Aktuality - Městské Zahradničení Aktuality - Městské Zahradničení

Marie Fareh - Opylovači dnešní doby

To prostě jen tak přijdou k záhonu vedle autobusové zastávky a zasejí tam hrášek? V podstatě ano. Foto Marie Fareh, Sedmá generace Často slyšíme, že dnešní společnost není soudržná, že se každý stará o sebe a stěžuje si, jak nic nefunguje. Výběr povolání nám často určuje předpoklad, jestli nás „to" uživí, jsme nabádáni hlavně znát svou cenu, nedřít zadarmo a myslet na vlastní prospěch. Kdo tuhle hru nechce hrát, vyslouží si často nálepku...

Vermikompostování: Když se o bioodpad starají vaše žížaly

Vermikompostování: Když se o bioodpad starají vaše žížaly 30.3.2012 03:20 | PRAHA ( Ekolist.cz ) Pro vermikompostování se nejčastěji používají tzv. kalifornské žížaly. Na rozdíl od české příbuzné žížaly hnojní jsou žravější a rychleji se množí. Foto | Organic Nation / Flickr.com   Od příchodu vermikompostování už se nemůže nikdo vymlouvat, že nemá pro kompostování vhodné prostory. Pro kompostování pomocí žížal není třeba zahrada, dvorek ani...

Adéla Krucká - „Bedýnky“: Jak získat pravidelnou dodávku čerstvé a levné zeleniny

Od svého farmáře můžete každý týden získávat přepravku čerstvé sezonní zeleniny přímo "ze zahrádky". Je to výhodné pro obě strany - zemědělec prodává dráž než do běžného výkupu, spotřebitel dostane čerstvé zboží levněji než v obchodě. Rakouský farmář s připravenou várkou | foto:  Tomáš Václavík Takzvaný systém podporovaného zemědělství vznikl již v 60. letech v Německu a ve Švýcarsku. Od té doby se úspěšně rozšiřuje po celém světě. Spočívá ve...

Marek Burza - Dokonalý kompostér může získat titul Miss kompost

Fungující kompost umožní hnojit bez použití chemických přípravků a zužitkovat veškeré biologické odpady ze zahrady i domácnosti. Ty nejlepší komposty se mohou zúčastnit i soutěže o Miss kompost. Plastový kompostér musí dýchat | foto:  Mountfield Soutěž o Miss kompost pořádá občanské sdružení Ekodomov v rámci kampaně "Dejte šanci bioodpadu!", která vznikla v součinnosti s pražským magistrátem. Koná se už od roku 2006 a jednotliví soutěžící zasílají ...

Partyzánské sázení květin v Praze se odehrává i za bílého dne

Je osazování zanedbaných veřejných i soukromých ploch z vlastní iniciativy stále ještě partyzánština, když už ho naprosto veřejně podpoří poměrně velká firma či agentura? Je. Ale dokud taková místa kolem nás budou, ať je lidí a firem aktivních v tomto směru co nejvíc. Tyto afrikány v Karlíně nádherně kvetou i po měsíci. V místě, kde se před akcí zorganizovanou firmou Gervais povalovala jenom psí hovínka. | foto:  Martina Čermáková Ať se to člověku líbí...

Stephen Ritz: Zelený učitel v jižním Bronxu

Smršť energie a nápadů. To je Stephen Ritz, učitel ve tvrdém newyorském jižním Bronxu. On a jeho studenti zavádějí bujné zahrady, kde pěstují zeleninu i práci. Zkuste, jestli stačíte jeho elánu, když popisuje svůj poklad. Sledujte, kterak uvádí tu spoustu způsobů, kterými se dá pěstovat naděje ve čtvrti, kterou už mnozí odepsali, nebo ve vaší vlastní čtvrti... Zdroj: http://www.ted.com/talks/lang/cs/stephen_ritz_a_teacher_growing_green_in_the_south_bronx.html

Komunitní městské zahrádky

Mrkev a rajčata mezi činžáky. Čerstvou zeleninu chtějí mít na dosah 30. března 2012 Praha se přidává k velkoměstům, kde vznikají zahrádkářské komunity pěstující zeleninu na nevyužitých domovních dvorech či na střechách stromů. Zahradničit tak může i ten, kdo nemá rodinný domek nebo chatu na venkově. Idylka v zahrádkářské komunitě v Paříži | foto:  Prazelenina.cz První projekt podobného charakteru se jmenuje Prazelenina.cz a...

