Digitální nástroje pro vizi zdola

Digitální nástroje pro spoluúčast občanů na správě věcí veřejných v České republice existují již v nemalém počtu a spektru a další jsou chystány. Jde nejen třeba o hlasovací programy participativních rozpočtů, ale o programy komunikace občanů se samosprávou, kupř. na sběr připomínek, a v rozběhu je i místní měna. Jejich představení bylo obsahem videokonference Alternativy zdola ve čtvrtek 12. 11. 2020, na níž v pěti přednáškách vystoupilo šest řečníků z podnikatelských, akademických a aktivistických kruhů Čech a Moravy.

Moderátorka konference Ilona Švihlíková úvodem připomněla, že akce se původně měla konat již na jaře s fyzickou účastí, avšak protikoronavirová opatření ji odsunuly na podzim a nakonec změnily i její formu na internetovou. To, dle ní, se stalo i symbolem obrovského významu a moci digitálního světa, který rostl v posledních desetiletích, ale koronakrize to katapultovala do nových rozměrů. Konstatovala, že digitální nástroje jsou „dobrý sluha, ale zlý pán“, a upozornila na vliv IT korporací na společenskou komunikaci a komunikaci i konkrétních jednotlivců, na rizika zneužívání komunikačních prostředků, uchovávaných a přenášených dat a názorů politickou a ekonomickou mocí. Přitom vyzdvihla činy a odvahu těch, kteří tuto plíživě se rozrůstající moc odhalují, ač riskují politické pronásledování, jako např. Julian Assange.

Zakladatel společnosti Politinn a projektu Lepší obec Jan Soukup hovořil o českých nástrojích digitální podpory participace, o podobných zahraničních inspiracích i o zahraničním využití českých programů. Přitom připomněl nasycenost populace internetem a chytrými telefony v ČR (81 %. resp. 70 % u lidí nad 16 let) jako potenciál pro efektivní a snadné využití těchto nástrojů. Odlišil komunikaci veřejné správy k občanům, nebo s občany od spoluúčasti na rozhodování a řízení. Upozornil na význam neanonymní diskuse a význam převzetí zodpovědnosti za své rozhodování a činy, což nebývá pohodlné. Zdůraznil však i úlohu rozvoje kritického myšlení a emoční inteligence při občanské participaci na řízení věcí veřejných. Upozornil rovněž na problém s realizací rozhodnutí, s dlouhým čekáním na efekty práce s občany, což koliduje s volebními zájmy politiků. Přesto je nutno stavět zdola, využít fenoménu sousedskosti, občanského aktivismu, i když participace neznamená zjednodušení veřejné správy. Vzpomenul přechod společenského vlivu od korporací průmyslových ke komunikačním a od nich nyní k informatickým, algoritmickým v duchu „kdo otáčí očima lidí, ten světu vládne“. Proto zdůraznil roli aktivního vzdělaného občana a vzdělávací možnosti nových technologii, jimiž možno rozvíjet kompetence občanů k řízení věcí veřejných.

Dvojice Robert Chlebik a Michal Banot informovali o svém záměru zavést na Těšínsku lokální měnu a vůbec o svém zkoumání problematiky lokálních měn. Banot úvodem přiblížil těšínsko-karvinský region a jeho podmínky pro uplatnění lokální měny; vidí jej jako region předstihový, prosperující s potřebnými patrioty a společensky zodpovědnými firmami. Měnu zvažují jako digitální, přičemž digitalizaci nepojímají jako projev globalizace, dnes již ustupující, nýbrž naopak jako nástroj lokálního udržitelného rozvoje a participace občanů. Za důležitou považují účast vedení kraje a regionu, aby pomohlo rozvíjet další zájem (VŠ, města, smart city, regionální rada rozvoje) a nebo naopak odstínit opačné tlaky. Proto podporují, aby se do povědomí lidí dostaly principy chytrého města, oslovují místní producenty, dopravce, rozmýšlejí nad udržitelnou mobilitou, respektují podmínky regionu. To se odrazilo v jejich jednání s dominantním zaměstnavatelem – Třineckými železárnami, které si uvědomují význam ekonomického zdraví regionu pro jeho sociální stabilitu, takže zvažují šířit lokální měnu jako složku mzdy. Autoři lokální měny se zabývají i osvětou ohledně nákupního chování spotřebitelů, aby si uvědomili, že je výhodnější podpořit místního producenta něž nakupovat v nadnárodním obchodním řetězci. Zkoumali proto i potenciál sdílené ekonomiky a provedli průzkum mezi místními firmami, které myšlenku lokální měny většinou podporují, ale kvůli složitosti administrace preferují její digitální podobu. Povědomí o lokální měně bylo potvrzeno i anketou mezi 400 pracovníky TŽ, ale hodně jich v ní moc nevěří nebo nejsou přesvědčení o její účinnosti. Chlebik sdělil, že pracovní název měny je „javor“ dle tamní hory. Použili mezinárodní platební aplikaci Cyclos, kterou přeložili do češtiny. Z 20 oslovených firem vybrali tři: čajovnu V pohodě, restauraci Ecoburger a prodejnu potravin Bez obalu. Systém využívá internetové bankovnictví i QR kódy. Chlebik upozornil, že javor není zadarmo – uplatňují negativní úrok (demuráž), kterým se každý měsíc sráží 1 % ze zůstatků ve prospěch provozovatele. Dále je zpoplatněn u producentů převod na koruny ve výši 5 % ze sumy, kdy tři procentní body jdou na rozvojový fond a dva provozovateli. Rozvojový fond čerpá z nabídky projektů, o nichž se hlasuje; pro realizaci přiděleného „kmotra“. Vystoupení uzavřel prohlášením, že nyní začínají reálný test s paralelním využitím korun.

