Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme!

Monika Hoření

Husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci v podání pěvkyně Agáty Hauserové zahájil První máj (s přízviskem alternativní) levicové platformy Spojenectví Práce a Solidarity (SPaS) na pražském vrchu Vítkově. Pro účastníky to bylo nejen přátelské setkání v prosluněném dni, ale především politický mítink s prvky happeningu.

Pro akci příznivců občanských iniciativ, levicových politických stran či jejich uskupení, odborů a levicových osobností, kteří vystupují proti pravicové vládě a jejím asociálním »reformám«, nemohlo být vybráno místo vhodnější než to, kde roku 1420 zvítězili husité nad vojenskou přesilou císaře Zikmunda. »I my si musíme, podobně jako kdysi husité, dodat síly. Nás je více, 99 procent! Jde jen o to, abychom dokázali postupovat společně tak, jak to umožňuje platforma SPaS,« vyzval na úvod moderátor Mirek Prokeš.

Účastníci se setkali pod ústředním heslem »Chceme nové volby, protože demise vlády nic neřeší«. Právě pod ním byly rozvěšeny podobenky členů Nečasovy vlády, do nichž se mohli barevnými míčky trefovat staří, mladí, zkrátka každý, kdo měl chuť, a to v rámci jedné ze zábavných soutěží. »Do Kalouska jsem se trefila již dvakrát, do Nečase a Vondry taky, ještě se musím trefit do Drábka,« komentovala své sportovní výkony jedna z účastnic, Inka Málcová.

Hudební předěly a písně – také v podání pěvkyně Hauserové - střídaly politické projevy. Ivan David, mluvčí Evropské levicové platformy ČSSD, zdůraznil, že »vládu neporazíme tím, že ji budeme jen kritizovat, nýbrž - že připravíme přitažlivý program, kterým získáme ostatní občany«, a varoval před vznikem dalších stran typu VV. Představitel Alternativy zdola Marek Hrubec připomněl význam Prvního máje v dějinách. »Industrializace či automatizace práci ulehčuje, ale její výsledky nejsou rovnoměrně rozdělovány. Po více než sto letech od vzniku slavné tradice Prvního máje musíme požadovat více než tehdejší dělníci - odměňování tak, jak si zaslouží sociální spravedlnost,« uvedl Hrubec.

Mezi zajímavými osobnostmi jsme viděli režiséra filmu »Závod ke dnu« Víta Janečka, který naší zpravodajce řekl, že chystá nový snímek, jakési pokračování své pozoruhodné sondy do rozpadu průmyslu v českých zemích s následnou nezaměstnaností. Spisovatelka Lenka Procházková, která - ač sama věřící - se jako osobnost kulturní fronty zapojila do snah o zastavení tzv. církevních restitucí, přečetla shromáždění otevřený dopis, jenž společně s historikem Mojmírem Grygarem a režisérem Václavem Dvořákem zaslala papeži Benediktu XVI: »Římskokatolická církev měla po roce 1989 kredit ve veřejnosti, brzy se však ukázalo, že jí jde o získání majetku,« a doložila to na příkladu »sporu o katedrálu« či na tzv. církevních restitucích, s nimiž nesouhlasí 80 % národa. Podle autorů dopisu duchovní obroda nenastala, dokonce roste pohrdání církvemi. »K čemu bude církvi bohatství, když občané chudnou a státy jsou zadluženy?« stojí v listě, jenž byl zaslán do Vatikánu.

Nová tradice

Mezi účastníky, kteří vyznávají První máj jako svátek smysluplné práce, ale i lásky, jak se Haló novinám například svěřila mluvčí SPaS Ilona Švihlíková, byli další zajímaví lidé - bývalá poslankyně Anna Čurdová, představitel AKORN Michal Ulvr; své materiály a propagační předměty nabízeli členové Nové antikapitalistické levice, Strany demokratického socialismu, OI Ne základnám, Alternativy zdola aj. K dispozici byla řada petic, ale i ankety. Protože to byl opět po nerudovsku »první První máj« (rozuměj první setkání příznivců spojenectví všech antipravicových sil), věřme, že byla založena nová tradice.

Alternativní 1. Máj na Vítkově zahájila zpěv Agáta Hauserová - vzhledem k místu to byli Ktož sú boží bojovníci.