Američané stále více zahrádkaří

Američané kvůli nejisté ekonomice stále více zahrádkaří 11.9.2011 19:50 – Zahraniční Američané si poslední době stále více pěstují zeleninu na vlastních zahrádkách. Mohou za to nejisté vyhlídky ekonomiky, vysoké ceny v obchodech, ale i snaha jíst zdravě. Zájem o zahrádkaření je tak velký, že mnoho zahrádkářských kolonií zavedlo čekací listiny a kurzy pěstování mají plno. Na novém trendu také vydělávají prodejci semen a zahradní techniky, uvedl deník The New York Times. ...

Prazelenina

o prazelenině Pěstování zeleniny uprostřed města je myšlenka stará jako města sama. V současné době se toto tzv. urban gardening čili pěstování potravin přímo v městské krajině znovu oživuje ve formě komunitních zahrad, zahrad na zelených střechách i balkonech jednotlivců v mnoha světových velkoměstech od Londýna přes New York až po Melbourne. I v našich podmínkách má svou historii, a to především v podobě zahrádkářských kolonií. Projekt Prazelenina chce...

Zeleninová polykultura

Zeleninová polykultura aneb pěstování zeleniny založené na jejím sklízení Březen 19, 2010 - 07:48 Jaroslav Svoboda , Březen 19, 2010 - 07:48 Jednoletá džungle na bázi sukcese, přezdívaná zeleninová polykultura, je zdivočelé společenstvo jinak celkem slušných a vychovaných zelenin. Sít se může do jakékoliv kvalitní půdy, v níž už je vše dobře zkompostované, a to na záhon jakéhokoliv tvaru, v jedné rovině se zemí nebo na vyvýšený. Polykultura znamená mnohodruhová kultura, druhy...

Mrkev a rajčata mezi činžáky. Čerstvou zeleninu chtějí mít na dosah Mrkev a rajčata mezi činžáky. Čerstvou zeleninu chtějí mít na dosah

Mrkev a rajčata mezi činžáky. Čerstvou zeleninu chtějí mít na dosah

30. března 2012
Praha se přidává k velkoměstům, kde vznikají zahrádkářské komunity pěstující zeleninu na nevyužitých domovních dvorech či na střechách stromů. Zahradničit tak může i ten, kdo nemá rodinný domek nebo chatu na venkově.
Idylka v zahrádkářské komunitě v Paříži
Idylka v zahrádkářské komunitě v Paříži | foto: Prazelenina.cz

První projekt podobného charakteru se jmenuje Prazelenina.cz a začíná s ním skupinka nadšenců na malém holešovickém dvorku. Pro adepty zahrádkaření tu pronajala malý pozemek, kde si zájemci budou moci za pár stokorun na sezonu "propachtovat" pár metrů čtverečních záhonku. Tam si celý rok mohou experimentovat podle svého.

"Hledali jsme možnost, kde bychom se mohli podobným způsobem vyžít a nakonec se nám podařilo sehnat asi 800 metrů čtverečních plochy za výhodnějších podmínek, než by třeba platilo parkoviště," říká jeden z organizátorů Matěj Petránek. Od začátku dubna začíná přijímat objednávky a 14. dubna by se měl zahájit provoz.

