pracovat v rámci současného ekonomického systému. Z toho také pramení naše frustrace, protože každá z organizací svou pozornost zaměřuje na dílčí problém, na jiný příznak degenerace zglobalizovaného a homogenizovaného světa a v nerovném souboji s gigantickými korporacemi, jež hrají s cinknutými kartami. Tento systém je založen na ideologii bezbřehého extraktivismu, který se ve své současné globální podobě vymyká jakékoli rozumné kontrole a podle všeho neustále prohlubuje asi největší ekologickou katastrofu v dějinách lidstva. Zároveň se snaží nastálé problémy napravit logikou, které nás do krize vlastně vůbec přivedla.

Jak je zřejmé ze závěrů Naomi Kleinové a jak podotýká i Zuzana Vlasatá ve svém článku „Terrapie“ v 5. čísle letošní Sedmé generace, vyřešení globálního oteplování a neduhů nebude možné bez zásadní změny či úplného odstranění a nahrazení současného systému.

Často zbožně doufáme a čekáme, že se něco začne dít. Že vlády se přece jen rozhýbou správným směrem a začnou něco dělat. Z britské iniciativy změny (Transition Initiative) však zcela jednoznačně vyplývá, že daleko více záleží na nás a na místní komunitě lidí, která musí inspirovat a motivovat místní samosprávy ke změně a ke spolupráci, která může nakonec rozpohybovat strnulý a státní aparát. Změna musí přijít zdola. Odpověď na naše problémy leží v síle a kreativitě spolupráce mezi lidmi, kteří žijí vedle sebe, v jedné ulici a v jedné čtvrti, vesnici či městečku. Současný systém dlouhodobě úspěšně rozleptával mezilidské i rodinné vazby, které různé nevládky a neziskovky mohou jen stěží suplovat. Každý si hledí svého, své sousedy skoro nezná a znát nechce. Je právě na čase, abychom tento trend otočili opačným směrem.

Více na http://blisty.cz/art/76249.html