Moderování celého odpoledne na sebe vzal Mirek Prokeš z DUHA United. Marek Hrubec za AZ se připravuje na svůj projev

k tradici a vzniku 1. máje - Svátku práce.

Jeden z úseků "křížové cesty" - Jak se stát bezdomovcem, pravdivé lidské příběhy, se kterými se v běžným médiích nesetkáte.

Velký zájem vzbudila Lenka Procházková - na konceptu tzv. církevních restitucí nenechala nit suchou. Vítkov se opět stal

místem sociální kritiky církve!

Podobně jako minulý rok vyvolalo ohlas házení na "oblíbené" členy vlády. S chutí se zapojili děti i dospělí.

Na Vítkov přišel i režisér sociálně kritického dokumentu Závod ke dnu - Vít Janeček.

Ilona Švihlíková ohlásila vítěze ankety o největšího škůdce - suverénně zvítězil Miroslav Kalousek

A pak si hned ověřila, jak ji jde zacházení s klasickým husitským nástrojem - cepem.

Vašek Exner se rovněž zapojil - s cepem mu to šlo velmi dobře.

Demonstrace očima AZ - 21.4.2012

Projev Ilony Švihlíkové, která na demonstraci promluvila za Spojenectví práce a solidarity:

Ahoj!

Je skvělé, že jsme se tu sešli v tak velkém počtu a pestrém složení: odbory, občanské iniciativy a sdružení a opoziční politické strany.

Od vlády už jsme se stačili dozvědět, že „lidé na ulici jsou folklor". Podobně přezíravě uvažoval i Ludvík XVI. A já skutečně nepřeju Nečasovi, aby dopadl stejně.

Nejde nám zdaleka jen o odchod této strašidelné vlády sociopatů, kteří nepatří na ministerstva, ale do svěrací kazajky. Předčasné volby jsou jedním z cílů.

Jsem ráda, že tu vidím v hojné míře zastoupené představitele hlavních opozičních stran a díky, že jste přišli – je ale zároveň potřeba jasně říci – my jako občanská společnost jsem dlouho spali, jsme ale už plně vzhůru a už nebudeme jako diváci sledovat stejné divadlo jen s jinými loutkami.

Víme, že tohle je teprve začátek, ne konec našeho boje. Před námi stojí mnoho těžkých úkolů.

Nejde jen o předčasné volby. Musíme získat zpátky stát – protože je náš! Není žádných mazánků a kolibříků a jiné havěti. Musíme si zpět vybojovat naše práva: politická, sociální i ekonomická. Vždyť: demokracie je demos kratos vláda lidu: my jsme ten lid.

A proto, vzpomeňme:

Kdo, když ne my!

Kdy, když ne teď!

My jsme ti, na které jsme čekali!

Stánek AZ a SPaS. Milan Neubert, mluvčí SPaS, v tričkách AZ Mirek Kerouš a Bohumír Molnár.

Ilona Švihlíková, mluvčí AZ a SPaSu při projevu na demonstraci.

Všechny projevy byly překládány to znakové řeči.

Pohled na zcela zaplněnou horní část Václavského náměstí.

Video z demonstrace (ČT): http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-demonstrace-proti-reformam-21-4-2012/212411034000110/

Proč kupovat, když si můžeš zdarma půjčovat?

Znáte to?
Potřebujete vyvrtat díru do zdi a vrtačku nemáte. Ti šťastnější zavolají přítele, který ji má a půjčí si ji. Ti méně šťastní běží do obchodu a utratí několik stovek korun za hobby vrtačku. Pak ji na pár let odloží, dokud ji budou opět potřebovat.
A výsledek? Zbytečně vyhozené peníze a další "krám" na poličce. Vždyť jste potřebovali jen díru ve zdi a ne vrtačku.
Řešení je však nasnadě, jen o něm asi nevíte.

Sami nejlíp víte kolik věci, které potřebujete jednou za čas, doma máte. Místo, které zabírají a prostředky, které jste na ně vynaložili nejsou zanedbatelné. Zkusili jste si to někdy spočítat?

Kdysi to bylo jednodušší.
Ať jste bydleli ve městě nebo na vesnici, zaběhli jste k sousedovi a on vám cokoliv půjčil. Dnes není ojedinělé, že soused nezná ani vaše jméno, natož aby Vám ještě něco půjčil. A nakonec jak máte vědět, že právě on má to, co potřebujete?

