Karel Růžička: Konec letního času III. aneb Konec letního/zimního času

Tak asi v EU přijdeme o střídání zimního a letního času. Rozhodnutí Evropské komise o změně systému, který fungoval několik desetiletí, skoro půl století, má ovšem dva háčky. Obsahový a formální.

EK se ve svém rozhodnutí odvolává na nezávaznou tzv. veřejnou konzultaci. Europarlament totiž v únoru vyzval Komisi o zvážení kladů a záporů a Komise si místo shromažďování kladů a záporů a jejich hodnocení umyla ruce anketou. Pozitivní je, že se konečně nějaký orgán EU sám obrátil na občany, negativní je, jak toto obrácení probíhalo.

Z půlmiliardové Unie totiž hlasovalo jen 4,6 mil. občanů, což je necelé procento z celkové, resp. krapet přes procento z dospělé populace. Z hlasujících se pro zrušení střídání vyslovilo 84 %. Dvě třetiny hlasujících tvořili Němci, z nichž tedy hlasovala více než tři procenta celkové populace, naopak Italů hlasovalo jen 0,04 %. Z ČR přišlo 59 tisíc hlasů, tj. zapojilo se asi 0,59 % celkové populace; zrušení střídání podpořilo 83 % z nich. Proti střídání času se nejvíce postavili Poláci a Finové (95 %), pro pokračování střídání nejvíce hlasovali Řekové (55 %) a Kypřané (53 %). Z celkové dospělé populace EU se tudíž pro konec střídání vyslovilo asi procento, ostatní o hlasování buď nevěděli, bylo jim lhostejné, střídání či nestřídání času jim nevadí nebo byli proti (asi promile).

Necelých šest promile účasti z řad občanů ČR klade otázku, kolik občanů ČR vůbec o veřejné konzultaci vědělo? Kdo zaregistroval v médiích – v tomto případě především ve veřejnoprávních, která by neměla ignorovat společenské dění – že se něco takového vůbec koná? Obávám se, že většinou až při vyhlašování výsledků.

Veřejná konzultace spáchaná Evropskou komisí tímto ukázala zásadní úskalí referend – (ne)informovanost voličů o konání referenda vůbec, nemluvě o podstatě věci samotné. EK při tázání občanů ohledně budoucnosti střídání letního a zimního času předvedla, jak se to dělat nemá. Nejvyšší instituce Evropské unie, sdružení tolik se ohánějícího demokracií, selhala v komunikaci s občany, v páteři demokracie. K selhání došlo v tak významově zásadní a přitom (pro ni) organizačně poměrně nenáročné věci jako bylo informovat občany, že běží všelidové hlasování o čemsi. Neinformovaná demokracie není demokracii, kvalifikovaným rozhodováním, ale oslepeným tápáním. To ostatně platí pro jakoukoli vládu, že bez informací (kéž by byly úplné a pravdivé) nelze učinit správné rozhodnutí. Plyne to totiž z výrokové logiky, kterážto je apolitická. Ptát se nevědomých, neinformovaných, je k ničemu, neptat se informovaných, zainteresovaných k něčemu je – ovšem pochybnému. Nevědomost, neinformovanost, utajování rozhodování slouží k manipulaci, nekalé manipulaci.

Pro ČR je případ veřejné eurokonzultace o střídání letního a zimního času potvrzením varování, že v chystaném zákonu o celostátním referendu nestačí uzákonit počty petentů, procenta účasti, procenta hlasů, vyloučená témata, lhůty vyhlášení, ale jde i o ošetření mediálního vykrytí petiční akce, předreferendové kampaně a samotného referenda. Zákon o celostátním referendu (ale mělo by jít obdobně i o referenda krajská a místní) musí zaúkolovat veřejnoprávní média (ČT, ČRo, ČTK) a instituce veřejné správy (MV ČR, krajské a místní úřady) ohledně vykrytí petiční a referendové kampaně jak po stránce formální (kdy, kde), tak obsahové (co je předmětem a jaké jsou stanoviska pro a proti). Zákon o referendu obsahuje několik klíčových bodů referendového procesu a nebudou-li všechny patřičně ošetřeny, je potenciálně negován efekt celého zákona. Jde o soubor podmínek sice nutných, leč nikoli dostačujících k dosahování smysluplných referend. Dostačující je až splnění všech.

