1. máj ještě žije
Letošní prvomájové oslavy Svátku práce byly skromné, v rámci možností daných protiepidemickými opatřeními vlády, které už 14 měsíců ochromují veřejné akce. V Praze se tak vzpomínka na boj a obětí chicagských dělníků z r. 1886 a na význam práce pro člověka a lidskou společnost odehrála jen na Střeleckém ostrově. Zde se u pamětní desky připomínající první oslavy tohoto svátku v Čechách r. 1890 vystřídala v průběhu dne organizovaně i neorganizovaně sice nevelká, ale dost reprezentativní řada lidí a skupin. Odboráři, anarchisté, komunisté, sociální demokraté, občanští aktivisté a další, kteří mají úctu ke skutečné tvůrkyni hodnot a odmítají nespravedlivé, kořistnické rozdělování výsledků tohoto procesu. V organizované části se řečníci vrátili jak k historickým kořenům svátku, což snad potěšilo i skupinku demonstrantů s vlajkou USA a protikomunistickými pikety, tak se věnovali i aktuální situaci na poli zaměstnanosti a práce, důstojného života pracujících a důchodců a ekonomické a sociální situace vůbec.
Je, jak již bylo uvedeno, faktem, že letošní setkání bylo z hlediska účasti skromné, a rovněž nástup ekonomiky 4.0 s rozmachem automatizace a robotiky může budit otazníky nad budoucností práce. Ani z jednoho však netřeba propadat takové skepsi, aby věnec na pamětní desce měl černou stuhu, jako ten od ČMKOS a ČSSD.
Autor textu: Karel Růžička