Zbyněk Fiala: Roboti se množí sami

Mezinárodní konference pod názvem Lokální ekonomika: Návod k použití přivedla do Prahy špičkové experty z organizací, ve kterých se koncentruje zkušenost z různých národních a regionálních projektů pro budování ekonomiky na dosah ruky za účasti nejmodernějších technologií. Teď půjde o to, jak tyto poznatky využít, aby to šlo i u nás.

Roboti se množí sami, to je teze, která patří odedávna k povinné výbavě scifi, ale vždycky to bylo –třeba v bondovkách – v drahých laboratořích miliardářů plánujících ovládnutí nebo zničení lidstva. Dnes máme na výběr něco lepšího, praxi obyčejných sociálních družstev, která se zabývají technologiemi nové průmyslové revoluce. Co je podstatné, nabízejí je ku zlepšení života, a to každému, a za pár šupů.

Na mezinárodní konferenci s názvem Lokální ekonomika: Návod k použití, kterou v Praze připravila Alternativa Zdola spolu s Nadací Rosy Lux, se proto mluvilo o technologiích jako nástroji ekonomické svobody. Vypadá to přitažlivě, ale nenaráží to jen na nadšení. Vztah k tomuto novému jevu se liší podle toho, zda jde o zájemce o práci v družstvu pro lokální ekonomiku někde v odloučeném místě, nebo zda to naopak nějakým zavedeným velkým klukům kazí kšeft. A kšeft to jednoznačně kazí těm, kdo jsou raději, když lidé žijí v tísni, protože pak nebudou ohrnovat nos nad minimální mzdou.

Na konflikt s velkými zájmy na konferenci taky přišla řeč, ale program se snažil vyhnout obvyklému „tohle u nás nejde“ a soustředil se na perspektivnější „kdy to jde“. Proto tak zaujal příklad lokálního sociálního družstva pracujícího s novými technologiemi, které konferenci představil George Dafernos, PhD., člen CommonsLab v krétském Herakleionu.

Mnozí toto přímořské městečko známe, v létě se to tam Čechy jen hemží, a tak lze využít pozvání, abychom si to prohlédli osobně. Sám to rozhodně udělám, až začnu znovu chodit, a teď chci této novince věnovat největší prostor v tomto příspěvku.

Doktor Dafernos zaujal prohlášením, které je pro tento obor příznačné: „Máme 3D tiskárnu i s volně dostupným digitálním návodem, jak touto tiskárnou vyrobit další. Takže kdo má jednu tiskárnu, může jich mít deset. Potřebuje jen zásobu plastu, a ten se dá nakonec recyklovat ze starých výrobků.“ Jistě to chce i nějakou elektroniku, která se dá také sestavovat na koleně, ale základní představa je jasná. Začíná jít o poměrně jednoduché věci, které si po krátkém zaškolení dokáže opatřit i dítě.

CommonsLab pracuje s otevřeným kódem, jak v konstrukčních návrzích, tak při programování. Otevřený kód můžete volně číst, upravovat, a když se podmínky změní, můžete ho i přizpůsobovat novým potřebám. Základem je reciprocita, kdy ti, kdo čerpají, neváhají přispět také vlastní prací a kreativitou, obyčejně hlavně v podobě postupného vylepšování společné tvorby. Ale není to podmínkou, otevřený kód je obecně volně přístupný. Platí pro něj copyright, či spíše „copyleft“ , který jej chrání před privatizací . Zajišťuje, že se tohoto intelektuálního vlastnictví nikdo nezmocní jen pro sebe a nestáhne je z volného oběhu.

Nyní byly CommonsLab přijaty do sítě Heteropolitics, která se věnuje „obnově a rekonfiguraci obce“, tedy budování lokální správy a ekonomiky na principech přímé demokracie, solidarity a svépomoci.

Jako výzkumník a konzultant Dafernos pracoval v Ekvádoru na vládním projektu FLOK, který chce tuto chudou zemi pozvednout na principech otevřených nových technologií. Základem jsou družstevní projekty distribuované výroby, dostupné každému a poháněné lokálními solárními zdroji. Najdeme i průnik kulturního dědictví v podobě digitální databáze tradičních indiánských znalostí. Pro zemědělství byla vyvíjena zařízení na principech internetu věcí se spoustou čidel a automaticky ovládaných dávkovačů. Další jsou určena pro péči o biodiverzitu, která je v sousedství amazonského pralesa stále ještě obdivuhodná.

Tyhle zkušenosti pak pomohly krétskému sociálnímu družstvu CommonsLab k tomu, že bylo v březnu letošního roku přijato do evropského projektu Activage z programu Horizont 2020. Projekt, ve kterém jsou vyvíjeny nástroje automatizace péče o živé organismy, už postoupil do finální fáze, kdy je ověřován v sedmi evropských zemích.

Přirozeně, že i sociální a solidární projekty potřebují peníze. Peníze jsou teoreticky něco, co vzniká z ničeho, když uvážíme, že drtivá většina peněz v oběhu slouží spekulaci a vzniká pouhým vyklepáním čísel do okénka úvěrové databáze banky. Banky půjčují něco, co samy nemají, ale spoléhají na to, že vy úvěr splatíte i s úrokem. Úrok si rozdělí akcionáři, manažment a zaměstnanci, a vymyšlená jistina se tou splátkou zase zlikviduje.