Nedávno spuštěný nekomerční komunitní projekt si vzal na  ramena asi nelehký úkol, vytvořit na českem internetu komunitu, v níž si budou lidé rádi takhle pomáhat. Jen tak, pro dobrý pocit. A ještě i pro to, že takhle ...
... získají dodatečný příjem z věci, které vlastní a mohou půjčit.
... ušetří za nákup věci, které potřebují pouze občas a zde si je mohou půjčovat.
... snížením spotřeby přispějí k ochraně životního prostředí.
... zmírní bezbřehé plýtvání vyčerpatelnými zdroji surovin na Zemi.
... podpoří rozvoj lokálních komunit a sounáležitost v nich.
... umožní lidem nezištně si pomáhat.
... zlepší život znevýhodněným a ohroženým skupinám občanů, kteří ušetřené prostředky využijí na potřebnější věci.
 

Riziko zneužití systému a případy nepoctivého jednání minimalizuje několik bezpečnostních prvků. Ty chrání uživatelé a jejich majetek, který takto může posloužit tam, kde ho je dočasně třeba. Aby staré známé "za dobrotu na žebrotu", neplatilo i zde a ti, kteří chtějí pomáhat na to v konečném důsledku nedoplatili. Půjčování tak nemusí být o nic riskantnější, jako například nakupování přes eBay.

A že na toto existují komerční půjčovny?
Zkuste si půjčit v nějaké půjčovně mlýnek na mák, formu na bábovku, cestovní adaptér, kufr nebo v knihovně knihu, kterou vydali před měsícem :-). Všechno jsou to přitom příklady věci, které občas potřebujeme. Je racionální vše vlastnit, pokud již existuje možnost si věci, které potřebujeme pouze občas, navzájem recipročně půjčovat?

Bez vaší pomoci to ale nepůjde. Tak nám prosím pomozte. Připojte se ke komunitě, nabídněte své věci a šiřte tuto humanitární myšlenku nejen mezi vašimi přáteli.

Více na http://odkomunity.cz a http://odkomunity.sk

Lidé uctili památku bezdomovců umrzlých v ulicích Prahy

Praha 7. dubna (ČTK) - Minutou ticha a zapálením smutečních svící u sochy prezidenta Wilsona v parku před Hlavním nádražím uctilo dnes několik desítek lidí památku bezdomovců umrzlých v ulicích Prahy. Mezi přítomnými bylo i několik lidí bez domova, přišli také zástupci organizací, které bezdomovcům pomáhají. Společně přihlíželi položení tabulky u sochy s nápisem: Tato vzpomínka budiž věnována těm, kteří bez domova umrzli na pražských ulicích. "Začínáme si zvykat, že v naší bohaté společnosti jsou někteří lidé bez prostředků, musíme tomu říci ne. Evropská kultura je založena na úctě k právům člověka," řekl přítomným za svolavatele piety Jan Kratochvíl. Podle něj neobstojí tvrzení liberálů, že se o sebe má postarat každý sám. Listina práv garantuje pomoc každému člověku v hmotné nouzi, připomněl. "Toto právo je porušováno, smrt v ulicích je nepřijatelná," řekl Kratochvíl. "Druhá rovina akce je pokus změnit postoj a názor, který se tvoří na sociálně vyloučené. Chceme trošku rozvířit veřejnou debatu, jestli by se s tím nemělo začít něco reálně dělat," shrnul. Dnešní akci svolala občanská iniciativa Alternativa zdola, podpořili ji lidovci, komunisté a sociální demokraté. Park u Hlavního nádraží známý jako Sherwood byl vybrán pro konání piety proto, že je určitým symbolem bezdomovectví a sociálního vyloučení, zároveň je v centru města a místem prochází dost lidí.