Hana Kopáčková z Ústavu systémového inženýrství a informatiky Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice se zaměřila na to, jak veřejnost využívá digitální systémy veřejné správy, jak se rozvíjí forma chytrých měst jako sociotechnického systému lidí, struktur, znalostí, dovedností, samotné technologie atd. Uvedla, jak stoupá úroveň zapojení občanů do participace od diskusí přes poskytování zpětné vazby, sdílení dat, po spolupráci na projektu, kdy definují požadavky, stanovují priority a tvoří konkrétní řešení. Zdůraznila, že participativní technologie je ovšem pouze nástroj, nikoli cíl. Blíže se věnovala internetovému informačnímu systému hlášení (život neohrožujících) závad, který využívá asi 1440 obcí s více než 1000 obyvateli. V té souvislosti poukázala na Rogersovu teorii šíření novinek (inovátoři, časný osvojitel, brzká, pozdní většina, opozdilci) a položila otázku, kdo je inovátorem mezi obcemi. Dle zeje propast mezi inovátory a pragmatiky,kdy první zajímá technologie, zatímco druzí kladou otázku k čemu je to použitelné. Jak uvedla systém hlášení závad zatím vykazuje nadpoloviční většinu smysluplných oznámení, většina lidí ale podala jen jediné hlášení, jen málo více, několik lidí ale podalo i přes 10 hlášení. Kvalita ne/anonymních oznámení se takřka neliší. V reakci obce asi 2/5 podnětů posunuly dál k vyřizování, na ostatní poskytli občanům odpověď. Jak docentka shrnula, participativní technologie si musí nejprve osvojit sama veřejná správa, až pak je to na občanech. Šíření ovlivňuje množství kontaktů, procento nadšenců pro věc (mají ale různou motivaci: kvůli technologii, zajímavosti tématu atd.), vliv má složitost technologie, nutná je zpětná vazba. Závěrem podtrhla důležitost odhadu veřejné správy, zda zamýšlenou úlohu zvládne, neboť nejhorší je občany „namlsat“ a pak zklamat.