Co však mají dělat ti, komu banka nepůjčí, protože chtějí málo, dá to moc práce a bude z toho málo bankovního zisku? O tom se mluvilo v té části konferenčního jednání, která byla věnována komplementárním měnám a etickým bankám. Pozváni byli odborníci, kteří mají největší přehled o evropských světových aktivitách v tomto směru. „Pokud to není vysloveně nelegální, musíte to zkusit,“ radí italský aktivista Jason Nardi z RIPESS Europa. Pracuje ve světové síti sociální a solidární ekonomiky, která je organizována na regionálním i oborovém principu. Cílem je překonat izolaci jednotlivých skupin a vydestilovat společnou zkušenost.

Etických bank a dalších bank na principech družstevní vzájemnosti je v Evropě řada a fungují i na bezúročném principu, jako je třeba švédská JAK. Často pomáhají stavebním družstvům, která potřebují „trpělivé peníze“, nebo družstevnímu podnikání v oblasti lokálního zemědělství a potravinářství, kde mohou překrývat výkyvy hotovosti. Někde může propojit nabídku práce s poptávkou po produkci také komplementární měna, a také seznam těchto pokusů je docela dlouhý (a bude zveřejněn ve sborníku z konference).

Evropskou knihovnu příspěvků k teorii komplementárních měn (complementary currency – CC) spravuje brémský individuální výzkumník Rolf F.H. Schroeder, další host konference. Knihovnu najdeme na adrese www.cc-literature.org. Knihovna slouží asociaci RAMICS, která se věnuje měnovým inovacím a komunitní a komplementárním měnovým systémům. Profesor Schroeder se pak snaží vydestilovat obecnější závěry z prací, které procházejí pod rukama. Najdeme je na otevřené mezinárodní výzkumnické síti EMES: https://emes.net/who-we-are/individual-members/individual-researcher/Rolf/ .

Z toho, co jsem si tam přečetl a co jsem vyslechl na konferenci, je zřejmé, že fungující komplementární měny předpokládají řadu podmínek:

• Nejde o náhradu národní měny, jen její doplnění pro určité funkce, především platební. Nehodí se pro investice. (Těmi se musí zabývat etické a další lidové banky.)
• Oblasti, pro které komplementární měna vznikla, jsou nějak ohraničené, regionálně nebo oborově, takže podporují vyšší ekonomickou aktivitu uvnitř této hranice.
• Aby to mohlo fungovat, musí být v rámci tohoto ohraničení také dostatek takových hospodářských aktivit, aby na sebe navazovaly. Jen tak lze za komplementární měnu, kterou dostanu buď za zboží nebo jako část mzdy, také něco koupit.
• Někdy se tomuto propojování hospodářských toků věnuje koordinátor, ale musel by být profík, kterého je třeba platit.
• Vznikají také další náklady na udržování a správu systému, které je třeba hradit.
• Abychom dosáhli potřebné návaznosti hospodářských toků a měli na úhradu nákladů systému, musí být ohraničení dostatečně velké, což nejspíš znamená systém pro aspoň 100 tisíc obyvatel.
• Když to funguje, nemusí to být směnitelné za národní měnu, případně lze to směnit jen s přirážkou. Ceny v komplementární měně jsou zároveň nižší, takže zapojení obchodníci jsou zvýhodněni.
• Funkce oběhu usnadní časový limit platnosti nebo záporný úrok (demurrage). Třeba za čtvrt roku přijdete o tři procenta toho, co vám zbylo v ruce. Každému to připomene, že tyhle peníze pro oživení ekonomiky je třeba točit, aby se překonala neochota konvenčních finančních institucí financovat místní oběh.
• Dřívější pokusy s papírovými poukázkami netřeba opakovat. Je to drahé, nejnákladnější je ochrana proti padělání. Vhodnější je digitální forma. Dostupné je zabezpečení cestou blockchainu, podobné bitcoinu, ale nepoměrně levnější a dostupnější. Tato řešení už existují v otevřeném kódu.

Program konference byl bohatší. Další zahraniční hosté hovořili o komunitním plánování a soužití (linecký výzkumník Tony Addy) nebo o fungování spotřebitelského družstva pro organické potraviny v Drážďanech. Z domácích musím připomenout Miluš Kotišovou, která se věnovala hlouběji „měnové gramotnosti“, tedy lepšímu chápání peněz v jednotlivých funkcích jejich využití. Obecnější charakter měl také výklad Adriana Podsklana o adaptivní organizaci. Konferenci moderovala Ilona Švihlíková a pomohla usměrnit její závěrečnou debatu.

Všechny prezentace budou zahrnuty do sborníku, který zpracujeme co nejdříve a nabídneme i volně ke stažení. Znovu ukáže, že v některých částech Evropy už to prostě jde. Je na nás, jak hledat řešení, aby to šlo i tady.