Podle něj na podobném projektu není nic nového, obdobné existují i v dalších velkých městech světa, například v Londýně, New Yorku či Melbourne. "Jen jsme českou tradici zahrádkářských kolonií přesunuli přímo do centra města," vysvětluje.

Časem by k políčku mělo přibýt i malé občerstvení pro pěstitele, galerie a dětský koutek. "Maminky sem klidně přijdou i s dětmi, budou si okopávat záhonek a děti si mohou hrát anebo pomáhat," vypočítává plány.

Prazelenina není městské sázení "nadivoko", guerilla gardening, které se už v českých zemích docela usadilo. Každou sezonu při něm vyrážejí desítky dobrovolníků, aby pod pláštíkem noci osázely zanedbaná zákoutí velkoměsta. Prazelenina je spíše pokusem, jak si ve městě doopravdy zazahradničit. A třeba tím ukázat dětem, že ředkvičky a kedlubny nerostou v samoobsluze v regále. Navíc tím může inspirovat další nadšence z jiných velkých měst.

Podobný projekt ostatně začíná už druhou sezonu v pražském Kulturním centru Zahrada. Tady bude vlastní zahradničení doprovázet i přednáška o komunitním pěstování, začátečníkům poradí zkušené zahradnice.

Zdroj: http://hobby.idnes.cz/pestovani-zeleniny-ve-velkomeste-dr0-/hobby-zahrada.aspx?c=A120328_125649_hobby-zahrada_bma

 

 

Američané kvůli nejisté ekonomice stále více zahrádkaří Američané kvůli nejisté ekonomice stále více zahrádkaří

Američané kvůli nejisté ekonomice stále více zahrádkaří

11.9.2011 19:50 – Zahraniční

Američané si poslední době stále více pěstují zeleninu na vlastních zahrádkách. Mohou za to nejisté vyhlídky ekonomiky, vysoké ceny v obchodech, ale i snaha jíst zdravě. Zájem o zahrádkaření je tak velký, že mnoho zahrádkářských kolonií zavedlo čekací listiny a kurzy pěstování mají plno. Na novém trendu také vydělávají prodejci semen a zahradní techniky, uvedl deník The New York Times.

Zelenina, ilustrační foto. FOTO: ThinkStock Zelenina, ilustrační foto. FOTO: ThinkStock

"V zemi se tu rýpe mnohem víc lidí než dříve," řekla listu jednašedesátiletá Wanda Hamiltonová z Kentucky, pro niž je zahrádkaření celoživotním koníčkem. "Může za to ekonomika. Lidé si prostě už nemohou dovolit nakupovat v obchodě," dodala. Sama naopak - stejně jako mnoho dalších pěstitelů - prodává své přebytky na farmářských trzích.

Podle profesora Kentucké univerzity Timothyho Woodse své výpěstky na těchto trzích v Kentucky prodává stále více venkovanů, kteří si tak přivydělávají. Jen ve východní části tohoto státu se tak počet farmářských trhů od roku 2004 zdvojnásobil. Trhy přitahují zákazníky, kteří chtějí nakupovat velké množství zeleniny za co nejnižší ceny.

Ve srovnání s venkovem ve městech obvykle platí dvojnásobné ceny

Své úlovky si pak kompotují či suší na později. Venkovské trhy se tím podle Woodse liší od městských, kde lidé ve srovnání s venkovem obvykle platí dvojnásobné ceny a zeleninu či ovoce většinou spotřebovávají hned. "(Na venkovských trzích) se nepotkáte s certifikovanými organickými produkty či propracovaným marketingem. Je to velmi odlišný svět," podotkl profesor.

Učitelka Rebecca Frazierová díky venkovským farmářským trhům a vlastní zahrádce snížila svůj účet za potraviny o polovinu. Nedávno například koupila zhruba 20 kilogramů sladkých brambor za deset dolarů (kolem 170 korun), což je zlomek ceny, kterou by zaplatila v obchodě. "Mám dvakrát více jídla za mnohem méně peněz," podotkla.