Prognostik Bohumír Štědroň působící na VŠE, ČVUT či VŠMVV a zaobírající se marketingem, managementem a umělou inteligenci vyzdvihl participaci jako základ úspěchu a dynamiky vývoje společnosti. Tento vývoj však vidí jako deformovanou sinusoidu, kupř. manažerskou participací, kyvadlem politiky aj. Připomněl osud starověkých říší, francouzskou buržoazní revoluci (termidor, direktorium), výmarskou republiku, která i přes velkou participaci se překlopila v teror nacistů. Zopakoval charakteristické jevy zániku starověkých říší, jak je před čtvrt tisíciletím definoval Edward Gibbon (upřednostnění zábavy před prací, klesá výroba, roste dovoz, rostou dluhy, obtěžující výchova dětí, nezájem o obranu vlasti atd.), a které jsou velmi podobné současné civilizaci na březích severního Atlantiku. Konstatoval, že dnes se tato civilizace řídí asi dvěma milióny norem a jejich počet dál v posledních 20 či 30 letech roste, přitom ale klesá vymahatelnost práva a tak se rozpadá politický systém. Prognostik proto žádá snížení počtu právních norem, přitom chce využít rychlosti umělé inteligence, volá po reformě politického systému, aby vzrostla participace a klesl chaos a anarchie. Upozornil na dichotomii mezi demokratický zvolenými politickými reprezentanty občanů a nevolenou globalizovanou korporátní mocí. Předlistopadový režim označil jako degenerovanou monarchii s falešným marxisticko-leninským náboženstvím, která padla v listopadu 1989 vlastně úspěšně, neboť to bylo bez vražd politiků, soudců či novinářů. Čechy označil jako geneticky vzorné žáky jak kdysi (demokratická 1. ČSR, socialistické Československo (odměna v podobě prvního kosmonauta mimo SSSR a USA), tak nyní (např. nízká míra nezaměstnanosti). Načrtl obrysy politické reformy: jen 100-členná sněmovna s 60 mandáty pro vítěze, vyslovování nedůvěry jedné vládě jen s vyslovením důvěry jiné, pro poslance nutnost VŠ vzdělání, znalost angličtiny, plat dle výsledků HDP, nemožnost podávaní poslaneckých návrhů, jen ne/schvalování vládních předloh; dále sektorová daň pro firmy s nejasnou majetkovou strukturou a z daňových rájů, pořadatelem tendrů jen ÚOHS, odvolací soudy jako rozhodovací, nikoli vracející k novému projednání, přijetí zákonů o lichvě, o lobbingu, o domovském právu. Za nutné považuje zastropování dluhů, platbu za výchovu dětí na úrovni průměrné mzdy, identifikaci diskutujících na internetu a další. Vystoupení uzavřel varováním, že bez politické reformy hrozí výmarizace systému.

Novinář a aktivista Zbyněk Fiala, který probíral metodické zdroje participace, se úvodem zmínil o internetové příručce pro potřeby místních aktivistů LASER Workbook a o práci třeba Gwendolyn Hallsmithové. Přešel pak k současné výzvě – koronakrizi a následné hospodářské obnově a účasti občanů na ní, kdy vyzval k novému paradigmatu nejít cestou růstu a účetních výsledků, nýbrž tvořit reálné bohatství, které skutečné slouží potřebám a zájmům, jít cestou participace, nikoli pletich, hledat vstřícné podnikatele, komunitní kapitál, ale nejen ve formě pracovních míst a mezd, ale být spoluvlastníky, zvyšovat podíl domácího trhu, místní výroby, místní směny, lokálních měn, snížit tlak na přírodní zdroje. Podtrhl, že peníze nejsou reálné bohatství a to nelze budovat na úkor budoucích generací. Fiala zdůraznil, že třeba začít od potřeb, nikoli od peněz, které navíc mnohdy lze nahradit vztahy, zaměřit se na sociálně-kulturní a lidský rozvoj, ekologii, pracovat systematicky, budovat řádnou správu věcí veřejných. Přitom vyzdvihl faktor diskuse, tolerance, reprezentativnosti, pravidel jednání. Uvedl, že řada metodik k tomu je na internetu volně přístupná, existují knihy i celé knihovny pro aktivisty, moderátory, občany, aby rozhodování bylo informované, kvalifikované. Jak podotkl, není nutno v ČR vynalézat kolo, když návody v zahraničí již existují, záhodno by však bylo jich více přeložit, vytvářet (nejen) k tomu federace zájemců, obcí. Digitální podpora participace existuje, je přátelská, třeba ovšem tuto participaci, tj. obsah levicové politiky prakticky předvést.

V diskusi Hana Kopáčková upozornila, že pro uchování řady struktur a procesů ve veřejné správě při povolebních změnách není ani tak důležitá výměna politických garnitur, jako stabilita aparátu (v tomto případě zvláště IT techniků). Za náročnější označila „první výkop“ v zavádění digitálních metod participace. Jan Soukup konstatoval rozličnou kvalitu spolupráce s různými subjekty, Michal Banot zdůraznil potřebu hledání důvěryhodných spolupracovníků. Zbyněk Fiala nalezl trendy komunitní ekonomiky v plánech energetické soběstačnosti některých měst, odmítl fetišizaci voleb poukazem na losování zástupců lidu v klasické starověké demokracii a dodal, že snazší je naučit se odbornosti než se vyvázat z různých závislostí.

Z konference je vyhotoven videozáznam a sborník příspěvků.

(kru)