Vážení shromáždění,

Sešli jsme se, abychom tiše vzpomněli lidí, kteří bez domova nalezli v důsledku mrazů uplynulých zim smrt na pražských ulicích. I když jsme se o těchto smutných událostech dozvídali z tisku a zpravodajských relací televizních vysílání, obávám se, že ty zprávy nebyly podány ve svém pravém významu. Umrznutí člověka v ulicích velkoměsta, které doslova sálá teplem stovek tisíc domů a bytů, není normální, stačí se nad tím jen zamyslet. Žijeme v místě a době bezprecedentního bohatství, ale začínáme si zvykat, že někteří z nás nemají dost ani na to, aby zajistili své základní předpoklady přežití a to i v těch nejvyspělejších centrech západního světa. Tomuto zvykání je třeba říct ne a toto ne není třeba činit součástí jakékoliv politické ideologie či náboženského vyznání. Toto přirozené „ne" je třeba vrátit do běžného a základního uvažování lidí o sobě navzájem. Ve škole nás učili, že evropská demokratická kultura povstala na úctě k člověku, k jeho právům a svobodám. Je s tímto pojetím hodnot, k němuž se mnozí tak hrdě hlásí, zvláště mluví-li o jiných kulturách a civilizacích, slučitelný obraz člověka umírajícího v mrazech bez domova na ulici? Je třeba zopakovat, taková smrt není přijatelná a je třeba se neustále ptát, jak je to možné.
Zdeněk Vyšohlíd 7. 2. tohoto roku v Deníku Referendum o lidech bez domova napsal (cituji):
„Máme strach vžít se, vcítit se do jejich situace – a zároveň kdesi hluboko v duši nás tíží cosi jako pocit provinění či studu; i když za jejich osud nemůžeme, cítíme v sobě jistou otrlost, když je jen tak míjíme… Nutí nás k nepříjemné otázce: Mám dost solidarity? Ba ještě hůř, připravují pro nás nepříjemné situace, kdy my, slušní a spořádaní občané, jsme nuceni pocítit instinktivní snahu vyhnout se jim raději velkým obloukem a „pryč odsud"!"

(konec citátu)

 Zeptejme se však, zda se nejedná spíše o důsledek společenského stavu, v němž žijeme než o nedostatek osobní solidarity jednotlivců? Nezvykáme si čím dál více uvažovat o lidech jako o součástkách systému, jemuž je třeba se podřizovat a jemuž mají lidé sloužit a nikoliv naopak?

V základní Listině práv a svobod je článkem 30 odstavcem 2 garantováno: Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Není toto právo přímo porušováno či přinejmenším velmi nedostatečně uplatňováno? Nenalézáme se v situaci, kdy jsou veškerá práva člověka podmíněna hmotným zabezpečením, přičemž ti, kteří mají nejméně, pozbývají práv, byť je garantuje Listina? Opět opakuji, že takovému vývoji je třeba říct ne a začít chápat základní lidská práva jako nezpochybnitelná jakoukoliv takzvaně racionální a otrlou argumentací.

Odsouvání lidí v nejkritičtější sociální situaci zcela mimo struktury, jež vytvořila moderní společnost pro ochranu práv a svobod svých členů, je jev hrozivě se šířící. Tento neblahý trend ilustruje i příhoda, kterou popsal Tomáš Koloc 17. 2. tohoto roku v Britských listech (cituji): 

 „Je to Litevec," vysvětlil jsem.

„Dyť slyšim, že je to Ukrajinec," poučil mě jeden z policistů.

Muž mu na výzvu podal litevský pas.

„No jo, ale co s nim? Záchytka je plná."

„Přece ho tady nenecháte zmrznout. Říkal, že bydlí někde na Roztylech, nemohli byste ho tam odvézt?" prosil jsem.

„Kam bysme přišli, kdybysme dělali bezdomovcům taxík."

Zkusil jsem to s návrhem: „Tak mi s ním pomozte aspoň do metra, je to za rohem."

„Na to nemáme čas."

„Nejradši bych si na vás stěžoval.

Ale komu, když vám nedávno zabásli velitele,"

Následovala neprůstřelná odpověď: „To nebyl náš, ale městskejch."Namísto dalšího debatování jsem začal balit mužovy rozházené věci do tašky a zdvihat ho. Policisté mě pobaveně sledovali, aniž hnuli prstem.

„To nemá cenu. Eště vám něco ukradne."

Nastoupili do auta a odjeli.

Ušel jsem s bezdomovcem (kterému jsem vysvětlil, že jdeme k metru) pár metrů a ztratil jsem sílu. Byl těžký a jít se mu nechtělo.

Poblíž vchodu do metra, kde bylo přece jen tepleji, jsem ho nakonec i já, s hryzajícím svědomím, ponechal jeho osudu."