Chceme být soběstační

Zahrádky jsou stále více populární i mezi seniory, pro něž představují odpověď na finanční nejistotu spojenou s důchodem. Například šestapadesátiletá Brenda Engleová a její čtyřiašedesátiletý manžel Leon se tak již nyní snaží uzpůsobit svůj rodinný rozpočet výši budoucího důchodu. Vypěstovali si například roční zásobu fazolí. "Chceme být soběstační," říká Engleová. Zahrádka pro ni nicméně není jen zdrojem úspor, ale i odpočinku. "Když jsem na zahradě, zapomenu na svět," říká.

Rostoucí počet amerických zahrádkářů je zároveň dobrou zprávou pro prodejce zahradnických potřeb a techniky. V posledních dvou letech zaznamenali výrazně vyšší prodeje. "Naše tržby prudce vyletěly vzhůru," říká například George Ball, který vede společnost Burpee, jednoho z největších prodejců semen v USA. Růstový trend podle něj začal v době kolapsu banky Lehman Brothers v roce 2008, který do amerických peněženek vnesl nejistotu.

 

Zdroj:http://zpravy.tiscali.cz/americane-kvuli-nejiste-ekonomice-stale-vice-zahradkari-99120?utm_source=tiscali&utm_medium=news&utm_campaign=related-article

Prazelenina Prazelenina

o prazelenině

Pěstování zeleniny uprostřed města je myšlenka stará jako města sama. V současné době se toto tzv. urban gardening čili pěstování potravin přímo v městské krajině znovu oživuje ve formě komunitních zahrad, zahrad na zelených střechách i balkonech jednotlivců v mnoha světových velkoměstech od Londýna přes New York až po Melbourne. I v našich podmínkách má svou historii, a to především v podobě zahrádkářských kolonií.

Projekt Prazelenina chce na tuto tradici navázat. Má pomoci vzniknout lokální městské komunitě zahradníků, do které je zván a vítán každý, kdo touží pěstovat plodiny i mezilidské vztahy, kdo si chce odpočinout s lopatkou a hrabičkami v ruce a přitom se potkávat se sousedy, přáteli, známými či poznat nové a zajímavé lidi.

Studenti, prodavačky, lidé na mateřské, lidé v důchodu, manažeři, učitelé, lékaři i vojáci. Tito všichni a mnozí další si spolu s námi mohou po dobu jarní a letní sezóny vypěstovat svoji vlastní zeleninu. Zajistíme základní zázemí, jako je místo, záhony, zemina a voda. Na další podobě a vývoji komunitního zahradničení se budeme podílet společně.

Místem realizace projektu jsou Holešovice, čtvrť s nepopiratelným kouzlem minulosti i velkým potenciálem budoucnosti. Městská část s výjimečným geniem loci – industriální čtvrť postupně se transformující do vyhledávané residenční oblasti. Chceme zde podpořit lokální kulturu, napomoci rozvoji občanské společnosti a zároveň naplnit životem v současné době místo v městském prostoru doposud hluché. Přitom zájemcům umožníme pěstovat si vlastní zeleninu kousek od domova, přesně v duchu doporučení Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) při OSN.

V rámci zahrady navíc plánujeme pro pěstitele provozovat malou kavárnu, galerii a dětský koutek s pískovištěm a dalším programem pro děti a dospělé.

Nevěříte, že máte moc ovlivnit dění kolem nás? Odhodlejme se namísto pasivní kritiky velkého světa k aktivní účasti na dění kolem nás. Proč zrovna městské pěstitelství?