Posouvání hodinových ručiček mělo původ v energetických úsporách, ale provází je řada dalších efektů. Provázejí je i zdravotní problémy části lidí, kteří těžko snášejí změnu denního režimu, údajně mají dopad i na dopravní nehodovost. Zvážit zdravotní rizika je nepochybně správné, stejně tak nehodovost, ostatně tu také doprovázejí zranění. Zvážit rozsah, hloubku, možnosti náprav a náhrad. Stejně tak je ale oprávněné zvážení i dalších efektů, které jsou zase pozitivní.

To, kolik lidí opravdu trpí změnou času, nikdo nikdy pořádně nezkoumal, jen se to odhadovalo a poukazovalo se na pravidelně se objevující kritické hlasy. Stejně tak se nezkoumala hloubka dopadů, délka jejich odeznívání či možnosti ulehčení tohoto negativa. Obdobně se nikdy nezkoumalo, kolika lidem je střídání času fuk a kolik je podporuje.

Zajímavé by bylo vědět, jak se lidé trpící na změny času vyrovnávají s víkendy, svátky a dovolenými. To také vstávají jako v pracovní dny a ani chvilku si nepřispí? Ani v sobotu nekoukají déle na televizi nebo si nepočtou? Právě víkendy, svátky a dovolené mohou doložit, jak náročné je pro lidi se přeladit na jiný režim.Naopak desítky tisíc lidí v turnusových službách a ve směnných provozech denně prokazují, že zásadní změny denního rytmu zvládají. Někteří jedou v 36-hodinovém cyklu, další střídají noční a denní, ranní a odpolední v týdenním či dvoutýdenním cyklu. Ti, kteří to nezvládají, mění zaměstnání, ale kolik jich je? Kupodivu jich ale tolik asi není, jak by naznačovaly výsledky eurokonzultace. Rovněž mnoho firem a úřadů s pohyblivou pracovní dobou potvrzuje, že obrovský počet lidí si chce svůj denní režim operativně měnit, takže jim je to asi jedno. Na druhé straně by stálo za to vědět, kolik z těch lidí, na nichž střídání času doléhá, využívá klouzavé pracovní doby k negování svých potíží tím, že chodí do práce o hodinu jinak.

Zdá se, že zdravotní problémy spojené se změnou času se týkají jen malé části lidí, ale je to skupina hlasitá, a skutečné praktické dopady nemáme prozkoumány a zaštiťujeme se obecnými formulacemi lékařů., které nepochybně platí, leč nemáme je kvantifikovány.

Podrobnosti o vlivu na nehodovost média neuvedla. Sotva to bude delší přirozené světlo za letních večerů letního času, patrně jde o temná jarní a podzimní rána před a po přetočení ručiček. Nechme se překvapit, co způsobí prodloužená tmavá hodina na ranní zimní dopravní špičku a delší světlo ve špičce odpolední, jestliže se přejde celoročně na letní čas.

Ptát se energetiků, zaměřených na tvorbu zisku, jaké jsou úspory ze změny času, se může ptát jen Česká televize. Výsledek je zřejmý předem. Ty doby, kdy se na náklady na energie nehledělo jen skrz firemní kasu dodavatele, ale i skrze peněženku spotřebitele, firemní kasy odběratelů a zvažovaly se celospolečenské náklady, minuly před 29 lety. (A pokud se zkoumání celospolečenských nákladů nevrátí, tak velectěná celá lidská společnost jednoho ošklivého dne trapně skončí.)

Úspory si každý může spočítat sám. Dříve, v epoše tradičních žárovek, to byly stovky watthodin denně, za týden alespoň kilowatthodina. Nyní je to na úrovní desítek watthodin denně, tedy zhruba tolik, kolik v domácnosti spotřebují zařízení udržovaná nonstop v pohotovostním režimu. Kupodivu před pár lety se uskutečnila kampaň za vypínání zařízení ve stand by režimu – protože to uspoří ne zrovna malé částky, ročně může jít až o více než stovku. Takže jednou domácnosti uspoří (stand by režimy), jednou je to zanedbatelné (svícení)? To jsou tedy domácnosti, které by v případě zrušení střídání času zaplatily v létě za noční svícení o něco více, když zase na oplátku ušetří na ranním svícení, které platily na začátku a konci letního času. Jde pak o počet příslušných dní a počet místností, v nichž se svítí při ranním vstávání, resp. při večerním provozu domácnosti.

