Zbyněk Fiala: Potraviny jsou zdarma (1)

Můžete si vzít z bedničky, kolik chcete. Členové obecně prospěšného hospodářského spolku Buschberghof platí provoz farmy, za to mají potraviny „zdarma”. Přesněji, bez ceny. Není to jen trik, jak obejít DPH. Severoněmecký model komunitou podporovaného zemědělství bere vážně výraz „bratrství”, který najdete v jeho stanovách. Přeložte si to jako „solidarita”, která se projevuje třeba tím, že každý přispěje na provoz farmy, kolik může, aby nakonec rozpočet vyšel. „Máme tam i chudé,” odpovídá mi pokladník Wolfgang Schranz, „co dají méně.” Takhle to tu funguje už 25 let. Nejdéle v Evropě.

Zmrzlý jak trus polární lišky, tak charakterizuji svůj stav, když procházím kolem výběhu nádherných kraviček, starobylých holštýnek Angeln. Zvířatům není zima, přestože farma Buschberghof je na severu Německa, kousek od Hamburku, a ledový vítr toho nemá dost ani v dubnu. Zvířatům není zima, jsou odsud, z místního plemene. Jsou vzácné, tohle je poslední stádo někdejší německé chlouby. Po válce je však začaly vytlačovat takové, které nadojí víc než pouhých 4000 litrů ročně.

Jiné že nadojí víc? A čeho? Tyhle nedávají mléko, ale smetanu s tučností 5 až 6 procent. Je to božský nápoj plný bílkovin a vynikající surovina pro zdejší máslo a sýry. Kravičky tu také žijí dvakrát déle než je český průměr 3,5 toku. Té nejstarší – už je zase březí – je dokonce dvacet let. Na téhle farmě platí jiná měřítka.

Prasátka ve výběhu voní, protože uvnitř mají ležení s vysokou vrstvou stále doplňované slámy. Maso si farma zpracovává sama. Část vedlejší stodoly byla přestavěna na malý mlýn, aby bylo z čeho péci chleba, až se tradiční pekárna naproti dvakrát týdně roztopí dřevem. Vracíme se kolem skladu, kde mladá dáma s vyhrnutými rukávy kmitá, aby stihla naplnit přepravky bramborami. Vyšla na ni po pěti týdnech služba, kdy jako člen spolku pomáhá při distribuci.

Lidé tu žijí skromně, nechrtí. Přijali mezi sebe i 12 všelijak postižených, kteří se rýpou v hlíně a obsluhují zvířata pro klid v duši.

Jsme tu ve zvláštním světě. Na farmě Buschberghof se nebojí laciné polské konkurence, protože všechno zboží mají už od jara vyprodáno. Míří jen ke členům spolku, kteří farmu financují, a za to dostávají potraviny nepředstavitelné kvality. Všechno je organické, ba superorganické, s certifikací Demeter pro biodynamické produkty.

Provádějí tu rituály s ukládáním mrvy pod zem k fermentaci (zásadně jen v kravském rohu), podobně i speciálních bylin (zásadně jen ve střevech zvířat), aby na jaře půdu obohatili mikroflórou a podpůrnými látkami. Nevím, jaký to má reálný smysl, ale půda je hluboká, nadýchaná a krásná, bez vymrskaných plešin a erozních ran.

Ornice je vždy co nejrychleji pokryta vegetací, aby krmila žížaly. Vážně, na holém poli umřou hladem. Kraviček je tolik, aby se daly uživit z pastvin a poskytly také dostatečné množství hnoje. Prasátka jsou nutná, protože spotřebují syrovátku ze sýrárny. Všude je patrná snaha po harmonii a plném využití darů přírody v uzavřeném cyklu.

Není to jen bedýnkaření, která se u nás také prosazuje. Naše bedýnkaření je tržní model. V Buschberghofu je to bez trhu. Spotřebitelé nahrazují financující banku, ale pak nejsou klienty, ale vnitřními partnery. Není to jen zemědělství. U vzniku systému byli zdejší a američtí stoupenci teorií rakouského filozofa a společenského reformátora Rudolfa Steinera, antroposofisté, s úctou k živé půdě a se zájmem o komunitní život a harmonické vztahy. Nejsou to izolovaní blázni, na kterých nezáleží. Ale jsou místem,kde to v Evropě roku 1988 začalo. Dnes už existuje houstnoucí mezinárodní síť stoupenců různých forem komunitně podporovaného zemědělství (CSA), nejčastěji biodynamických, kterou lze sledovat například na www.urgenci.net.

Jinde je ke klidu v duši daleko. Velké zemědělství se zdá být na kolenou pod náporem klimatických změn. V Texasu jsou nejnižší stavy dobytka od roku 1967. Loňské sucho bylo srovnatelné s hrůzami, které popisuje John Steinbeck v Hroznech hněvu. Půda byla vyschlá metr pod zem a dodnes je polovina zemědělských okresů USA ve stavu ohrožení. Teď se přidaly odklady jarního výsevu kvůli mrazům a dešťům.