  1. Protože plodiny, které si sami vypěstujeme, nám budou víc chutnat, a navíc nás nebude tížit svědomí, že je někdo za námi vezl stovky kilometrů z plantáží, kde pracují novodobí otroci.
  2. Protože se nebudeme muset bát škodlivých pesticidů, herbicidů nebo genetických modifikací. Protože pomůžeme rozšířit městskou zeleň a oživit místní kulturu.
  3. Protože dáme urbanistům jasně najevo, jak chceme ve městě žít. Protože ukážeme cestu dalším lidem.
  4. Protože nás to bude bavit.

Zapojte se, nebojte se!

zdroj: http://prazelenina.cz/o-prazelenine/

Zobrazenie webového obsahu Zobrazenie webového obsahu

Zeleninová polykultura aneb pěstování zeleniny založené na jejím sklízení

Jaroslav Svoboda,

Jednoletá džungle na bázi sukcese, přezdívaná zeleninová polykultura, je zdivočelé společenstvo jinak celkem slušných a vychovaných zelenin. Sít se může do jakékoliv kvalitní půdy, v níž už je vše dobře zkompostované, a to na záhon jakéhokoliv tvaru, v jedné rovině se zemí nebo na vyvýšený. Polykultura znamená mnohodruhová kultura, druhy jsou různě promíchané na jednom záhonu. Rostliny si v ní pomáhají i konkurují a vzpomínají u toho nostalgicky na staré časy, když v přírodě rostli jejich předkové volně a divoce, kde je napadlo (a s tím ke komu jejich semínko dopadlo), a o řádcích a nezáživných monokulturách se jim noční můry ještě ani nezdály. Dnešní zeleniny vypadají při jarním klíčení v polykulturách poněkud nesměle, ale uprostřed sezóny se tak rozdivočí, že budete mít co dělat, abyste to vůbec usklízeli.

Základní princip zeleninové polykultury

Všechny vybrané druhy zelenin sejeme najednou na jeden záhon. Semínka nesmícháváme, ale sejeme nejdřív jeden druh, pak další, pak další, pak další… Při smíchání a společném rozhozu by ty těžké dopadly dál a lehké blíž a roztřídily by se nám zase do skupin. Potřebujeme také mít kontrolu, kolik čeho a jak hustě sejeme. Začátečníkovi stačí kombinovat pět až deset základních druhů, profík po letech zkušeností si může dovolit machrovat a mít polykulturu z dvaceti až třiceti druhů na každém záhoně.

Ze semen se vysévají například různé ředkvičky, mrkve, petržel, pastinák, kopr, měsíček, saláty, polníček, kerblík, kmín, pohanka, černá ředkev, daikon, vodnice, tuřín, hořčice, koriandr, anýz, miřík, pískavice, lichořeřišnice, řeřicha a další méně běžné jedlé jednoletky.

Vyséváme vše na stejnou plochu, do čisté půdy. Vysetá semínka hráběmi zapravíme na celé ploše tak 0,5 až 1 cm hluboko do půdy nebo je přikryjeme půlcentimetrovou vrstvičkou kompostu. Nesmí ležet na povrchu. Pak opatrně zavlažte. Další závlaha je nutná, když je sucho.

Některé druhy klíčí rychle, jiné pomalu. A to je ta hlavní finta. Například ředkvička vyletí rychle a dá se brzy sklízet. Po jejím vytrhnutí se už kolem objevují jiné rostlinky, kterým do té doby listy ředkvičky dělaly příjemné mikroklima pro klíčení a teď po jejím vytržení mají prostor vystartovat a růst. Když budete kombinovat rané a pozdní odrůdy od každého druhu, ještě více rozložíte sklizeň do celé sezony. Nejdůležitější a nezbytou činností se stává sklízení. Kdyby přišla ředkvičková smršť, kterou nikdo nesklidí, vše ostatní pod nimi zahyne a je po polykultuře a jednoleté přírodní sukcesi.