(konec citátu)

Je nutné si uvědomit, že lidská práva není žádoucí obcházet. Společnost a její politická reprezentace je povinna vytvořit takové podmínky a instituce, aby byla všechna Listinou garantovaná práva dostupná právě těm, kteří je potřebují. Domnívám se, že zde neobstojí argumentace některých takzvaných liberálů o osobní odpovědnosti každého člověka za své štěstí, vedená obvykle z pohodlí dobrého hmotného zajištění.

Je jisté, že solidarita jednotlivců zmůže mnoho. Například díky otevření zimní noclehárny Matky Terezy v Hradci Králové neumrzl tuto zimu v ulicích města ani jeden člověk. Je ale nutné zasadit se o to, aby se takováto solidarita stala normou smýšlení lidí o sobě navzájem a nikoliv spíše anomálií vyvolávající shovívavý úsměv na tváři čím dál tím hrozivěji otrlé většiny.

Pokoj těm, jejichž práva byla porušena. Pokoj těm, kteří bez domova umrzli v ulicích českých měst.

----------

Vážené dámy, vážení pánové,

když se zeptáte dnešního moderního člověka na názor na lidi bez domova, z 90% zjistíte, že člověka bez domova berou jako samozřejmou věc dneška, která jen okupuje veřejný prostor. Hledí na lidi bez domova s despektem, aniž by se zamysleli, že je může potkat stejný osud. Tento sociální stav může zapříčinit nějaké emocionální trauma nebo trauma finanční. Je to paradox – člověk 21. století se dokáže zaopatřit takovými věcmi jako je plynové topení, dům o deseti pokojích či mobilní telefon s dotykovým displejem, a přesto v parku u hlavního nádraží potkáte lidi, kteří nemají na balenou vodu. Tento šokující fakt s námi žije několik let a my ho neshledáváme šokujícím.

Pietním aktem chceme upozornit, že neexistuje jen toto vnímání světa. Chceme poukázat, že lidé bez domova si zaslouží důstojnost a aktivní solidární řešení. Charlie Chaplin kdysi řekl:

„Všichni si chceme navzájem pomáhat. Tak je to člověku přirozené. Chceme žít obklopeni radostí druhých, ne jejich utrpením."

Tímto bych chtěl poděkovat všem zaintersovaným v této věci. Děkuji, že přišli politici z KDU-ČSL, KSČM, ČSSD a že akci podpořila také Strana Zelených a Humanistická strana. Hlavní dík ovšem patří lidem, kteří lidem bez domova pomáhají už delší dobu a pomáhají měnit vidění světa na lidi bez domova. Za zmínku stojí přítomní z Food not bombs, kteří zajišťují stravování, přítomní z Armády spásy, jejichž motem je „Lidé, ne zvířata" a tedy patří dík všem spravovatelům azylových domů. Dále děkujeme Novému Prostoru, jenž sociálně slabé zaměstnává prodejem vlastních výtisků a řadě dalších organizací, na kterou jsme hrdí.

Na závěr děkuji za přítomnost i lidem bez domova, kterých se to týká nejvíce a vám všem příchozím.

Dne 4.4.2012 se v prostorách galerie DIVUS, kde se koná rovněž Pražská škola alternativ, konala tisková konference Alternativy Zdola k významnému dokumentu Družstevní výzva (viz také na tomto webu). Tento dokument byl podpořen Družstevní asociací ČR.

Představitelé AZ, za podpory Ing. Milana Taraby ze Sdružení ochrany nájemníků,představily Družstevní výzvu, nastínily stav družstevnictví u nás i kroky, které je potřeba učinit k nápravě. Mezinárodní rok družstev, vyhlášený OSN, je vynikající příležitostí.

AZ rozhodně nezůstane jen u deklarací, ale míní učinit řadu konkrétních kroků, které představila Vlasta Hábová: jedná se o družstevní workshop, zařazený pod již uvedenou Pražskou školu alternativ, i kooperaci s družstevními subjekty, včetně politických stran, které se (často pouze formálně) k družstevnictví hlásí.

Vlasta Hábová vyzdvihla družstevní principy (svépomoc, solidarita, rovnost) a v této souvislosti zmínila projekt svépomocného bydlení pro lidi bez domova a také pietní akt, který rovněž organizuje Alternativa Zdola.

Více informací na: http://www.halonoviny.cz/articles/view/280961

Video z tiskové konference: http://www.youtube.com/watch?v=jIbx4S1hVWQ&feature=youtu.be