Společné levicové oslavy 1. máje

Pod heslem „Za důstojnou práci a bydlení pro všechny. Solidarita nezná hranice!“ se nesly letošní prvomájové oslavy několika levicových subjektů v Praze, které se po volebním výprasku v loňských sněmovních volbách rozhodly své akce koordinovat nebo dokonce je pořádat společně. Dopoledne se jich několik vystřídalo na Střeleckém ostrově u pamětní desky prvních dělnických oslav 1. máje v Čechách, na odpoledne byl naplánován společný mítink na náměstí Míru; na obou se sešly vždy stovky lidí.

Na „Střeláku“ se nejpočetnější skupina – bezmála 200 lidí – vytvořila v 10 hodin, kdy zde vystoupila předsedkyně MV KSČM Marta Semelová, kandidát KSČM na prezidenta Josef Skála, zástupce KSM Adam Naidar a kubánský velvyslanec Danilo Alonso Mederos. Zhruba o hodinu později dorazila asi 30-členná skupina anarchistů, nedlouho po nich menší skupina mladých sociálních demokratů a mladých zelených. V poledne na severní straně ostrova uspořádal svůj mítink Domov s protagonisty Janou Volfovou a Jiřím Paroubkem, který před asi stovkou posluchačů přednesl hlavní řeč. Na desátou hodinu dorazila i skupinka odpůrců, antikomunistů a rusofóbů, kteří vyvolávali diskuse týkající se zejména války na Ukrajině a nebo stalinistické minulosti.

M. Semelová ve svém projevu odsoudila kapitalistický systém, jeho současné pošlapávání jím proklamovaných základních lidských práv, kritizovala sociální nespravedlnosti, válčení a šíření nenávisti. Upozornila na růst příjmové chudoby, kdy ani stálé zaměstnání nemusí být zdrojem důstojné životní úrovně, poukázala na rostoucí inflaci, bytové problémy a na pokračující exekuce. Odsoudila vládu Petra Fialy, že se nevěnuje problémům občanů ČR a zaměřila se na přilévání ohně do rusko-ukrajinské války dodávkami válečného materiálu. Odmítla omezování svobody slova, potlačování faktů a pravdy, šíření dezinterpretací historie i současnosti, přičemž vzpomněla dnes opomínané oběti Rudé armády při osvobozování Československa ve 2. světové válce. J. Skála se zaměřil na ekonomické a sociální dopady protiruských sankcí a neochotu české vlády zaujmout realistický postoj zvláště k energetické závislosti ČR a EU vůbec na Rusku a dalších dodavatelích a mírnit negativa. Varoval rovněž před válečnou rétorikou ideologicky zaslepené české vlády. Vzpomněl skutečnosti někdejší nejen potravinové soběstačnosti ČSSR a vyzval k práci na obnově suverenity ČR. Nejmladší z řečníků A. Nainar se dotkl historie svátku práce a pracujících a právům a sociálním výdobytkům, které si zaměstnanci od té doby vybojovali, ale které je neustále nutno bránit, aby nebyly jen na papíru, nýbrž reálné. D. A. Mederos poděkoval za solidaritu poskytovanou desítky let Kubě postižené embargem ze strany USA.

Anarchisté nepořádali žádné projevy, ač právě protest stávkujících anarchosyndikalistů v r. 1886 v Chicagu stál na počátku prvomájového svátku, ale udělali knižní koutek se svými publikacemi. MSD a zelení si též uspořádali jen piknikové posezení.

Expremiér J. Paroubek na akci Domovu nejvíce hovořil o ekonomických a sociální otázkách, podpořil je řadou čísel, a kritizoval nečinnost, neochotu a neschopnost pravicové vlády řešit stávající problémy. Pozastavil se nad manažérským neumětelstvím Fialy&comp. i nad omezováním veřejné diskuse o problémech.

Na odpolední společně organizované shromáždění dorazilo asi 200 lidí plus opět skupinka odpůrců z dopoledne. Stejně jako dopoledne byly k podepsání různé petice, vlastní stolky se svými materiály si zřídily KSČM a Levice, Líba Staňková připravila i malou výstavu fotografií utrpení civilního obyvatelstva a uprchlíků v dobách válek.