Některé zeleniny vyrostou vyšší a mají hlubší kořeny, jiné jsou nižší a mají ploché kořeny. Navzájem si tak nekonkurují ve vláze ani živinách, naopak si pomáhají. Do výsevu můžete po jeho vyklíčení do volných nebo uvolněných míst dosazovat další druhy, které se musejí předpěstovávat ze sazenic, nebo mají velká semena, která se zatlačují hlouběji do půdy. Z velkých jednotlivě setých semen jsou to třeba hrách, bob, keříčkové fazole a lichořeřišnice (dýně a cukety se do této polykultury nehodí), z malých cibulek můžete dosadit třeba jako lem záhonu cibuli a česnek. Ze sazenic můžete dodat zelí, kapustu, brokolici, květák, celer, rajčata a papriky (velké keříčkové rostliny jedině k okrajům), pór, salát, rukolu, kedlubny a další.

Polykultura.

Nutno podotknout, že některé zde zmíněné druhy zelenin jsou hodně velké a nemusí se do každé polykultury hodit. Například černou ředkev, daikon, celer, vodnici, tuřín, brambor, rajče, papriku, řepu, okurku, ačokču, pnoucí fazol, papriku a mnoho jiných se vyplatí sázet do samostatné polykultury, která jim bude šitá na míru, a nebudete se muset bát o mrkve a jiné subtilnější zeleninky. Popínavkám dáme opory ve formě tyček nebo zapíchaných větví. Někdy u těchto velkých druhů mohou lépe posloužit klasické řádky, kolem kterých zamulčujete, nebo výše zmíněné vyvýšené kompostovité záhony. Ale není nad pokusy.

Nic není přesně předepsané, každý z vás si z těchto rad může vzít, co potřebuje, a experimentovat si po svém. Doporučuji mít více záhonků a na každém udělat něco trochu jiného, třeba jiné kombinace či hustotu setí, abyste během jednoho roku získali maximum zkušeností. Těším se na vaše nové objevy, zkušenosti a fotky z vašich úspěšných polykultur! S vaším svolením je mohu uveřejňovat na ekozahradním webu.

Shrnutí základních principů

• Semena rostlin se sejí na připravený záhon téměř ve stejný čas „volným rozhozením".

• Nesmíte sít příliš hustě, nechceme rostliny jednotit, ale rovnou sklízet. Nemělo by být více než jedno semeno na ploše 2,5 x 2,5 cm.

• Nejdříve rozhodíme jeden druh semen, potom další druh, velmi řídce. Dbejte na pestrost čeledí, druhů a odrůd.

• Po vysetí všeho se semena mělce zapraví do půdy, nebo překryjí tenkou vrstvou půdy či kompostu.

• Sazeničky a velká semena se sázejí později do volných míst v záhoně.

• Sklízíme průběžně a s pozorností už i velmi mladé rostliny, tím stále uvolňujeme prostor pro růst dalších plodin. Zvláště pokud jsme seli příliš hustě.

• Mladá zelenina je chutná a jí se celá, např. ředkvičky se jí včetně mladých listů, nať mrkve je dobrá do polévky atd.

• Rychle rostoucí a mělce kořenící druhy jako ředkvičky, pohanka a pískavice řecké seno se sejí, aby rychle zakryly půdu a předhonily plevel, sklízí se co nejdříve na nať do salátů.

• Polykultura ideálně využívá místo a faktor času a automaticky zohledňuje vzájemné vztahy a vlastnosti rostlin, aniž bychom je museli detailně znát.

• Docílíme maxima úrody na minimální obhospodařované ploše záhonu, při dobrých kombinacích záhon plodí od jara až do zimy.

• Udělejte si víc záhonů, ať můžete během roku porovnávat různé kombinace.

• Lze vypěstovat velkou rozmanitost druhů na jedné ploše, při větších zkušenostech 20 až 30 druhů jedlých rostlin všech typů plus jejich odrůdy.

• Ne všechny druhy se hodí do jedné společné polykultury, velkým druhům vytvoříme vlastní polykulturu jinde.