Různé zelené revoluce, oni supervýkonní atleti vyhnaní anaboliky, začínají pajdat. Model maximálního ždímání půdy a našlehání několika vybraných organismů na úkor všeho ostatního má záduchu. Přírodě je třeba naslouchat, půda vyžaduje něžné zacházení, a je jedno, jakými se to doprovodí rituály.

V Česku je to rovnou rána palicí do hlavy. Třeba v Jihomoravském kraji jsou stavy skotu na poloviční úrovni roku 1961, zlom nastal po roce 1989. Ale to je ještě dobré, i proto, že rokem 1961 čára na grafu, který jsem našel na ČSÚ, začíná. Stavy prasat jsou na nejnižší úrovni od roku 1921, od kdy je statistici vůbec sledují. U nás totiž řádí ještě horší věci, než jsou klimatické změny. Dokonce i oficiální analýza ministerstva zemědělství, která uvádí návrh zemědělské strategie, potvrzuje, že české zemědělství decimují především dotace nastavené tak, aby lehce nabyl, kdo neumí a nepotřebuje.

Trochu jsem to proškrtal a zvýraznil klíčová slova:

„Zemědělské podniky v České republice a potažmo i potravinářský průmysl (ekonomickým prosakováním agrárních dotací) vykazují stále větší závislost sektoru na dotacích a jejich nevhodném cílení, které (…) Na jedné straně překompenzovává některé velmi jednoduché formy vysoce rentabilní produkce a na druhé straně nemotivuje k sofistikovanější, pracovně i technologicky náročnější produkci s tvorbou vyšší přidané hodnoty. (…) Setrvání na současné podobě přerozdělování agrárních dotací by znamenalo neefektivní vynakládání veřejných prostředků na oblasti, které budou samy tržně životaschopné, a jejich nevyužití ve prospěch odvětví, která potřebují zásadní stimuly (např. živočišná produkce s vazbou na zaměstnanost)”.

„Je zřejmé, že pokud se stát a podnikatelé nebudou výše uvedenými trendy seriózně a koncepčně zabývat, je budoucnost zdravého rozměru řady odvětví již reálně ohrožena, a to i přesto, že mají v podmínkách ČR, vývoje vnějšího prostředí i očekávané podoby Společné zemědělské politiky EU veškeré předpoklady konkurenceschopné produkce.”

„Produktivita využití zdrojů měřena hodnotovou výší produkce v běžných cenách na ha z. p. se za stejné období zvýšila z 28 tis. Kč na 31 tis. Kč, zdaleka však nedosahuje ani průměru zemí EU 15 (63 tis. Kč), ani zemí EU 27 (54 tis. Kč).

Častá tendence připisování příčiny tohoto stavu především na vrub nerovné výše přímých plateb oproti původní EU-15 zásadně pokulhává při vyjádření podílu podpor na tvorbě hrubé zemědělské produkce, kde se ČR nijak nevymyká míře podpory v regionu.

Kromě relativně vysokého podílu znevýhodněných oblastí (LFA) jsou jednou z hlavních příčin tohoto vývoje podstatně vyšší podpory zemědělství po vstupu do EU (v období 2009-11 v průměru kolem 35 mld. Kč, tj. nominálně zhruba 3krát více proti období před vstupem, viz graf 2). Důsledkem dosavadní implementace SZP je potom extrémně vysoký podíl provozních podpor (zejména důchodových podpor, tj. přímých plateb a plateb LFA) v příjmech, resp. v čisté přidané hodnotě (ČPH) zemědělských podniků (zvýšení z 29 % v období 2001-3 na 75 % v období 2007-10, v porovnání s 41 % průměrem EU).

Chování podniků se více než na podmínky trhu orientuje na přizpůsobení se podmínkám získávání podpor, což m. j. ústí do:

. změn ve struktuře výroby (viz tab. 1), tj. celkového snižování rozměru živočišné výroby, zejména chovu monogastrů, výměry rostlinných komodit více náročných na množství a kvalitu práce, včetně nároků na management a marketing (zelenina, ovoce), a také výměry krmných plodin na o. p. s významnými pozitivními dopady do životního prostředí; tyto strukturální změny přitom působí i na snižování celkové produkce odvětví;

. snižování tlaku na zvyšování efektivnosti výroby, sdružování podniků a jejich inovativní chování apod., projevující se i v menším zájmu podniků o vzdělávání, transfer výzkumných poznatků do praxe a poradenství.”

Nějakou tu reformu by to chtělo. Zdá se však, že monopol průmyslové velkovýroby nemá vyhráno. Odevzdané poklonkování před globalizací taky není tak nutné. Příště se podíváme podrobněji na vývoj pokusů, jak obnovit zemědělství v měřítku bližšímu lidem a obci.

Zdroj: http://www.vasevec.cz/