Zbyněk Fiala: Od pětky dolů

Spousta lidí je politikou tak zhnusena, že chce protestovat tím nejjednodušším způsobem, zůstanou při volbách doma. Co si od toho slibují? Jsou přesvědčeni, že tak předají jasný vzkaz vedení politických stran – moji důvěru nemáte. Když prý bude dost takových, politici se nad tím zamyslí a … A co? A nic. Poděkují těm, kdo jim hlasy dali.

Není dobrý nápad k volbám nejít. Už proto, že rozhořčení jsou hlavně voliči levice. Jejich protest jenom zvýší váhu pravicových hlasů. To že by chtěli? Vhodnější je proto jiná forma odmítnutí důvěry vedení politické strany. Můžete to udělat tím, že upřednostníte někoho z hloubi kandidátky, kde se osoby z vedení nevyskytují. Ve všech stranách v posledních měsících vedli tvrdý boj o obsazení volitelných míst. Kdo se tam probil, ten je skutečným vlastníkem politické moci. Viděno jinak, patří do okruhu těch, „kdo za to může“.

Rozhořčení lidí lze snadno pochopit. Příležitostí, jak to účinně vyjádřit, je přitom málo. Parlament se nikdy nezmohl na to, aby přijal zákon o všeobecném referendu, které máme v ústavě. Bojí se. Trochu lepší je to na místní úrovni, kde se prosazuje účast veřejnosti při sestavování rozpočtu. Toto participativní rozpočtování však často připomíná běh na místě, protože pracuje s nepatrným zlomkem výdajů města či obce. Velké slovo máme opravdu jen jednou za čtyři roky při sněmovních volbách, neboť tam se rozdávají karty. A rozdáváme je my, voliči.

Jak kroužkovat?

Strany předpokládají, že jim to tam prostě hodíme, takže hlasy budou přiděleny kandidátům na prvních místech seznamu. Proto se za „volitelné“ považuje jen postavení v čele kandidátky a v jeho nejtěsnějším závěsu. Kolik poslanců jedné strany může vzejít z jednoho kraje? Spočítáte to na prstech dělníka z pily. Za Hnutím ANO, které vede o parník všechny průzkumy, je peleton pěti nebo šesti stran, pro které bude úspěchem, když jim v jednom kraji zvolí jednoho nebo dva poslance. Ve větších krajích získají úspěšnější strany možná i čtyři mandáty, ale víc to nebude. Za „volitelná“ se tedy chápou maximálně první čtyři místa na volebním seznamu středně úspěšné strany.

Mám tedy radu pro ty, kdo chtěli vyjádřit svou nespokojenost tím, že by k volbám nešli. Rozmyslete si to, jděte tam, ale svou nespokojenost dejte najevo tím, že budete kroužkovat kandidáty umístěné hlouběji na seznamu, na místech, které volební stratégové považují za nevolitelná. Sdělte jim, že tam chcete jiné lidi. Těm, kdo za to můžou, dáte červenou. Můžete je vykroužkovat.

Jak se to dělá? Každý volič má právo označit kandidáta, kterému dává přednost. Udělá to tak, že na kandidátní listině označí jeho pořadové číslo kroužkem. Každý volič má k dispozici až čtyři kroužky. Pozor – když jich dáte pět, nepočítá se žádný. Je tu však ještě další podmínka. Pokud se má kandidát posunout ve výsledcích výše, musí dostat aspoň pět procent preferenčních hlasů.

Stejnou technikou však lze dát najevo, koho ve sněmovně nechcete. Pak musíte uplatnit čtyři kroužky v okolí nechtěného kandidáta – ostatní preferenci dostanou, on však ne, proto bude přeskočen. Někdy to na kandidátce doslova řve, takže není problém vykroužkovat odmítaného kandidáta. Strana bude na neúspěch reagovat. Ocitnou se tam noví lidé, kteří budou upevňovat svoji moc kritikou předchůdců. Vlastně vám dají za pravdu. To není tak špatný výsledek.

Kroužky lze tedy použít buď k tomu, že někomu pomůžeme nahoru, nebo k tomu, že někomu zabouchneme dveře. Bdělejší voliči, kteří si udělali čas pro studium kandidátek, sáhnou nejspíš po té pomoci nahoru. Předtím si kandidáty vyslechnou na volebních schůzích a mohou jim případně dávat otázky, zda jsou ti praví?

Protest může být účinnější

Já bych se třeba ptal, zda je odpůrcem vytváření zahraničních vojenských základen na našem území. Samozřejmě, zda se zasadí o zákon o všeobecném referendu, aby pak nebyl problém, jak názor občanů ověřit. Dal bych přednost takovému, který je proti veřejné podpoře uhelných a jaderných elektráren a zasadí se o vyrovnání podmínek zavedením daně z uhlíku.

Ale teď se obracím k těm, kdo by protestovali tím, že by nešli volit. Je jich hodně? Pak může být váš protest ještě účinnější, když se voleb zúčastníte. Musíte se však zkoordinovat, aby se to mohlo započítat a ovlivnit výsledek. Nabízím jednoduchou formuli – kroužkujte od pětky dolů. Než nevolit, to raději hlas své straně, ale s výstražnými kroužky.

Strany potřebujeme. Je snadné o ně přijít. Bídný volební výsledek znamená výpadek státního příspěvku. A když tyto hladové příjmy ještě doprovodí dluhy, může partaj zavřít krám. Jenže, co potom? Je těžké přijít s něčím jiným. Kdo to někdy zkusil, a není miliardář, ví, o čem mluvím.

Nelíbí se vám politika? Vymeťte vedení, ale zachovejte partaj. Kroužkujte. Třeba mechanicky, od pětky dolů. Ale to musíte hodit lístek do urny. A to je opravdu důležité.