• Zelenina v takové hustotě nenechává téměř žádné místo pro „plevel", v prvních letech některé odolnější druhy přesto prorazí, ty ihned vytrhneme, případně je sníme.

• Ušetříme si práci s „tradičním" pěstováním zeleniny, nepotřebujeme žádné řádky, rytí ani pravidelné okopávání.

• Zeleninový záhon se díky polykultuře stane okrasným a velmi zajímavým.

• Spolu se zeleninou sejeme i květiny, které dezinfikují půdu a odpuzují „škůdce" (měsíček, afrikán, kopretina řimbaba, kerblík, miřík celer, lichořeřišnice).

• Na osévaném záhoně není nutné mulčovat, hustý porost zelenin je přirozený mulč.

• Výpary jsou minimální, šetří se tím voda a čas potřebný na zalévání. Zaléváme jen ve velkých vedrech, aby zelenina zůstala šťavnatá, nejlépe nachytanou dešťovkou ze střechy.

• Můžeme sledovat vznikající dynamické samoorganizující se skupiny rostlin, jako v přírodě při sukcesi. Záhon si doslova žije vlastním životem.

• Umístíte-li poblíž záhonků malý rybníček se žábami a jinými obojživelníky, voda zároveň přitáhne ptactvo a ježky, a vám tato zvířátka pomohou vyřešit problémy se slimáky a jinými přemnoženými potvůrkami.

Polykultura versus smíšená kultura

O polykultuře se u nás do této doby zatím ještě téměř nic neví, ale smíšená kultura již prorazila. Existuje mnoho dobrých knih o tom, jak kombinovat rostliny, aby si odpuzovaly škůdce, aby dobře rostly, aby se navzájem hnojily atd. Při studiu sympatických a alelopatických vztahů (podpora či nesnášenlivost jednotlivých druhů) a všech výše zmíněných vlastností jsem často nacházel protikladné informace u různých autorů, a praxe byla také ještě úplně jiná.

Smíšená kultura je založená na řádcích a vy musíte vědět, co do kterého vysadit, aby to bylo správně. Fandím tomu, čtu tyto knihy, studuji vztahy, ale nedělám to. Asi z lenosti a šetření času. Třeba jednou začnu, ale je to málo pravděpodobné. Polykultura u mě prozatím zvítězila, protože vyseji všechno dohromady a bavím se pozorováním, že všechno spolu nějak roste, aniž bych to musel já řešit. Ať si ředkvička s koprem nebo salát s mrkví dělají, co chtějí, v přírodě do toho rostlinám taky nikdo nezasahuje. Většinou je všem dobře a nakonec je sníme.

Jediné, co řeším je pestrost čeledí. Čeledě jsou vyšší dělení rostlin podle jejich vzniku a tím příbuznosti (příklad: nejdříve je čeleď neboli rod = brukvovitá, pak druh = brokolice, pak odrůda = Nine star) Většina pěstovaných brukvovitých zelenin bylo náhodným i cíleným výběrem vyšlechtěna z jediné plané rostlinky, která až tak moc jejich současnou podobu nepřipomíná. Jsou to tedy příbuzní a mají podobné nároky na živiny, vláhu, sdílí i choroby a škůdce. Bylo by tedy chyba osázet celý záhon brukvovitými a myslet si, že máme pestrost.

Členění některých jedlých rostlin do čeledí je následující:

Brukvovité: zelí, květák, brokolice, kadeřávek, kapusta, kedluben, ředkvičky, řepka, hořčice, křen, kokoška, česnáček…

Liliovité: cibule, česnek, pažitka, chřest, lilie…

Lipnicovité: trávy, pšenice, ječmen, žito, oves, kukuřice, rákos, bambusy…

Bobovité: fazole, sója, hrách, čočka, bob, vojtěška…

Miříkovité: mrkev, petržel, pastinák, celer, kopr, libeček, kmín…

Merlíkovité: řepa, špenát, mangold, lebeda, merlík…

Lilkovité: rajče, paprika, feferonka, brambor, lilek…

Tykvovité: okurka, meloun, cuketa, tykev, dýně…

Hvězdnicovité: salát, čekanka, slunečnice, topinambury, černý kořen, měsíček, pampeliška, artyčok, lopuch…