Vystoupení většiny řečníků jsou na webu AZ jako samostatné články. „Bez papíru“ vystoupila předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, která vyzdvihla jako hlavní morální výzvu doby odvahu, odvahu mít jiné názory, než mainstream a vláda. Odsoudila rozmáhající se pracující chudobu, kdy lidé si berou dva a více pracovních úvazků, aby uhradili své životní náklady. Konstatovala, že minimální mzda v ČR 16 200 Kč je 5. nejnižší v EU, průměrná mzda v ČR je na úrovni minimální mzdy v SRN, přitom 2/3 pracujících na ni nedosáhnou, a že kvůli míře inflace dojde letos k poklesu reálných mezd. Prohlásila, že vláda v tomto směru nijak lidem nepomáhá, naopak levnou práci považuje za devizu ČR místo toho, aby tuzemské hospodářství orientovala na znalostní ekonomiku. Podle Konečné vláda rezignovala v otázce nástupu masívní robotizace, neuvažuje o zkrácení pracovního týdne a blokuje zavedení pětitýdenní dovolené pro všechny pracující. Europoslankyně upozornila i na vykořisťování pracovními agenturami. Zdůraznila, že tyto problémy ale miliardáře nezajímají, potřebují levnou montovnu. V té souvislosti se vrátila o tématu odvahy v atmosféře hysterie vyvolané mainstreamem včetně veřejnoprávních médií a vládními politiky, v době omezování veřejného prostoru, v době hrozeb ztráty zaměstnání kvůli názoru. Přiznala, že řada lidí na levici umlkla, chápe jejich právo na obavy, protože jim levice nyní není s to pomoci. Proti strachu a rakovině nenávisti je dle Konečné nutno postavit vlastní příklad a vlastními činy připomínat potřebu levice. Předsedkyně KSČM označila levicovost za morální zodpovědnost, šanci úspěch má dle ní levice ale jen tehdy, když bude spolupracovat. Podotkla, že pravice už přínosy spolupráce pochopila, a vyslovila naději, že i část levice bude spolupracovat. Závěrem podtrhla, že pro levici je 1. místě člověk, nikoli peníze, že levice stojí na straně míru a nikoli války a že vzdávat čest práci je znakem víry v budoucnost, v takovou, kde bude lépe, neboť plody práce budou patřit těm, kdo pracují.

Po krátké přestávce patřilo pódium francouzským hostům Socialistického kruhu (SOK), sociologům a levicovým aktivistům, kteří přijeli do ČR obnovit tradici kontaktů, debat, spolupráce a též zkoumání práce a života pracujících pod názvem „Dlouhé pochody“. Prohlásili, že typický průmyslový proletariát nízkých mezd ve Francii a v řadě dalších států západní Evropy takřka vymizel, takže se proto vybrali do východní Evropy, aby zkoumali jak životní a pracovní podmínky, tak názory takovýchto zaměstnanců velkých korporací. Pociťují totiž odtržení jak střední třídy, tak levice od této sociální skupiny, nedostatek informací o ní a jejích názorech, což se odráží v malém pochopení značné části občanů pro jejich potřeby, zájmy a názory a v neschopnosti levice ji oslovit, což její příslušníky ponechává působení populistů a pravice.

Na pódiu oproti plánu nevystoupili řečníci za ČSSD a MSD. Daniela Ostrá se omluvila předem, žádný zástupce ČSSD, který by předchozí dohodu předsedů obou největších stran hlásících se k levici K. Konečné a Michala Šmardy o společném mítinku naplnil, se ale již nenašel. Z mítinku ještě před začátkem ovšem odešli i členové MSD. Odmítli vystupovat na pódiu, kde byly vystaveny pikety a transparenty s protiválečnými hesly, že to nebylo domluveno. Kritizovali i instalaci výše zmíněných dvou stánků Levice a KSČM, ač tuto možnost měli všechny účastnící se subjekty. Změně postoje Lukáše Ulrycha&comp. nepomohlo ani to, když KSČM si svůj stolek odsunula o několik metrů dál mimo centrální plochu před kostelem, ani když Ne základny sbalily největší, na zemi ležící dva transparenty (mj. s heslem „Ne 3. světové válce“), odstranit i piket „V jednotě je síla“ připadalo na akci, která právě kladla důraz na spolupráci levice, aktivistům Ne Za již nemístné. Ještě před začátkem akce se na náměstí objevil i místopředseda ČSSD Tomáš Petříček, před pódium však nedorazil, aby se případně dohodl o účasti sociálních demokratů, a spíše si „odvedl“ sociálnědemokratickou mládež.

Pro mne osobně bylo mimořádným, velmi zajímavým zážitkem vystoupení mluvčího „Dlouhých pochodů“, které – ač jsem zcela neznalý francouzštiny – bylo rétoricky působivé. Dnes je mi jasné, proč je Francie zemí protestů a demonstrací – protože francouzština je jazykem plamenných projevů. Jak melodická linka, tak tolik znělé „r“, ale třeba i výrazné „d“ jsou hypnotizujícími fenomény. Edith Piaf, Gilbert Bécaud, Charles Aznavour, Mireille Mathieu, Maurice Chevalier – písňovou francouzštinu známe, ale neméně famózní je i ta táborových řečníků.

Autor textu: Karel Růžička