Jestliže si EU zvolí trvalý letní čas, tma nebude v zimě ráno do osmi, nýbrž do devíti hodin. Zaúpí školy, firmy, úřady. To už budou pro veřejnou správu jiné pálky, než stovka pro rodinu. Hodina svícení třeba ve 20 třídách, to dá okolo 10 kWh a školy budou tratit tisíce korun. Ne všechny dohromady, každá. Bude-li zaveden zimní čas, prohnou se zase kupř. restaurace, nebo fotbalové kluby – hodina umělého osvětlení navíc se počítá na desítky tisíc korun. Promítnou to do cen jídel a vstupenek.

Peníze jsou však nic proti zkrácení volného času s přirozeným světlem – padne-li volba na trvalý zimní čas. Popracovního času, a zvláště postudijního času. Žádné velké odpolední koupání, vyjížďky na kole, běhání, grilovačky. Nejcitelněji to dopadne na děti. Zkrátí se jim potenciální čas na blbnutí venku, sportování, hry, na osobní sociální kontakty. Zalezou doma k počítačům a zanoří se do virtuálního světa. Euroestablishment tímto nejprve obere děti a mládež týdně o možných sedm hodin pohybu v přírodě, na čerstvém vzduchu, v partách, kroužcích, s rodiči a následně budou slovutní politici meditovat, z kterého vyučovacího předmětu školákům ubrat, aby na tělocvik bylo o hodinu týdně více. To, že v létě bude světlo už před čtvrtou, si moc lidí neužije, snad opilci vracející se z flámu. Ať v Praze či Bruselu.

Padne-li rozhodnutí na trvalý letní čas, budou děti v zimě „radostně“ vstávat do tmy a ráno si kazit ve škole oči při umělém osvětlení. Získaná odpolední hodina bude sice milá, leč mrazivá nebo alespoň chladná, s nejistým množstvím sněhu, takže nic moc.

Život každého živého tvora je životem v prostoru a času. Odpočítáme-li čas na práci, spaní a jídlo, tak volného času moc nezbyde. Jeho využití se v nemalé míře odvíjí od toho, kolik ho máme za přirozeného slunečního světla, za teplých slunečných paprsků. Střídání času sice vzniklo na žádost energetiků, když nestíhali uspokojit požadavky domácností a průmyslu, ale otevřelo možnosti pro zvýšení kvality života přidáním hodiny volného času s přirozeným světlem a teplem.

Místo seriózního bádání, jaké má ne/střídání času plusy a mínusy, místo jejich porovnání a místo případného promýšlení, jak minimalizovat zdravotní komplikace části obyvatel při uchování výdobytku rozšířeného volného času pro všechny, se eurošpičky rozhodly pro anketu. Při mnohých jiných problémech eurošéfstvo na ankety a referenda ani nepomyslí a vtahuje Unii do nebezpečných turbulencí. Ale i tuto anketu odfláklo. Kolik lidí se o ní dozvědělo dříve, než při ohlašování výsledků? Kde byla naše eurokomisařka Věra Jourová, naši europoslanci, jak agitovaly pro účast na hlasování veřejnoprávní Česká televize, Český rozhlas a ČTK?

Už se však stalo. Veřejná konzultace se uskutečnila a příští rok se uvidí, jak si lidé zvyknou na neměnný čas, jak se vyrovnají ne už se zdravotními dopady, ale se ztrátou pozitiv, které jim střídání času rozšířením volného času za denního světla poskytovalo.

Člověk se vymanil ze zvířecího společenství ve chvíli, kdy přestal být vláčen přírodou a začal ji měnit. Zdaleka ne vždy ji změnil a mění ke svému prospěchu, neřkuli o prospěchu ostatních živočichů a přírody, ovšem vypadá to, že člověk zaměnil otroctví vnější, přírodní za otroctví vnitřní, své vlastní omezenosti. Střídání času některé jedince poškozovalo, společnosti jako celku prospívalo. Záhodno je tak hledat cesty, jak rozpory překlenout. Pomoci může klouzavá pracovní doba, zkrácení pracovní doby v důsledku ekonomiky 4.0. Ne vždy by se to vyřešilo a někdo by byl postižen vždy. Je to pak na zvažování, jak oběť poškozených nahradit jiným způsobem, když pozitivní efekty pro celek jsou. Životní čas je totiž příliš cenný, abychom jej promarnili ve tmě.