Hluchavkovité: hluchavka, šalvěj, máta, majoránka, rozmarýna, černohlávek, popenec, zběhovec…

Růžovité: jabloně, hrušně, švestky, meruňky, broskvoně, ostružiník, maliník, jahodník, růže, muchovníky, jeřáby, hloh…

Tři indiánské sestry

V permakultuře se traduje jedna stará indiánská polykultura, která v Americe bujela ještě před příchodem bledých tváří a kombajnů. Indiáni pěstovali dohromady kukuřici, dýně a fazole. Kukuřice slouží jako opora popínavé fazoli, fazole dodává jako správná leguminóza do půdy dusík, a hnojí tím kukuřici, a dýně se plazí po zemi a stíní půdu před vysycháním. Spousta úrody, všemu se daří.

Můžete si to vyzkoušet, budete pro to potřebovat hodně úrodnou a dostatečně vlahou humózní půdu. Před traktory a kombajny tu taková půda byla skoro všude, po kombajnech se musíme snažit o opětovné maximální zahumusení. Mulč též hodně pomůže. Na polích dnes roste kukuřice už jen díky brutálnímu hnojení a postřikům, o té geneticky manipulované ani nemluvím. Bez této chemické péče by na většině polí rostla kukuřice velikosti miniaturních bonsají.

Indiáni nepotřebovali pesticidy ani herbicidy a jen tak mezi námi, ono tam těch sester bylo prý ještě víc než tři. Byly tam i divoké květiny, prý nějaký druh velkého amerického aksamitníku a jedlý „plevel". Rostliny si navzájem odpuzovaly škůdce, dezinfikovaly půdu od chorob a produkovaly spoustu hnojivého humusu nezbytného pro trvalou každoroční úrodu. Invazivní druh lidí, běloši, tehdy neměli ani tušení, jak byl celý pěstitelský systém původních obyvatel vychytaný a minimálně náročný na práci. Všem „škůdcům", kromě člověka, to odolávalo úplně bez problémů.

A co naši prapředkové? Jen z útržků informací ze starých knih je jasné, že dřina na polích a zahradách není odkazem celé lidské historie, ale jen posledních staletí, přinejhorším tisíciletí. Nemusíme nic vymýšlet, můžeme si jen vzpomínat nebo si nechat shůry napovídat.

Poděkování: Polykulturně zeleninu pěstuji již 6 let, inspiraci a první nejdůležitější informace ze kterých jsem vycházel a nyní je mohu ze své praxe potvrdit jako plně funkční, pocházejí z vynikající knihy Gaia‘s Garden: A Guide to Home-Scale Permaculture, jejímž autorem je Toby Hemenway a v níž je i uveden návod z praxe od Ianto Evanse.

 

Text je úryvkem z knihy Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady a rodového statku, kterou si lze objednat zde. Nakladatelství Smartpress děkujeme za svolení ke zveřejnění ukázky.

Jaroslav Svoboda (1977) získával své znalosti z oblasti permakultury a přírodních zahrad během zahraničních cest. Po návratu do Čech se začal věnovat designu ekozahrad. Protože o jeho návrhy a realizace byl nečekaně velký zájem, začal roku 2005 pořádat kurzy o metodách ekozahradničení a návrzích ekozahrad. Své toeretické znalosti i praktické zkušenosti zúročil během dvouleté práci na přípravě této knihy.

 

Zdroj: http://www.energybulletin.cz/?q=clanek%2Fzeleninova-polykultura-aneb-pestovani-zeleniny-zalozene-na-jejim-sklizeni